Před rokem a půl opouštěl Petr Voříšek s těžkým srdcem sparťanskou šatnu, aby se pustil do rakouského dobrodružství, které mu připravil svým rozhodnutím tehdejší trenér Jaroslav Hřebík.
Dnes se sedmadvacetiletý fotbalista Rapidu Vídeň raduje z toho, že má solidní zahraniční angažmá, ovšem nadále zůstává hráčem pražského klubu.
Není navíc vůbec vyloučeno, že jeho vídeňská mise v létě skončí, protože loňský účastník Ligy mistrů prožívá možná nejhorší chvíle své historie.
Voříšek odcházel z Letné jako nechtěný hráč, ale paradoxně si na svůj odchod nemůže stěžovat. Sám v nadsázce přiznává, že ho za tehdejších okolností nic lepšího nemohlo potkat. "Chtěl jsem hrát a tušil jsem, že bych stejně pod trenérem Hřebíkem nehrál. Šanci na angažmá v Paschingu jsem proto bral jako velkou šanci, abych oživil svou kariéru," vzpomínal v na svoje první chvíle v průměrném rakouském klubu.
V Paschingu si brzy padl do noty s trenérem Georgem Zellhoferem a stal se vůdčí osobností týmu, který proháněl bohaté favority. Oba ale brzy v klubu brzy skončili: kouč putoval před rokem do Rapidu Vídeň a v létě si svého klíčového hráče přivedl za sebou.
"V Paschingu to bylo všechno takové domácké, ale Rapid je slavný klub, který za sebou má hodně příznivců," našel okamžitě rozdíl, který mu mohl připomínat jeho někdejší přechod z Teplic do Sparty.
Jenže v Rapidu kouzlo pracovitého kouče nezapůsobilo, najednou bylo všechno jinak. "Brzy ho měli někteří spoluhráči plné zuby. Začal zde všechno měnit, a to se jim moc nelíbilo, i když já jsem si samozřejmě nemohl stěžovat," připomněl začátky ve vídeňském klubu, jehož zelenobílý dres kdysi oblékal i Antonín Panenka.
Legendární záložník má nyní v klubu tři české nástupce: vedle Voříška i Radka Bejbla a Marka Kincla. Žádný z nich ale nyní neprožívá idylické časy. Tým, na jehož zápasy chodí přes nynější trápení stále patnáct tisíc diváků, se propadl až na samé ligové dno a nikdo dost dobře neví, jak z něj pryč.
Už v září dostal nynější kouč Austrie vyhazov a přišel Peter Pacult z Drážďan. Jenže vítězství s sebou nepřinesl a zázračná proměna k lepšímu se nekonala. Změnilo se snad jen to, že Voříšek s Kinclem hrají méně. V základní sestavě se v poslední době objevoval pouze Bejbl.
"Mám sice ze všech hráčů nejvíce startů v sezoně, nastoupil jsem do všech zápasů, jenže někdy pouze na pár minut," popisuje současnou realitu nejmladší z českého tria.
Ještěže má dvouměsíčního syna Filipa, který je sluncem v chmurných fotbalistově dnech. "Je to takový balzám na duši a trable, které zažíváme v klubu. Moc to neklape, i když každý pro to dělá všechno možné," vyprávěl fotbalista, který letos vstřelil dvě ligové branky.
Stejně jako další legionáři i on navíc na vlastní kůži zažívá nevyzpytatelné chování některých hráčů. "Nejsou to špatní kluci, ale jejich sebevědomí je někdy na škodu, zvlášť u některých mladíků. V českém klubu by si nikdy nedovolili to, co tady," podivuje se divným způsobům fotbalistům, kteří teprve startují své kariéry.
Nervozitě uvnitř klubu navíc přispívá i to, že klub zřejmě neví, jak naloží se svou budoucností. Nejméně osmi hráčům v létě končí v Rapidu smlouva, přesto je nikdo neoslovil s nabídkou prodloužení. "Je to zvláštní situace a my všichni tři Češi jsem v tom také," svěřil se Voříšek, který se však na rozdíl od Kincla s Bejblem nemůže počínaje 1. lednem upsat s půlročním předstihem jako volný hráč jinde, jak umožňují řády.
Stále totiž zůstává kmenovým hráčem Sparty Praha, která ho možná neuváženě propustila hostovat.
Podle zákulisních informací není vyloučené, že Voříšek svoje smluvní partnerství ve Spartě časem prodlouží, byť jeho přáním stále zůstává zahraniční angažmá. "Spartu mám stále rád, ale každý z hráčů by rád hrál v cizině, to je přece jasné. Jenže na druhou stranu: ne každý klub má takové renomé, jako právě Sparta nebo Rapid," připomíná, že by ještě rád hrál ve špičkovém klubu a mohl myslet na vyšší cíle.
Jaké budou, prověří čas, ale Voříškovým snem stále zůstává reprezentační dres, který už dvakrát obléknul. To by ale nejdříve musel hrát pravidelně v úspěšném klubu. I proto se už těší na zimní přípravu, aby mohl trenéra přesvědčit, že do týmu patří. "Nic než poctivý přístup mi zpátky nepomůže. Navíc se domnívám, že na jaře půjdeme jako mužstvo nahoru a brzy z té šlamastiky unikneme," tvrdí přesvědčivě český fotbalista.
