Aspoň trochu tak před odvetou v Kazachstánu potěšil liberecké fanoušky, kteří jinak moc důvodů k radosti neměli.
"Gól nám do odvety hodně pomůže, ale výkon musíme zlepšit. Hlavně víc střílet, to tam dneska chybělo," věděl po utkání dvacetiletý útočník. "Taky jsme špatně řešili protiútoky, přitom jsme jich měli spoustu. Mohli jsme vyhrát vyšším rozdílem."
V Karagandě čeká Liberec kromě nepříjemného soupeře i bouřlivá atmosféra, Hadaščok si ale žádné komplikace nepřipouští. "Určitě máme na to, abychom tam uhráli výsledek nutný k postupu. Přejít přes ně by neměl být neřešitelný problém."
Mezi novináře dorazil později než ostatní spoluhráči, po zápase totiž ještě chvíli zůstal v péči lékařů. "Jeden z obránců mě nakopl do nártu, dost to bolelo a musel jsem střídat. Měl jsem to roztržené, doktoři mi ránu sešívali," vysvětloval pozdní příchod.
Zápas mu sebral hodně sil. Než dvanáct minut před koncem vystřídal, musel se na hrotu přetahovat s urostlými stopery soupeře. "Ti snad oba měli přes 195 centimetrů, fyzicky to bylo fakt hodně náročné. Mám pocit, že jsem v soubojích s nimi nevyhrál jedinou hlavu," usmíval se.
Proti vysokým protihráčům se proto snažil využít svou zbraň - rychlost. "Kluci mi pak začali dávat míče do nohy, to už bylo lepší. Kolem obránců se dalo proběhnout, trochu jim chyběla obratnost."
Hadaščok byl jedním z mála domácích hráčů, kteří dokázali obranu Karagandy aspoň trochu zaměstnat. Jinak byl výkon Liberce nezvykle vlažný - a podepsal se i na atmosféře na tribunách. O tu se paradoxně víc než domácí příznivci starala hrstka kazašských fanoušků, jejichž skandování "Šachtar, Šachtar" se chvílemi rozléhalo po celém stadionu.
Mladý útočník však slabší podporu z publika hodnotit nechtěl. "Přiznám se, že já tohle během hry vůbec nevnímám. Jen v jednu chvíli jsem zaregistroval, že se našim fanouškům něco nelíbilo, ale jinak jsem se soustředil jen na svůj výkon."
