Často se olomouckou restaurací Avion prohnal až do kuchyně. Nadzvedl všechny pokličky, aby osobně zkontroloval, co bude k obědu. Servírky pokaždé, jakmile bohém z Prahy vystoupil z proslulého žlutého bavoráku a v dlouhém hnědém koženém kabátě vkročil na plac, zpozorněly: Co zase fotbalový frajírek vyvede?
Občas před nimi stáhl i kalhoty, jen aby rozesmál sál a pobaveně pozoroval, jak se slečnám zabarvují tváře do červena.
Trenér Brückner však přimhouřil oči. A uličník mu speciální zacházení vracel v osmdesátých letech góly. Hromadou gólů. V 69 zápasech za Hanáky vstřelil po senzačním přestupu ze Slavie 31 ligových branek, až se objevil v reprezentaci.
„Já jsem chodil na kafíčka s herci a do středy jsem si mohl dělat, co chci, ale abych moc nepřetahoval večery, povídal mi,“ vzpomíná Lauda, jenž bude mít v lednu pětašedesát. „Středy jsem držel. A další pikantnosti na Karla nemůžu říct. Vzpomínek mám ale hodně.“
S o patnáct let starším trenérem, který právě rozjížděl veleúspěšnou kariéru, si vytvořili pěkný vztah. „Klapalo nám to,“ kývne usměvavý chlapík s kulatým bříškem, který se po kariéře živil i jako taxikář. „Nemůžu na něj říct nic špatného. Je to chlap na správném místě. A co dokázal? Neuvěřitelný. Takových trenérů v Československu a Česku moc není. Možná Ježek ze Sparty a Vejvoda z Dukly. Karel je super trenér a superčlověk, pozor,“ vypráví o něm s takovou úctou, že najednou i on zvážní.
A pokračuje: „Hlavně je to stratég, psycholog. On taky nebyl svatej, když hrál druhou ligu, takže mentalitu fotbalistů zná. Věděl, jak může z hráče dostat to nejlepší. A dostal to z nich. Všichni hráči nejsou stejní, ale on byl psycholog a hlavně žádný nervák.“
Lauda samozřejmě nechybí v dlouhé řadě gratulantů k Brücknerovým osmdesátinám. „Karlovi jsem popřál do dalších let hlavně zdraví a tu jeho pohodu.“
Nedávno se na Sigmě zúčastnil i Zápasu století, ve kterém oblíbený kouč vedl legendy národního týmu, se kterými skončil na mistrovství Evropy v Portugalsku v roce 2004 v semifinále. To byl Brückner na absolutním vrcholu, druhý nejlepší trenér světa. Letí to.
Důchod, sedm prášků a ryby
Důchodu si dnes užívá i jeho nezbedný útočník Lauda. „Chodím na ryby, na houby. Čtrnáct dní jsme s manželkou na chalupě, čtrnáct dní doma. Žiju si poklidným životem. Stal se ze mě velký rybář. Kdyby zdraví bylo lepší...,“ posteskne si.
„Mám sedm prášků denně, to mě štve. Manželka mě hlídá, ale neuhlídá. Mám cukrovku, dnu, žlázu, tři prášky na tlak, já už jsem před smrtí,“ povídá hořkosladce. „Doufám, že nějaký čas ještě vydržím a dostanu se na zápasy Sigmy. Jako důchodce tu budu častěji.“
Volné chvíle tráví na chalupě u Poličky. „Hrad Svojanov u Poličky,“ upřesní. „Chodím na kapry, štiky i pstruhy. Starosta Poličky zarybňuje třináct revírů a stará se o rybáře. Opravdu super chlap. Do Poličky se teď stěhují i mladí. Já mám díky starostovi krásný život, co se týká rybařiny. Hospodu a tyhle sedánky už mám za sebou. S manželkou jsme na chalupě, v pět vstanu a přijdu až večer, ona je šťastná, že mě nevidí. Já jsem taky šťastný, že ji nevidím a žijeme si v poklidu. Ještě aby nám zdraví vydrželo trochu dýl.“
Radost Laudovi dělá i vnuk, který kráčí v jeho stopách. „Bude mu osmnáct, je to levák. Hraje ve Viktorce Žižkov. Radek Bejbl ho trénoval už od patnácti let a vzal si ho mezi o rok a půl starší. Je dobrej.“
Dnes si Lauda připije na zdraví výjimečného trenéra Karla B. „Byl to kamarád a kamarád je doteďka.“
