Při vzpomínce na Nagano jim euforii závidím. Co vy?
Když po heroickém výkonu porazili v semifinále Anglii, intenzivně jsem vzpomínal na rok dvaašedesát. Na Chile. Čechoslovákům nikdo nevěřil.
Chorvatskopřed finále |
Však postoupili na šampionát až po dodatečném utkání se Skotskem.
I Chorvati se trápili, málem nepostoupili ani do baráže. Když se teď probili do finále, přistihl jsem se, jak vzpomínám: sedím doma na Vinohradech přilepený k rádiu a poslouchám Karla Malinu, jak komentuje, že naši hrají finále s Brazílií. Televizi jsme neměli a mámě se nelíbilo, když bylo rádio moc nahlas, tak jsem si musel zalézt do pokojíčku, abych nerušil. Dolehlo na mě, jak si o tom všichni dospěláci vyprávějí. To samé je teď v Chorvatsku. Jen s jediným rozdílem.
Jakým?
Čechoslováci byli malověrní a už to finále brali jako zázrak. Nevěřili. Chorvati naopak sebevědomě tvrdí, že finále s Francií určitě zvládnou. Nezapřou v sobě jižany.
Co když to dopadne?
Určitě nevylučuju, že prezidentka Grabarová Kitarovičová na pondělí vyhlásí volný den. Ostatně do Moskvy letí fandit. Po čtvrtfinále odvážně prohlásila, že semifinále vynechá, ale na finále se vrátí. Teď pro Chorvaty existuje jen fotbal a mně vrtá hlavou, jak je možné, že země, která má čtyři miliony obyvatel, vychová tolik hvězd najednou.
Na co jste přišel?
Možná mají lepší manažery, když můžou Chorvati hrát za Real, Barcelonu nebo Inter Milán. Ale spíš si myslím, že když jim někdo hodí míč, ať už jakýkoli, jsou od přírody šikovnější. Házená, volejbal, basket, vodní pólo... Všechno jim jde. A fotbal povyšují na národní zájem.
Chorvatský fotbal těží i z kontroverzních osobností. Zdravko Mamič, bývalý šéf Dinama Záhřeb, byl kvůli zpronevěře odsouzen na šest a půl roku. Před vězením utekl do Bosny.
To jsme se dostali na tenký led. Mamič poslal do světa třeba Luku Modriče a spoustu „polomodričů“, takže čich na talenty má úžasný.
Chorvatská vláda zasedala na počest úspěchu fotbalistů na světovém šampionátu v dresech národního týmu.
Jenže třeba Modriče, kapitána reprezentace, teď čeká soud. Obvinili ho z křivé výpovědi.
Hrozí mu až pětileté vězení. O to víc obdivuju, jak dokáže s čistou hlavou celý tým táhnout. Když zapne on, zapnou i všichni ostatní.
Co vás napadne, když se řekne Modrič?
Tomáš Rosický. Neberte mě jako experta, jsem jen laik, od dětství fanoušek Slavie, ale nemůžu se zbavit dojmu, že nebýt zranění, dostal by se Rosický právě na takovou úroveň. Modrič na hřišti dělá, co si zamane. A navíc elegantně. Jeho cit pro míč a pro přihrávku je geniální. Stejně jako u Rosického.
Milují Chorvati svého kapitána?
Pro ně je bůh. Na začátku šampionátu mu lidé říkali Luka Messi, ale teď už vládne silné přesvědčení, že je ještě lepší než Messi a zaslouží si Zlatý míč.
Kdo se mu popularitou blíží?
Určitě Rakitič, protože hraje za Barcelonu a proměnil dvě rozhodující desítky za sebou. A pak Mandžukič. Nejen za gól v semifinálovém prodloužení. Tři legendy se vším všudy.
Nakolik Chorvatům pomáhá jejich vášnivá povaha?
Je to dvousečná zbraň. Já chodím hrát v Záhřebu fotbálek do tělocvičny. Pár diplomatů, pár místních pánů ze staré gardy. Jeden z nich trénoval v žákovské kategorii obránce Vrsaljka, který se vykopal až do Atlétika Madrid. Když se dozvěděl, že bývalý trenér má rakovinu, zaplatil mu operaci. I to je příběh chorvatské vášně.
A jiný?
Útočník Kalinič odmítl do prvního utkání nastoupit na posledních pět minut a trenér Dalič ho za trest poslal domů. Co by se stalo, kdyby to neudělal? Byl to zásadní moment. I Miroslav Blaževič, který před dvaceti lety přivedl Chorvaty k bronzu a do středy tu byl největší trenérskou ikonou, prohlásil: „Jednoznačně správné řešení!“ Najednou se nemluvilo o jednotlivcích, nýbrž o týmu. O Chorvatsku.
Vypadá to, že jako velvyslanec přinášíte štěstí. V roce 2006 jste nastupoval v Itálii a jak známo, Italové vyhráli mistrovství světa.
Ale Zidanovu finálovou hlavičku do Materazziho hrudníku jsem ještě viděl na dovolené v jižních Čechách. Do úřadu jsem nastoupil v listopadu. Chorvatsko už je jiný příběh.
Pozlatí se?
Moc bych jim to přál. Uvidíme.
12. července 2018 |
