"Když jsem se trefil, tak jsem věřil, že zápas otočíme," litoval mladý záložník, když bylo dohráno.
Ve čtvrtek večer nastoupila úplně jiná Plzeň než před týdnem doma. Čím to?
Při domácím zápase jsme měli více na mysli, že můžeme postoupit dál. Dopředu jsme měli v hlavách úspěch, což nám svazovalo nohy. Zato k odvetě jsme po porážce nula jedna jeli s vědomím, že nemáme co ztratit. Hrálo se nám lépe. Bylo to v hlavě.
Teď vás musí neúspěch v Plzni mrzet dvojnásob.
No jo, v Istanbulu jsme o čtvrtfinále nepřišli. Domácí zápas jsme prostě měli zvládnout líp. Je to zkušenost. Pro příště víme, že nemůžeme nic podcenit. Musíme dát maximum do všech zápasů.
Tak si to shrňme: jak daleko byl postup?
Daleko i blízko. Škoda, že jsme si na konci zápasu nevytvořili nějakou větší šanci. Do vápna mělo létat víc centrů, měli jsme zjednodušit hru. Třeba by z nějakého závaru něco propadlo.
Mimochodem, jak se vám hrálo na prázdném stadionu?
Bylo to hodně zvláštní. Atmosféra se podobala přáteláku, přitom se hrálo o čtvrtfinále Evropské ligy. Všichni jsme věděli, co je ve hře, dali jsme do hry sto procent. Bohužel to stačilo jen na remízu.
Ani teď si moc neodpočinete. Už v neděli hrajete ligu s Duklou.
Teď se musíme hlavně soustředit na regeneraci. Už nesmíme nic nepodcenit.