Sprintem po pravé straně si řekl o přihrávku. Pak Darida udělal několik kroků a parádně nacentroval do pokutového území, kde se ke střele prodíral útočník Baroš. Tomu scházel krok, možná dva, aby vystřelil.
Nejmladší člen národního týmu tak zařídil největší šanci české reprezentace v prvním poločase.
Sebevědomý výkon odpovídal tomu, jak Darida působil před zápasem. Když kamery zabíraly fotbalisty v útrobách varšavského Národního stadionu, zaměřily se i na plzeňského záložníka. Vypadal uvolněně a dokonce se usmíval.
Jako by ho nečekalo největší utkání kariéry. Přitom v jedenadvaceti letech nastoupil v reprezentačním dresu k soutěžnímu zápasu úplně poprvé. Doteď měl jen dva starty v přípravě.
Měl těžký úkol - nahradit zraněného Tomáše Rosického. V minulých dvou zápasech místo kapitána nastupoval Daniel Kolář, ale tentokrát dal trenér Michal Bílek přednost Daridovi.
Nezklamal. Nabíhal si do volných prostorů, napadal rozehrávku soupeře, snažil se řídit české ofenzivní akce... Zkrátka podal nebojácný výkon, byť se mu sem tam něco nepovedlo.
Darida přitom ani nebyl v původní nominaci na Euro. Do ní se dostal až na úkor Daniela Pudila. A to díky tomu, jak zvládl soustředění v Bad Waltersdorfu. Navíc měl zdravotní problémy kapitán Rosický.
Hlavně ovšem upoutal výkonem proti Izraeli (2:1), kdy v národním týmu debutoval. Tehdy byl nejlepší na hřišti. Hrál sice jen šestadvacet minut, ale během nich toho stihl spoustu. Jednou střílel do tyče, druhou ránu mu chytil izraelský gólman. Gólová akce před vítězným gólem v nastaveném čase začala právě u plzeňského mladíka.
"Jsem samozřejmě strašně šťastný, že jsem se dostal do nominace. Jen mě mrzí, že to znamená stopku pro Dana Pudila," prohlásil tehdy Darida. "Moc bych si přál, abych se na Euru dostal na hřiště alespoň na pár minut."
Přání se mu splnilo ve čtvrtfinále. A nebylo to jen pár minut. Na hřišti zůstal přes hodinu, než ho vystřídal Jan Rezek. Za tu dobu stihl naběhat téměř devět kilometrů, vyhrál dva osobní souboje, jednou fauloval a jednou byl faulován.
Kdo by si to před rokem dokázal představit... Na kontě měl jen čtyři starty v nejvyšší soutěži - dohromady necelých dvacet minut - a jaro strávil na hostování v druholigovém Sokolově. Nastupoval tak třeba proti Hlučínu nebo Varnsdorfu.
Na podzim se sice vrátil do Plzně, ale ani tehdy extra nezářil. Nastoupil do devíti ligových zápasů, ovšem jen jednou v základní sestavě. Jinak sbíral zkušenosti po minutách. Až bylo s podivem, jak často plzeňský trenér Pavel Vrba zmiňoval Daridu jako hráče, na němž jednou hra západočeského týmu bude stát.
"Věřím, že je to Horváthův nástupce. Je mladý a potřebuje odehrát ještě mnoho velkých zápasů. Vláďa má schopnosti, aby jednou Pavla Horvátha nebo Petra Jiráčka nahradil," prohlásil Vrba v prosinci, kdy Plzeň v Lize mistrů remizovala 2:2 s AC Milán. Darida tehdy ve 29. minutě vystřídal zraněného Jiráčka, jenž pak v zimě přestoupil do Wolfsburgu.
Až na jaře hrál Darida pravidelně, navíc velmi spolehlivě. Blýskl se hned v prvním zápase roku 2012. Plzeň hrála v úvodním zápase jarní části Evropské ligy proti Schalke (1:1) a šikovný střední záložník vstřelil úvodní gól zápasu. Západočechům tak zajistil šanci do odvety.
Teď Darida odehrál ještě větší a důležitější zápas.
