Sedmnáctiletý brankář původem z Dolního Němčí na Uherskohradišťsku totiž ve středu v Londýně podepsal hostování na rok a půl ze Slovácka ve West Hamu United. A pokud se klubovým manažerům bude líbit, získá Nemrava v aktuálně třináctém týmu anglické ligy stálou profesionální smlouvu.
"Chtěl bych jednou vyběhnout na hřiště, když celý stadion zpívá klubovou hymnu Bubbles. Je to něco neskutečného, pro takové zážitky se fotbal hraje," svěřil se v rozhovoru pro MF DNES přímo z Londýna talentovaný brankář.
Ve West Hamu chytal skoro celá devadesátá léta Luděk Mikloško, později tam trénoval brankáře. Jaký má na vašem angažmá podíl?
Patří mu obrovské díky, udělal pro mě první poslední a hrál v přestupu velkou roli. Ve West Hamu má pořád známé, je tady legendou, fanoušci o něm zpívají jeden z chorálů (poslechnout si jej můžete zde). Je to člověk, kterého si ohromně vážím a beru si z něj příklad.
Na testech v klubu jste uspěl už před rokem. Byl jste nervózní, když se pak nic nedělo?
Kluby se mezi sebou musely dohodnout, ale já jsem tomu nechával volný průběh, neřešil jsem, jestli to vyjde, nebo ne. Jsem rád, že se všechno vyřešilo a můžu být tady.
Jak vaše působení v Anglii začalo?
Úplně šťastně ne, byl jsem na zdravotních testech a doktoři zjistili, že mám kotníky ve špatném stavu. Mám v nich chronickou vadu, proto jsem s nimi dřív měl problémy. Snaží se mě dát dohromady, zatím nemůžu trénovat. Chodím do posilovny, cvičím a brzo bych měl do kotníků dostat výživu, která můj stav zlepší. Pak snad naskočím na hřiště.
Je péče o hráče jiná proti Česku?
Samozřejmě. Ale to souvisí i s rozdílem mezi českou a anglickou ligou. I ve Slovácku byla péče dobrá, vždycky se mi snažili všemožně pomoct. Jde ale o to, že tady je asi pět fyzioterapeutů, lidé, kteří se starají o posilování, o jídlo, o dopravu hráčů na tréninky. Každý v klubu má svoji roli a tu se snaží dělat na sto procent, aby všechno fungovalo.
Jak teď vypadají vaše dny?
Všichni mladí hráči jsou společně ubytovaní ve dvou domech, kde se o nás starají dvě paní, vaří nám, uklízejí. Kolem deváté nás vyzvedne minibus a zaveze nás na tréninkové hřiště. Tam jdu k fyzioterapeutovi, který se mi podívá na kotníky a předepíše mi cvičení. Jsem rád, že kotníky každý den zatěžuju víc a víc.
Až se dáte zdravotně do pořádku, co vás čeká?
Začnu trénovat s týmem do 18 let a postupně bych se chtěl zapracovat do jedenadvacítky, která hraje vlastní soutěž podobně jako teď české juniorky.
Už jste přišel do kontaktu i s manažerem klubu Samem Allardycem?
Zatím jsem si s manažerem prvního týmu jen podal ruku, nějak jsem se s ním ještě nebavil. Přece jen se musím doučit nějaká ta slovíčka. Výraz "jde to, ale dře to" moji angličtinu asi vystihuje nejlíp. (směje se) Ale cítím, že se zlepšuju.
Vím, že vaším oblíbeným klubem byla Chelsea...
Teď k ní samozřejmě přibyl West Ham.
Chelsea kvůli Petru Čechovi?
Měl jsem ji rád už jako malý kluk. Líbil se mi stadion, styl hry. A taky kvůli Petrovi. Někdy bych se s ním chtěl potkat. Doufám, že ho ještě stihnu na hřišti.
