Ale nejen první garnitura má vysoké požadavky. Před odletem do Austrálie chtěli čeští olympionici změřit síly s Nigérií. "Nejdřív prý neměli termíny, pak na přátelák kývli, jenže chtěli hradit cestu, pobyt a padesát tisíc dolarů navrch," říká trenér Karel Brückner.
Šéf mezinárodního oddělení fotbalového svazu Jaroslav Dudl vysvětluje, že do takové prodělečné akce by šel jen blázen. "Celkové náklady by dělaly kolem tří milionů. A kolik myslíte, že by na takový zápas jedenadvacítek přišlo lidí?" Aby se například čtyřnásobní brazilští mistři světa zaplatili ze vstupného, na dvacetitisícových pražských stadionech na Strahově či na Letné by muselo být vyprodáno a lístek mít cenu rovnou tisícovku.
Přitom při čtyřikrát až pětkrát levnějším vstupném přišlo v roce 1992 na přátelské zápasy s Anglií 6000 a s Německem 12 000 diváků. Posledním exkluzivním hostem týmu bývalého ČSSR bylo v roce 1986 Nizozemsko. Na Strahov tehdy našlo cestu pouhých 6500 fanoušků.
Přátelský zápas dluží českému svazu například Francie, na jejíž půdě hrálo Česko v srpnu 1994. Utkání bylo dohodnuté jako reciproční. Jenže Francouzi se mezitím stali mistry světa a s jejich národním svazem není rozumná řeč. Zbývají zápasy "na oplátku", pořád dokola s Poláky, Iry, Slovinci a dalšími nelákavými soupeři.
Časy, kdy světovému fotbalu nevládly astronomické částky a příznivci po něm prahli, jsou v nenávratnu. Kdo ví, zda by se dnes vůbec opakovaly historické návštěvy. V dubnu 1956 přišlo na pražský Strahov na Brazílii 45 000 diváků, v červnu 1961 se kvůli Argentině do brněnských ochozů vměstnalo 40 000 příznivců. Stejně to nejde. Praha už takové hlediště nemá a stadion v Brně, byť padesátitisícový, je zchátralý, nevábný a současným mezinárodním požadavkům nevyhovující.
Šéf mezinárodního oddělení fotbalového svazu Jaroslav Dudl vysvětluje, že do takové prodělečné akce by šel jen blázen. "Celkové náklady by dělaly kolem tří milionů. A kolik myslíte, že by na takový zápas jedenadvacítek přišlo lidí?" Aby se například čtyřnásobní brazilští mistři světa zaplatili ze vstupného, na dvacetitisícových pražských stadionech na Strahově či na Letné by muselo být vyprodáno a lístek mít cenu rovnou tisícovku.
Přitom při čtyřikrát až pětkrát levnějším vstupném přišlo v roce 1992 na přátelské zápasy s Anglií 6000 a s Německem 12 000 diváků. Posledním exkluzivním hostem týmu bývalého ČSSR bylo v roce 1986 Nizozemsko. Na Strahov tehdy našlo cestu pouhých 6500 fanoušků.
Přátelský zápas dluží českému svazu například Francie, na jejíž půdě hrálo Česko v srpnu 1994. Utkání bylo dohodnuté jako reciproční. Jenže Francouzi se mezitím stali mistry světa a s jejich národním svazem není rozumná řeč. Zbývají zápasy "na oplátku", pořád dokola s Poláky, Iry, Slovinci a dalšími nelákavými soupeři.
Časy, kdy světovému fotbalu nevládly astronomické částky a příznivci po něm prahli, jsou v nenávratnu. Kdo ví, zda by se dnes vůbec opakovaly historické návštěvy. V dubnu 1956 přišlo na pražský Strahov na Brazílii 45 000 diváků, v červnu 1961 se kvůli Argentině do brněnských ochozů vměstnalo 40 000 příznivců. Stejně to nejde. Praha už takové hlediště nemá a stadion v Brně, byť padesátitisícový, je zchátralý, nevábný a současným mezinárodním požadavkům nevyhovující.
