Komise rozhodčích došla k závěru, že hlavní Pavel Franěk chyboval, když za faul Romana Hubníka na Lukáše Masopusta neodpískal pokutový kop (více čtěte zde).
Jak je tedy možné, že situaci v zápase nepomohli „zachránit“ videoasistenti Jiří Adam s Radkem Příhodou, kteří seděli v přenosovém voze?
A když tedy oni zákrok po zhlédnutí záznamu nepovažovali za přestupek, jak je možné, že komise rozhodčích měla opačný názor?
Na první pohled to vypadá nelogicky, jako jasný rozpor. Jak to, že nezakročí video, neustále a opakovaně volají diváci po sporném verdiktu?
Odpověď lze najít v protokolu, který přesně vymezuje zásahy videosudího do utkání. To se jako v tomto případě může lišit v posuzování výkonu rozhodčího odbornou komisí.
„Sudí zápas řídí podle toho, co vidí na hřišti. Pro videorozhodčího se to může zdát chybné, ale ne zjevně skandální. Kdežto my v komisi se snažíme jít na přesnost,“ vysvětluje Martin Wilczek, někdejší mezinárodní sudí a současný místopředseda komise rozhodčích fotbalové asociace.
Jak je všeobecně známé, videoasistent doporučí sudímu na hřišti přezkoumání situace jen ve chvíli, kdy zjistí, že udělal zjevnou chybu.
Za zjevnou chybu se považuje, když by téměř každý (hráči, trenéři, novináři, fanoušci) souhlasil, že se jednalo o zásadní omyl. Že by rozhodčí okamžitě svůj verdikt změnil, pokud by zhlédl video.
Videoasistenti v Jablonci usoudili, že Fraňkovo rozhodnutí neodpískat pokutový kop za Hubníkův zákrok takovým zásadním omylem nebylo. Prostě to nebyla „stoprocentní“ penalta.
Komise však musí rozhodnout a většina z jejích pěti členů se shodla, že Franěk měl pokutový kop nařídit. „Ale zároveň neříkáme, že videoasistent postupoval chybně,“ podotkl Wilczek.
Komisi stačí pro vynesení rozhodnutí většinový názor, videoasistent musí mít stoprocentní jistotu. A ve chvíli, kdy ani komise není v absolutní shodě, videoasistentovi chybu nevytkne.
Jiná situace nastala při utkání Sparty s Duklou, kdy domácí Martin Frýdek zahrál v pokutovém území rukou. Hlavní Pechanec ani pomezní Dobrovolný přestupek neviděli. Jako zjevnou chybu to neposoudil ani videoasistent.
„Ale pro nás v komisi to bylo jasné. A i videoasistent to měl jako úmyslnou ruku posoudit, doporučit přezkoumání situace a dostupné záběry odeslat hlavnímu ke zhlédnutí,“ poznamenal Wilczek.
Když jde o situaci, že například tři členové komise tvrdí, že jde o pokutový kop, ale dva jsou opačného názoru, tak komise jako celek musí říct ano, nebo ne.
Kdežto videoasistent v takovém případě nechává rozhodnutí hlavního rozhodčího na hřišti a chybu neudělá. Proto často dochází k nesouladu v rozhodnutích můžu od videa a můžu od stolu.
„Každopádně my jako komise projekt videorozhodčí podporujeme, jsme vstřícní, komunikujeme, nikomu neházíme klacky pod nohy,“ ujistil Wilczek.
