Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Veselý hbitě kličkuje šedesátkou

8 2003
Praha - Píše se rok 1976. Na rozmoklém trávníku záhřebského stadionu Maksimir vrcholí semifinále mistrovství Evropy Československo - Nizozemsko. Po pravé straně sprintuje s míčem na kopačce hráč drobnější postavy, proti němu už je jen soupeřův brankář. Jak dopadne souboj Veselý - Schrijvers?

Útočník napřahuje pravačku, nizozemský brankář se vrhá na zem, ale míč letí mírně nad ním do opačného rohu branky. Gól! Československo vítězí 3:1. O čtyři dny později se stává mistrem Evropy. František Veselý stojí na vrcholu kariéry.

Prosincové ráno roku 2003. Vstává už po třetí hodině, ještě za tmy, a ve čtyři vyjíždí se svou dodávkou naloženou čerstvými lahůdkami. Rozváží je do obchodů v okolí Prahy. V poledne je zpátky doma a zbytek dne má pro sebe a pro rodinu.

Fotbal je stále tím, co Františka Veselého v myšlenkách zaměstnává nejvíc. A nejen v myšlenkách. Ačkoli 7. prosince oslavil šedesátku, pořád ještě hraje pravidelně soutěž, byť je to jen okresní přebor za Sokol Jíloviště.

Gratulovali mu dva Zlatí slavíci

Když unikal bekům po pravém křídle na stadionu Maracaná v Rio de Janeiru, v londýnském Wembley, na Jaliscu v Guadalajaře nebo na Slavii v Edenu, měřil 168 centimetrů a vážil 68 kilogramů.

"Teď měřím 168 centimetrů a vážím 68 kilo," spokojeně a s úsměvem konstatuje. "Nemám sice svaly už tak pružné jako zamlada, ale nepřibyl mi žádný tuk. Proto můžu pořád hrát."

Kdysi z něj chtěli sportovní lékaři vytvořit vzor asketického sportovce. "Řekl jsem jim, ať to nedělají. I jako vrcholový hráč jsem klidně jedl knedlíky. Mám rád buchty, chleba se sádlem… Ti, co drželi přísnou životosprávu, už dvacet let nehrají. Je fakt, že cigarety mi nikdy nic neříkaly a ani nepiju alkohol. Malé pivo po jídle na trávení je maximum, co si dám. Dobře po něm spím," říká Veselý.

A dodává, že jestli dělal něco, co k vrcholovému fotbalu nepatří, pak to bývaly časté návštěvy diskoték. "Pil jsem tam výhradně coca-colu, tu miluju, za ta léta jsem jí vypil hektolitry."

V současnosti odehraje ročně kolem 80 zápasů. Úctyhodné. "Po dva roky jsem měl dokonce asi devadesát utkání, ale to byla výjimka."

Výjimkou naopak není, když vyběhne na hřiště dvakrát během jediného víkendu: v sobotu za Jíloviště, v neděli za Amforu nebo za starou gardu národního mužstva. "V tu chvíli cítím, že věk se ozývá," přiznává. "Ke druhému zápasu už nejdu absolutně odpočatý. Ale v týdnu si odpočinu, trénovat nechodím, a příští víkend na to jdu znovu."

Věk mu připomínají hlavně někteří diváci na vesnických hřištích. "Penzisto, jdi už do hajzlu," občas zařve nějaký neurvalec, aby mohl říct v hospodě, že vynadal slavnému Veselému.

Mnohé návyky si zachoval z doby, kdy byl na vrcholu. "Večer před zápasem se nepřejídám a jdu spát nejpozději v devět. V tom jsem stejně poctivý, jako když jsem hrával ligu," vypráví. "Zásadně nechodím k utkáním na poslední chvíli. V šatně jsem první nebo mezi prvními, asi hodinku předem. Zkontroluju si kopačky, případně je vyleštím, prohlédnu chrániče, namasíruju si nohy - všechno v naprosté pohodě."

SLÁVISTICKÁ DYNASTIE VESELÝCH

Veselým koluje v žilách slávistická krev. Původcem je oslavencův otec, František nejstarší. Nejdál, až k titulu mistra Evropy, to dotáhl František II. Jeho syn František III. hrál také první ligu, ale do reprezentace se neprosadil.

"Měl nevýhodu, pořád ho srovnávali se mnou. Ale on je jiný," míní František II. "Myslím, že v mých stopách půjde vnuk Daniel. Ale kope levačkou!" Nejmladší Lukáš je zatím ve slávistické přípravce.

Za Amforu hraje Veselý zadarmo, na Jílovišti nebo v reprezentaci nějakou stovku za zápas utrží. "Je to tak pět set až osm set korun, tisícovku to nikdy nepřekročí," tvrdí.

Úžasně ho potěšila zpěvačka Helena Vondráčková, jejíž manžel Martin Michal ho vlastně zlákal do dresu Sokola Jíloviště. Připravila mu předčasnou oslavu šedesátin na hřišti, zápas Amfory proti staré gardě Jíloviště. V první půli měla čestný výkop televizní moderátorka Lucie Borhyová, po přestávce sama Vondráčková, zápas řídila první ligová rozhodčí Dagmar Damková.

Pikantní bylo, že nastoupil v jednom mužstvu se synem Frantou, rovněž bývalým ligovým hráčem, a s dvanáctiletým vnukem Danielem, který je momentálně nejlepším střelcem Prahy mladších žáků. "To je moje pýcha, jsem skoro na každém jeho zápase," říká František Veselý.

Večer na oslavě dostal spoustu dárků. "Nádhernou flašku mi přivezl i Karel Gott."

Se Slavií bez titulu

Legendami se stávají jen výjimeční lidé. Po Josefu Bicanovi se to dodnes ve Slavii podařilo už jen Františku Veselému. Ale nechybělo moc, aby ho osud poslal jinou cestou.

Slávistické vedení ho totiž ještě jako dorostence vyměnilo s Duklou Praha za jistého Ferdinanda Dvořáka, neboť hledalo pro potápějící se A mužstvo útočníka. Že udělali fatální chybu, pochopili červenobílí, až když Veselý začal řádit na pravém křídle útoku vojenského klubu v zápasech s Borussií Dortmund a Górnikem Zabrze v Poháru mistrů evropských zemí.

Je paradoxní, že jediný mistrovský titul své kariéry získal právě s Duklou.
Slavii se podařilo vykoupit Veselého nazpět. V roce 1965 s ním postoupila do první ligy a hned za rok bojovala do posledního kola o mistrovský titul. Ke splnění snu chybělo jen malinko. Souboj na dálku mezi Slavií, Spartou a Duklou neskončil pro slávisty slavně.

Sparťané prohráli na hřišti sestupem ohrožené Lokomotivy Košice 1:3, červenobílí dokonce doma s bratislavským Interem 0:1! Mistrem se stala Dukla.

Podruhé měli slávisté triumf na dosah v roce 1976. Museli by však v posledním kole uspět na hřišti obhájce titulu, Slovanu Bratislava. To se jim nepodařilo, prohráli, čehož využil Baník Ostrava, který zvítězil v Plzni a o bod Slavii předstihl.

Veselý neměl štěstí ani v nejslavnějším rakouském klubu Rapidu Vídeň, kam přestoupil ze Slavie v roce 1980. "Mužstvo bylo přestárlé a já tomu dal se svými sedmatřiceti lety korunu," vzpomíná Veselý. "Skončili jsme až čtvrtí, což je stejné, jako když je čtvrtá Slavia nebo Sparta. Mužstvo rozprášili, já odešel do Zwettlu. Ale za rok jsem ještě pomohl First Vienně k postupu do první ligy."  V nižších rakouských soutěžích hrál až do svých 52 let.

KDO JE FRANTIŠEK VESELÝ

- narodil se 7. prosince 1943 v Praze

-  pravý křídelní útočník, odchovanec Slavie, po dvouapůlroční mezihře v Dukle Praha nastupoval za ligové mužstvo červenobílých 15 a půl roku

- v létě 1980 odešel do Rakouska, kde působil v Rapidu Vídeň, Vienně a Zwettlu

- po návratu posílil několik klubů v nižších soutěžích, nyní působí v Jílovišti

- mistr Evropy 1976, účastník mistrovství světa 1970, v reprezentaci sehrál 34 utkání a vstřelil tři góly František Veselý

Rychlý únik a přesný centr

František Veselý byl klasické pravé křídlo v rozestavení se čtyřmi, později třemi útočníky. Okouzloval bleskovou kličkou, byl rychlý, hlavně v prvních pěti metrech, kdy se zbavil obránce, dokázal skvěle odcentrovat, hrál pro mužstvo.

"Mým idolem byl Brazilec Garrincha," vyznává se. "Snažil jsem se jeho hře přiblížit, ale on uměl navíc klamavé pohyby, protože měl po dětské obrně každou nohu jinak tvarovanou. Hodně jsem trénoval centry. Dnešní hráči je většinou neumějí, ale těžko se to dá naučit. Je to otázka absolutního citu v noze, impulz musí jít z mozku do nohy, která ten povel uskuteční. Nejtěžší je časovaný centr, kdy posílám míč obloukem do místa, kam můj spoluhráč teprve naběhne."

Památný je takový centr na Nehodovu hlavu v semifinále mistrovství Evropy 1976. Znamenal vedení 2:1 nad Nizozemskem. Zdeněk Nehoda na to vzpomínal ve své autobiografii: "Míč letěl dost daleko od branky, než aby mohl brankář zasáhnout, ale zase dost blízko, aby se dal hlavou vystřelit do sítě. Prostě Frantova lahůdka, tak jak ji znají diváci z Edenu."

Nikdo už nespočítá, kolik penalt za fauly na Veselého kopala Slavia. "Nebál jsem se vřítit do pokutového území v co největší rychlosti, a když mi někdo nohu zaháčkoval nebo o ni brnknul, spadl jsem. Byl bych blázen, kdybych se to snažil vyrovnávat," brání se podezření, že některé fauly "nafilmoval".

"Obránce se vždycky dušuje, že nefauloval, ale když to pak člověk sleduje zpomaleně v televizi, je vidět, že útočníkovi nohu zahákl," dodává.

Ve 414 ligových utkáních nastřílel 62 gólů. "Na to, že jsem hrál tak dlouho, jich moc není," uznává.

V reprezentaci skóroval jen třikrát, ale byly to góly životně důležité. V roce 1971 překonal ze skrumáže rumunského gólmana Raducana těsně před koncem kvalifikačního zápasu v Bratislavě (1:0) a ukončil trápení, při němž Adamec dokonce zahodil penaltu.

V nezapomenutelné vítězné baráži s Maďarskem (4:1) v Marseille o postup na mistrovství světa 1970 zvýšil střelou pod břevno na 2:0. Ale už předtím otevřel skóre Kvašňák z penalty za faul na Veselého.

Ovšem gól Nizozemsku v semifinále mistrovství Evropy 1976 byl vůbec nejdůležitější v jeho kariéře.

František Veselý II. oslavil šedesátku, na snímku se synem (vlevo) a vnuky

Autoři:






Tabulka ligy

Mužstvo Z V R P S B
1. Fotbal Třinec 12 7 2 3 17:10 23
2. Slezský FC Opava 11 6 4 1 30:16 22
3. Dynamo České Budějovice 11 6 4 1 21:7 22
4. FK Pardubice 12 7 0 5 16:9 21
5. FK Olympia Praha 12 5 5 2 17:14 20
6. 1.SC Znojmo 11 5 3 3 14:16 18
7. 1. FK Příbram 11 5 2 4 15:12 17
8. FC Hradec Králové 11 4 5 2 15:13 17
9. FC Sellier & Bellot Vlašim 11 5 1 5 17:17 16
10. FK Viktoria Žižkov 11 3 4 4 18:18 13
11. FC MAS Táborsko 11 3 4 4 15:17 13
12. Baník Sokolov 11 3 2 6 13:17 11
13. FC Vítkovice 12 2 4 6 10:26 10
14. FK Ústí nad Labem 11 2 2 7 12:22 8
15. Frýdek - Místek 11 1 4 6 7:15 7
16. FK Varnsdorf 11 0 6 5 11:19 6

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze