"Cítím vinu, ale i křivdu," tvrdil po utkání. Jako kapitán sice má v popisu práce komunikaci s rozhodčími, ovšem jiným stylem, než jaký on zvolil. "To si snad děláš srandu, neviděls´ ten faul?" zopakoval svá slova, která křičel na pomezního rozhodčího Jiřího Jiříka.
Celá akce se odehrála u zadní čáry, kousek od postranního praporku a od Jiříka. "Dostával jsem se do gólové šance, nechal jsem za sebou dva hráče a jeden z nich mě fauloval," tvrdí Verbíř. Sudí však byli jiného názoru, a tak Verbíř, už dříve napomínaný žlutou kartou, protestoval. "Vím, že bych si měl dávat pozor, ale prostě jsem se neudržel. Pomezní rozhodčí si zavolal hlavního a jen mu řekl: ´Vysyp ho´."
Verbíř si o sobě myslí, že jako kapitán jinak zvládá komunikaci s rozhodčími bezproblémově. "Snažím se být slušný, vykám si s nimi," tvrdí. K podobnému úletu, jaký se mu povedl v Praze, prý dochází výjimečně: "Záleží na okolnostech, stane se tak jednou za pět šest zápasů, že ujedu a rozhodčímu tykám."
V Praze oslabil kapitán svůj tým ve chvíli, kdy trenéři chystali závěrečný úder, jež měl přinést vyrovnání. Takhle byli znovu na koni domácí, a byť s problémy, nakonec dosáhli tříbrankové výhry.
"Škoda, že jsme si pokazili bilanci ze vzájemných zápasů," litoval Verbíř. V Teplicích skončilo utkání 2:0 pro domácí, sobotním výsledkem obrátila výhodu vzájemných soubojů na svoji stranu Slavia. "Může nás to mrzet, teď musíme mít aspoň o bod více," slibuje.
Slávista Richard Dostálek se přiznal, že na něco takového ve chvílích, kdy pálil dvě gólové rány na Macháčka, ani nepomyslel. Přitom by mohly vzájemné zápasy rozhodovat o konečném umístění, a tím třeba i o Lize mistrů. "Druhé místo je strašně daleko, my se teď chceme hlavně dostat ze středu tabulky nahoru," tvrdí Dostálek.
"Důležitější, než vzájemné zápasy, je teď pro nás psychická podpora, kterou výsledek přinesl," soudí kanonýr.
Takhle úspěšný ve střelbě z dálky už dlouho nebyl. "Byla to hrozná pecka, nešla chytit," ohodnotil napůl v žertu svoji první ránu, po které podle nacvičeného signálu dotíral na gólmana útočník Kuka. Vyplatilo se to, byl z toho gól.
Podle brankáře však rozhodlo Dostálkovo umění především o druhé brance. "Výborně se trefil, i když jsem čekal střelu, nedalo se s tím nic dělat. Ve chvíli, kdy byl míč nade mnou, se zdálo, že letí dva metry nad brankou, ale pak obloučkem klesl do sítě."
Dvě střely od stejného hráče, a ještě v jediné minutě, to už musí být rána pro bránkářovy nervy. "Kdepak, hrálo se už vabank a neměli jsme co ztratit. Žádný komplex z Dostálka nemám," dušuje se Libor Macháček.
