Aby se Šumulikoskému spalo zase o něco lépe, musí se spoluhráči dnes na závěr podzimu zvládnout očekávaný zápas proti předposlední Jihlavě.
„Úplně klíčové pro nás je, abychom neprohráli. Chceme samozřejmě především vyhrát, prožít celou zimu na posledním místě by totiž pro psychiku nebylo nic příjemného. Ale i v případě remízy bychom dál zůstali v těsné blízkosti,“ uvažuje Šumulikoski. „Každopádně o všem se bude rozhodovat až na jaře.“
Když nemůžete spát, nad čím především dumáte?
Trápí mě naše koncovka. Naposledy ve Zlíně jsme si vzhledem k množství šancí zasloužili minimálně remizovat, rozhodně ne prohrát. Ale to je holt fotbal. Je zajímavý i právě tím, že přestože hraješ dobře, nemusíš vyhrát. I když to pak o to víc bolí.
Po pondělní prohře 1:2 v derby ve Zlíně jste přímo ze hřiště dlouze diskutovali s fanoušky. Co vám říkali?
S naší hrou byli spokojení, povzbuzovali nás, ať v tom pokračujeme. Ale všechny nás mrzela ta prohra i celá naše situace. Děláme maximum, schází nám však poslední krůček. Vždyť my ten gól často nejsme schopní dát pomalu ani ze čtyř metrů.
Bylo těžké po takovém zklamání znovu nabudit mužstvo a připravit se na Jihlavu?
Hned jsem klukům řekl, že nás za čtyři dny čeká další zápas. Zlín už je minulostí, tak to ve fotbale i životě chodí, že co se stalo, už nezměníte. Ať prohrajete, nebo vyhrajete, je potřeba se vyspat a jít dál. My teď musíme zvládnout Jihlavu.
Bude to obdobný zápas jako ve Zlíně, že vy budete tvořit hru a Jihlava se defenzivou soustředí na neprohru?
My chceme tvořit pokaždé, je jedno, s kým zrovna hrajeme. Dokázali jsme to i proti Plzni, kterou jsme dvacet minut tlačili.
Zažíváte nejhorší podzim za devět let od návratu týmu do ligy. Je poslední příčka v polovině ročníku podle vás odpovídající?
Hra je dobrá, ta rozhodně není na poslední místo. Ale v řadě zápasů nám chybělo ovládnutí šestnáctky. Možná být tam zkušenější hráč, dokázal by se z naší převahy prosadit a zápasy by rozhodl. Pak bychom slyšeli, že krásně hrajeme a ještě dáváme góly.
Realita je každopádně taková, že z patnácti zápasů jste vyhráli jediný a máte jen devět bodů.
Jasně, souhlasím. Ten, kdo ty zápasy nesleduje, vidí jen výsledek. A že jsme třeba hráli dobře, už ze skóre ani z tabulky nevyčte. Ale vezměte si, že takový fotbal jsme za ty roky, co jsem tady, ještě nehráli. Všechno jde po zemi, žádné nakopávání, pěkné kombinace.
Tomáš Zajíc dal na podzim pět branek, což na jedenadvacetiletého hráče není vůbec špatné, ale další, přece jen zkušenější hráč v ofenzivě chybí. Souhlasíte?
Je jasné, že ti mladí kluci jako Zajíc, Kubala se musí učit od někoho zkušeného. Ten cit jim žádný trenér nedá. Je velká škoda, že skončil Libor Došek. Dal by pár gólů navíc a mladí by si všímali jeho pohybu, výběru místa, řešení soubojů, zakončení, všeho. Já třeba nějaké zkušenosti mám, ale jsem defenzivní záložník, útočníkům tolik nepomůžu. I tak se snažím jim předat co nejvíc.
Už jste v kariéře zažil nějaký sestup?
Jen jednou v Rusku, kam jsem ale přišel až snad tři měsíce před koncem v situaci, která už byla hodně složitá. Nad sestupem vůbec nechci přemýšlet. Ve Slovácku, které je pro mě vším, něco takového vůbec nemůžu dopustit. Mám hlavu nastavenou tak, že ligu prostě zachráníme. Tečka.
A zvládnete to se současným kádrem, nebo to bez zimního posílení nepůjde?
Každý půlrok je dobrý příchod jednoho dvou hráčů, kabina se trošku provětrá. Vedení ví, na čem má pracovat, a myslím, že něco bude.
Už máte nějaké zprávy?
Zatím ne, ještě je brzo. Ale předpokládám, že na něčem pracují.
I vy? Máte dobrý přehled mezi hráči z Balkánu.
Tentokrát bych cizince nehledal. Klukům v kabině často říkám, že česká liga je jednou z nejtěžších, co jsem hrál. Jinde mají kluby finanční možnosti, díky nimž si kvalitu nakoupí. Zdejší fotbal je hodně silový a nesmírně náročný na běhání. Cizinec by potřeboval půl roku až rok, aby si na tohle zvykl, naučil se jazyk a podobně. My ale potřebujeme hráče, který nám pomůže hned. Chce to někoho, kdo už dlouho hraje českou ligu.
Které posty potřebujete posílit?
Útočníka, možná i dva. Ať se od nich Tomáš Zajíc něco naučí, pak dá za dva roky dvacet gólů a někdo jej za velké peníze koupí. A asi taky jednoho hráče dozadu, kvůli karetním trestům a zraněním to je potřeba. V záloze máme snad sedm kluků, tam to celkem jde.
Napadlo vás po srpnovém triumfu 5:2 nad Ostravou, že se může podzim takto zvrtnout?
Už to, jak jsme uhráli minulý ročník, dávalo tušit, že letošní rok bude těžký. Poslední zápasy jsme se trápili, vyhrávali jsme většinou o jeden gól z osmdesáté minuty a podobně. Vzhledem k tomu, co se teď v českém fotbale děje, jaké cifry se v ní pohybují, tak když nemáš velké peníze, trápíš se.
Nemohla vás zmíněná vysoká výhra nad Ostravou uchlácholit?
To si nemyslím. Ten zápas jsme odehráli výborně, protože padaly góly. Teď jsme často hráli fotbal po šestnáctku.
Nevyhráli jste už ve dvanácti zápasech v řadě. Jak takovou situaci snáší kabina?
Když jsi mladý, tak si spoustu věcí neuvědomuješ. Sám to znám. Po neúspěchu sice mají hlavy dole, ale druhý den už zase žijí. Starší, kterých nás tady není tolik, cítí přece jen zodpovědnost. Klub pro mě znamená moc, srdce, a nechci, aby se to stalo. Udělám pro to maximum. Když bude potřeba, budu klidně hrát do čtyřiceti. Teď se nacházíme v situaci, která mrzí každého. Nás hráče, trenéry, vedení, fanoušky. V Hradišti vlastně nic jiného než fotbal není, je potřeba, aby se teď celé město spojilo a společně jsme to zvládli.
Od příštího ročníku bude postup složitější vzhledem k novému systému, naopak o něco snadnější bude záchrana.
Tento rok je zlomový. Navíc naši mladí hráči už budou mít za rok víc zkušeností, to se taky projeví.
Jak nevydařený podzim zatím zvládá Michal Kordula, pro kterého je to start do trenérské kariéry?
Každý trenér by chtěl vyhrávat. Ale fotbal je krásný i těžký v tom, že přináší někdy euforii, někdy zklamání. Zvládá to zatím dobře. Třeba ve Zlíně jsme teď nehráli jako poslední tým ligy, ale spíš jako bychom byli pátí. Je dobré, že se kluci nebojí hrát, není tam tolik znát strach z té situace.