V sobotu ve věku 87 let František Havránek zemřel. "Přiznám se, že už jsem ho dlouho neviděl. Ani na oslavách Josefa Masopusta v Praze o něm nikdo moc zpráv neměl," povídá kapitán mistrovské Zbrojovky Rostislav Václavíček, který pod Havránkem také vyhrál olympiádu v Moskvě.
Jaký byl pan Havránek trenér?
Když přišel do Brna a začal budovat nové mužstvo, tak to pro nás byla obrovská změna. Ale udělal pro nás strašně moc. Přinesl nové věci a nové tréninky, které byly dost náročné, takže jsme kolikrát i reptali, ale po prvotních neslaných nemastných výsledcích se postupně mužstvo zlepšovalo. Pan Havránek ho za čtyři roky dotáhl na vysokou úroveň, takže na něj vzpomínám ve velmi dobrém.
Pamatujete si, co vám po svém příchodu do Brna řekl jako první?
Pokud si vzpomínám, tak přišel z Kypru. Byl to takový statný padesátník ve výborné kondici a řekl nám, i když přesná slova už si nepamatuju, že bez tvrdé práce v tréninku nebudou výsledky v zápasech.
František HavránekRodák z Bratislavy hrál fotbalovou ligu za Liberec, v sezoně 1946–47 dvakrát jako obránce nastoupil také za brněnské Židenice. Mnohem víc se ale prosadil jako trenér, v české nejvyšší soutěži vedl Slavii, Hradec Králové a také Zbrojovku Brno. S ní v letech 1972–76 skončil nejlépe čtvrtý, položil ale základ pozdějšího mistrovského týmu. Trénoval také na Kypru a v Polsku, v roce 1980 s českým týmem vyhrál olympiádu v Moskvě. V letech 1982–84 vedl také reprezentační áčko. |
Přijali jste jeho filozofii hned, nebo vám to chvíli trvalo?
Samozřejmě, že to pro nás nebylo nic příjemného. Hned první letní soustředění jsme absolvovali v Novém Městě na Moravě, kde jsme bydleli na Ski Hotelu a bylo tam obrovské pískové hřiště. My jsme vždycky běželi ze Ski Hotelu na to hřiště a zatímco on byl z Kypru zvyklý na teplo, nám připadalo, jako bychom trénovali na Sahaře. Z toho jsme tenkrát byli úplně hotoví.
Takže na vás byl pan Havránek tvrdý?
To byl. On asi sám věděl, do čeho jde, protože přišel po roce, kdy Zbrojovka postoupila do ligy a prvotní výsledky byly všelijaké. Čekalo ho s námi dost práce, měl jiné způsoby a pro nás to bylo dost náročné.
Ví se, že v mistrovské éře za trenéra Masopusta hrála Zbrojovka hodně útočně. Jaký se hrál fotbal za pana Havránka?
Vždycky tu byly polemiky, že pan Masopust žil z práce trenéra Havránka a podobně. Ta čtyřletá práce byla ale u obou jiná. Pan Havránek tomu dal po postupu do ligy takový základ a bylo to fyzicky náročnější, nemohli jsme si dovolit hrát takový fotbal jako potom, protože mužstvo se teprve průběžně posilovalo. Co si vzpomínám, tak to byly takové výsledky, že jsme to doma ubojovali a venku pak prohráli. Mužstvo teprve postupně získávalo nějaký systém a taktickou vyzrálost, díky které se zlepšovalo.
Jaký byl trenér Havránek směrem k hráčům?
Ne, že by byl nepřístupný, ale držel si odstup. Sledoval nás, někdy dokonce večer jezdil po Brně a kontroloval, jestli jsou všichni hráči doma.
A načapal někdy někoho?
To víte, že se u těch nejmladších kluků občas našel někdo, kdo byl na zábavě nebo diskotéce. To se potom ta kontrola vždycky nějak prolátla a kluci museli rychle zmizet.
Z Brna pan Havránek odešel v roce 1976. Gratuloval vám o dva roky později k zisku titulu?
Samozřejmě naše výsledky sledoval a když jsme se někde potkali, tak jsme se spolu velmi dobře bavili. Na základě toho si nás také tři nebo čtyři z Brna vybral na kvalifikaci o olympiádu.
Bývalý reprezentační trenér František Havránek.
Na té jste vyhráli zlato. Co bylo hlavním základem úspěchu?
Mužstvo se vyvíjelo prakticky dva roky, protože kvalifikace se hrála dlouho. Systém byl takový, aby se na olympiádu nedostalo tolik východních mužstev, protože u nás fungoval takzvaný socialistický profesionalismus. Proto byly kvalifikační skupiny udělány tak, že jsme třeba hráli s Polskem a Maďarskem, aby se mužstva vyřadila mezi sebou. V té kvalifikaci se tým nějak vybudoval a také jsme měli dvě zimní super přípravy v Brazílii a Mexiku. To byly krásné zájezdy do míst, kam by se člověk jinak těžko dostával, a hodně jsme toho viděli a zažili.
Lišilo se trénování pana Havránka v klubu a v reprezentaci?
V nároďáku jsme se přece jenom setkávali jenom na reprezentačních srazech, a tam už tolik prostoru na trénování nebylo. Základ jsme měli už z klubů.
Na závěr ještě jedna věc, kterou už jste nakousl: jak velký podíl tedy podle vás měl pan Havránek na titulu Zbrojovky v osmasedmdesátém?
To je věčné dilema novinářů i veřejnosti. On tomu dal nějaký základ a pan Masopust k tomu pak přidal svoje. Takže určitý podíl na tom měl a mužstvo vybudoval, ale pan Masopust ho pak posunul dál.
