Od té doby jako by se po brankáři Tomáši Poštulkovi slehla zem.
V Plzni to tehdy byl první zápas nového kouče Pavla Vrby a poslední pro gólmana Poštulku.
"Do dalšího zápasu proti Střížkovu šel do branky Martin Ticháček a já byl na lavičce. Martin se chytil, vyhráli jsme a mužstvo pak udělalo dobrou výsledkovou šňůru. Já mu dělal náhradníka a do prvoligové branky jsem se už nevrátil," vzpomíná pětatřicetiletý Poštulka.
Pokračuje trenér Vrba: "Tenkrát po té remíze se Spartou jsem se prostě rozhodl pro změnu a protože Ticháček si pak vedl opravdu dobře, už v brance zůstal."
Vrba dále říká, že měl Poštulka také smůlu, když se koncem loňského roku vrátil z neúspěšného hostování v Teplicích gólman Michal Daněk.
"A my jsme se následně rozhodli pro Daňka s tím, že vedle něj bude dalším brankářem prvního mužstva Ticháček," glosuje Daňkův návrat trenér Vrba.
"Co k tomu mám říct, každého brankáře štve, když nechytá. Když jsem do Plzně přestupoval, ujišťovali mě, že Daněk, který tehdy byl na hostování ve West Bromwichi, se nevrátí. Jenže on se pak neprosadil ani na hostování v Teplicích a když se nakonec do Plzně vracel, už jsem tušil, jak to dopadne. Byl totiž perspektivní," poznamená Poštulka k šestadvacetiletému brankáři.
Sedminásobný reprezentant Poštulka mající na kontě 310 prvoligových startů si letos na jaře nezachytal ani za třetiligové plzeňské béčko, protože v něm zase dostával příležitost talentovaný devatenáctiletý odchovanec Dan Houdek.
Stál za nenadálým Poštulkovým koncem pokles formy?
"Skončil jsem kvůli té loňské chybě se Spartou. Alespoň takhle mi to zdůvodnili. Jak už jsem říkal, bral jsem to a uznávám, že Martin Ticháček se pak chytil. A že to bude vlastně už napořád, o tom v tu chvíli člověk nepřemýšlí," pokračuje Poštulka.
A stál snad za Poštulkovým koncem jeho věk?
nečekaný návrat pětatřicátníkůTomáš Lovásik (31. 7. 1974) Udělal si trenérský kurz a už před časem začal v Olomouci trénovat všechny mládežnické brankáře. Letos v létě v klubu zvažovali, že ho udělají jen trenérem brankářů áčka a pustí ho někam poblíž na hostování do třetí ligy. Lovásik však nakonec ligu začal jako týmová dvojka a když se Drobisz zranil, od 9. kola stojí v brance a v posledních třech ligových utkáních se postaral o olomoucký vzestup. V prvoligovém týmu zároveň vede své kolegy Drobisze s Blahou.
Do své Ostravy se letos v červnu vrátil po osmi letech přes angažmá v Opavě a ve Zlíně. Přišel coby druhý brankář k Bučkovi, přičemž trenér ostravských gólmanů Pavel Srníček s ním perspektivně počítá jako se svým nejbližším spolupracovníkem ve své vlastní brankářské škole. V 8. a 9. kole však Bučkovi nevyšly zápasy na Slavii a s Teplicemi, příště dostal šanci Baránek a od té doby si pozici jedničky drží. "Víťa se chytil a jede," hodnotí Srníček. |
Problém je nejspíš někde uprostřed.
"Já myslím, že jsem doplatil na příchod nového trenéra. Každý kouč má své představy, své koně, tak to prostě je. Já šel loni v létě do Plzně hlavně proto, že mě chtěl trenér Šilhavý. Jenže se nám moc nevedlo, Šilhavého vystřídal Vrba, vzápětí přišla ta moje chyba se Spartou a bylo vymalováno. Kdyby v Plzni zůstal trenér Šilhavý, třeba bych chytal do dneška. Jenže to je právě to kdyby..."
Tento podzim se Poštulka v plzeňském béčku střídá s Ticháčkem a bere svůj osud smířlivě.
"Samozřejmě nejásám, ale už jsem toho ve fotbale zažil tolik, že jsem teď opravdu v klidu. Trénuju s áčkem a snažím se k přípravě přistupovat jako vždycky, stoprocentně a poctivě, všechno dělám jako dřív," říká zkušený brankář.
Kouč Vrba jeho slova potvrzuje: "V letní přípravě se Tomáš jevil velice slibně, vypadal opravdu moc dobře. Ale nakonec jsme zase dali přednost dvěma mladším brankářům."
A Poštulka si třetiligové práce vlastně užívá.
"Když jdu chytat za béčko, beru to jako zpestření. Nemusím se nervovat, mám klid a když mě občas nevytočej spoluhráči, kteří jsou třeba i o patnáct let mladší, nemůžu si v brance na nic naříkat."
Na nic si nenaříká také proto, že má v Plzni smlouvu, s níž je spokojený.
"Po téhle stránce si stěžovat nemůžu. Řekl bych, že v mém věku by mi takové peníze jinde nabídli těžko. A když už nabídky například minulou zimu přišly, byly z daleka. A já rozhodně nejsem ten typ, který se ze dne na den odstěhuje třeba do Ostravy, bydlí tam v garsonce a stačí mu, když se za rodinou podívá jeden den v týdnu."
Poštulka o sobě říká, že je zakořeněný v Praze, kde žije s manželkou Gabrielou, desetiletou dcerou Adélou a s tříletým Matyášem.
"Do Plzně se dá z Prahy celkem v pohodě dojíždět, jenže kvůli tomu, že bydlím v Ďáblicích a musím přes celou Prahu, trávím za volantem denně tři a půl hodiny. Ale na druhou stranu můžu být každý den s rodinou."
Co bude od příštího léta, kdy mu v Plzni smlouva skončí, to zatím gólman neřeší.
"Když to vezmu kolem a kolem, tak i když jsem z první ligy vypadl, zachovali se ke mně v Plzni solidně. Mohli mě taky vyřadit z áčka i z béčka, jak to v některých klubech rádi dělají, a nařídit individuální trénink."
Poštulka má také od samého začátku západočeského angažmá od klubového vedení slíbené, že kdyby ho někdo chtěl za menší plat na hostování, tak mu rozdíl na původní smluvní částku dorovná.
"Ale jak už jsem říkal, taková nabídka, kterou bych dokázal skloubit s rodinou, se zatím neobjevila. A sám od sebe se nikam nehrnu, nikam nevolám. To můj styl rozhodně není. A tak v relativním klidu čekám, co čas přinese," uzavírá Poštulka.
