Skoro každou neděli to u Veselých vypadalo stejně.
"Choval jsem se jako pes, který, když vycítí, že pán jde ke dveřím, hrne se taky ven. Jak jsem viděl tátu oblékat se, věděl jsem, že se jde na fotbal. Máma nám dala svačinu, obvykle chleba se sádlem nebo s máslem a medem, a šli jsme," vzpomíná František mladší, nejslavnější z rodu, který propadl vášni zvané FOTBAL.
Sedával s kluky za brankou, kam táta útočil, a fandil. Byl talismanem mužstva.
Souboj otce se synem
František starší, zakladatel fotbalové dynastie, měl trochu smůlu. Svá nejlepší fotbalová léta prožil za druhé světové války, kdy neexistovalo národní mužstvo a nehrály se mezinárodní soutěže. Vrcholem jeho kariéry bylo účinkování v útoku mužstva Slavie společně s Pepim Bicanem a Vlastou Kopeckým.
Kvůli kolébavému běhu měl přezdívku Kachna, byl drobné postavy a vyznačoval se velmi dobrou technikou. Hrával pravé křídlo, jako později jeho syn i vnuk.
"Na můj vkus to moc drbal," tvrdí jeho syn. "Bican s Kopeckým mu to vytýkali, chtěli, aby přihrával dřív. On si ale vychutnával kličky, viděl jsem na něm to potěšení, když obešel dva tři protihráče. Kdežto já hrál pro kolektiv, chtěl jsem dát tu nejlepší přihrávku hned, jak to bylo možné. Podle něj jsem hrál moc jednoduše - únik a centr," poznamenává.
"Říkal: Proč jsi to ještě nezašlápl a neobešel beka, jednu kličku, druhou kličku… V tom jsme se neshodli. Táta na rozdíl ode mě taky hodně kouřil, kdežto já jsem si nikdy nezapálil ani jsem nepil alkohol."
V roce 1963 proti sobě nastoupili v divizním utkání. Na Aksamitově stadionu v Holešovicích bylo plno - nestane se tak často, že proti sobě hrají táta (Dynamo Doprava 7) a syn (juniorka Dukly). Vyhrál mladší Veselý.
|
Osobnosti rodu František Veselý I. (1920-2004) František Veselý II. (1943) Eva Veselá-Tesařová (1946) František Veselý III. (1969) |
"Táta byl vyučený pouzdrař, ale celý život lezl po střechách - dělal hromosvodáře ve Stavomontážích, proto tam ve třiceti i jako fotbalista přestoupil ze Slavie. Máma se vyučila švadlenou, ale šila jen doma, starala se o domácnost. Její bratr, můj strejda Olda Vaňha, hrával fotbal za tehdejší Masnu."
Sestra Eva propadla házené. Nehrála za Slavii, nýbrž za Tatran Střešovice a pak za Bohemians Praha. "Už jako malá měla obrovský pohybový talent. Asi ve třinácti začala hrát nejdřív basket a hned potom házenou - a byla v obojím velice dobrá. V sedmnácti nastoupila poprvé za národní mužstvo házenkářek. Vdala se za mého spoluhráče ze Slavie Bédu Tesaře a po narození prvního dítěte už hrála jen ligu."
Veselý na pravém křídle, Tesař v záloze Slavie - měli spolu v roce 1966 blízko k mistrovskému titulu. Tak blízko, že Tesařovi stačilo v rozhodujícím utkání s Interem Bratislava proměnit penaltu - jenže pálil vedle branky!
"Dokonce nám stačil i nerozhodný výsledek, ale rozhodčí Fencl proti nám před koncem zápasu nařídil penaltu za faul, který si vymyslel - a Szikora ji proměnil. Fencl byl důstojník, pískal pro Duklu, která se nakonec stala mistrem."
Žolík mistrem Evropy
Traduje se, že první kopačky dostal budoucí mistr Evropy od slavného Bicana. "Běhali jsme s tátou a mámou po Praze a potkali jsme pana Bicana. Ptal se: Rodinko, kam pádíte? Byly dva roky po válce, máma se mu svěřila, že nemůžeme sehnat boty. Druhý den u nás pan Bican zazvonil s krabicí bot… Ve skutečnosti to nebyly kopačky, nýbrž polobotky, ale já jsem je na ulici stejně brzy rozkopal."
Na vrcholu blaha byli rodiče v roce 1976, když v televizi sledovali, jak se jejich Franta stal v Jugoslávii mistrem Evropy. Podle vžitých měřítek byl v necelých 33 letech už za zenitem. Jenže ve skutečnosti prožíval své druhé fotbalové jaro.
Pro trenéra Václava Ježka byl žolíkem mužstva. Nehrál v reprezentaci od začátku zápasů, nastupoval v jejich průběhu, aby oživil hru, zvýšil nebezpečí týmu pro soupeře a třeba utkání i rozhodl - jako právě gólem do nizozemské sítě v semifinále mistrovství Evropy.
"Bylo to nádherné. Jen mě mrzí, že byla jiná doba. Když teď čtu, jak trenér Brückner rozdává hráčům po milionech, říkám si, že jeden milionek by nám stačil, a byli bychom za vodou. My jsme za titul mistra Evropy dostali od fotbalového svazu patnáct tisíc a od vlády deset tisíc korun. Ale byli jsme šťastní."
Byla to doba socialistické přetvářky, kdy každý fotbalista měl naoko fingované zaměstnání, ale peníze dostával za fotbal. Bral však jen zlomek toho, co hráči v západoevropském profesionalismu. Na stará kolena si naštěstí nějaké peníze vydělal v Rapidu Vídeň, Vienně, Zwettlu a několika menších rakouských klubech.
Ve stínu slavného otce
Už když startovala fotbalová dráha jeho syna, taky Františka, tušil, že to nebude jednoduché. "Věděl jsem, že ho bude každý se mnou srovnávat. Měl strašný handicap. Přitom začal hrát ligu dřív než já a v tréninku byl taky pilnější. To spíš já jsem někdy hřešil na svůj talent. Asi se o všechno neuměl poprat."
František nejmladší začínal v ligovém mužstvu s Pavlem Kukou, ale během doby ve Slavii strávil kolem stovky utkání na lavici náhradníků. Vystřídal taky několik ligových dresů.
"Srovnávat s tátou nelze - on je legenda. Snažil jsem se mu aspoň přiblížit, a když se podívám na osudy synů jiných slavných fotbalových otců, se šesti až sedmi ligovými sezonami jsem dopadl z nich ještě nejlíp. I když jsem měl na začátku jiné představy," říká syn.
Na závěr ligové kariéry měl navíc František pech: Rudá hvězda Cheb v roce 1996 zkrachovala a klub zmizel z mapy vrcholového fotbalu. Veselý se musel vrátit do Slavie, kde však s ním už nepočítali, a protože se nepodařil přestup do zahraničí, šel hostovat na pražský Střížkov. Do rakouského Altheimu přišel až v roce 1999.
"Prožil jsem tam v landeslize čtyři nádherné roky, pak jsem prošel ještě dvěma rakouskými kluby. Pět let jsem žil v Rakousku sám, bez rodiny - to nebylo lehké."
Teď dojíždí do Mauerkirchenu, kde hraje ve 36 letech soutěž na úrovni okresního přeboru.
Tím ovšem sága rodu Veselých nekončí. Oba jeho synové nosí taky slávistický dres, i když křestní jméno nepodědili. Starší Daniel byl loni nejlepším střelcem pražského přeboru mladších žáků, Lukáš je teprve v přípravce.
"Myslím, že v našem rodu budou špičkoví hráči ob generaci. Já byl lepší než můj táta, Dan dosáhne víc než jeho táta. Má k tomu velké předpoklady - talent i píli," říká mistr Evropy.
 František Veselý II. oslavil šedesátku, na snímku se synem (vlevo) a vnuky |
