Právě Rosický ve středu před sedmou večer žasl: "Češi, vás tu je! Kde se tady berete?"
Když vyšel z útrob stadionu v lázeňském městečku, kde Arsenal pobývá na přípravném kempu před sezonou, a začal se podepisovat fanouškům natěsnaným za přenosným plotem, všude kolem něj zněla čeština.
Zhruba patnáct tuzemských fanoušků vážilo cestu, aby na vlastní oči viděli, jak se dlouho zraněný hráč dostává zpět do velkého fotbalu. "Z toho, kolik jich tady je, jsem fakt překvapený," svěřoval se Rosický a nepřestával se podepisovat.
Byl vstřícný, usmíval se, při podepisování nikoho nevynechal.
Začal s fanoušky po pravé ruce a druhá strana s příznivci ze všech koutů republiky se hned připomínala. "Tome, nezapomeň na Čechy!" "Neboj se, neboj se," reagoval Rosický přes rameno a pak ke skupince opravdu přišel.
"Kde spíte? Jak jste přijeli?" zajímal se, čímž příznivce definitivně odzbrojil. Čím je možná nechtěně zklamal, bylo to, že se ve středu neukázal na trávníku.
Běhaly po něm všechny hvězdy jako třeba Fabregas nebo Aršavin, ale Rosický skrytý před palčivým sluncem dělal speciální cviky uvnitř. "Tak jsme byli s trenérem domluveni," vysvětloval.
Kousek od něj zářila česká vlajka, tu si donesla parta z Bruntálu.
"Fotku s Tomášem už mám, ale chtěla bych čerstvou," svěřovala se Andrea Malá ze severomoravské skupinky a pak, aby ji snad záložník nepřehlédl, zakřičela: "Tome, pojď sem, my tě máme nejradši!"
Osmačtyřicetiletý Karel z Prahy a jeho manželka sledovali mumraj trošku zpovzdálí, ale i oni by chtěli prohodit s Rosickým pár slov. "Snad se nám nerozklepou nohy," usmívala se Karlova žena.
A co nejčastěji Rosickému čeští fanoušci říkali? Krátkou větu, kterou v poslední době slyšel jistě mnohokrát. Tentokrát ji však slyšel v mateřštině: "Hodně zdraví!"
