"Byli bychom na ni připraveni," nevykrucuje se trenér Zdenko Frťala. Muž, který už sám mohl v elitní soutěži být, ale na podzim odmítl nabídky Ostravy i Budějovic.
Jste čtvrtí, dva body od postupu. Je to velký závazek?
Kam jsme se dostali, nebyla náhoda. Předváděli jsme kvalitní fotbal, což je i filozofie našeho klubu. Hrát pro diváky. Že se z toho vyvrbilo 4. místo, je pro nás, ale i pro region jen dobře. Věříme, že lidi na nás budou dál chodit.
A co postup?
Momentálně nemáme ligové ambice, ale po 4-5 kolech může nastat, že se o tom budeme bavit hlasitěji. Vážíme si umístění na čele a chceme se tam udržet co nejdéle.
Při vyrovnanosti 2. ligy není postup nereálný. Šli byste o patro výš?
Nebudu zastírat, že jsme se o tom nebavili. Mluvíme i výhledově, co by se stalo, kdyby se to povedlo. A skutečně si myslím, že bychom na to byli připraveni.
I váš stadion?
Co se týká vyhřívání a světel, velké problémy by s tím nebyly. Tribuna a věci kolem, to by se řešilo, kdyby se k tomu schylovalo. Ale co jsme si na pár sezeních říkali s vedením klubu: kdyby ta šance byla, město a hlavní sponzor by na to slyšeli. Že bychom dopadli jako Čáslav nebo Ústí před rokem, kteří do 1. ligy nešli, to ne. O to větší motivace je to pro mě jako pro trenéra, ale i pro všechny lidi v klubu. Uděláme maximum, abychom patřili neustále mezi kandidáty.
Co by postup znamenal pro vás?
Jak já, tak hráči mají ambici. Dostat se do 1. ligy je snem nás všech. Ale když se tam neprobojujeme, svět se nezboří, nepatříme mezi kluby s tímhle jasným cílem.
Jak si vůbec užíváte angažmá ve Varnsdorfu?
Když se o něco hraje, zodpovědnost je veliká. Není to jen moje zásluha, ale všech lidí, co se ve Varnsdorfu kolem fotbalu pohybují.
Proč jste odmítl zájemce z ligy?
Měl jsem dvě konkrétní nabídky, jenže já se nechci někam hrnout. Pořád mám ještě na takové štace čas. Vážím si toho, ale nechci utíkat od něčeho, co se tady tvoří. Čas ukáže, jestli jsem udělal chybu. Jsem stoprocentně přesvědčený, že ne. Že ta příležitost přijde později.
Sváděl jste vnitřní boj?
Když člověk pracuje s lidmi, s kterými se těší na každodenní starosti, tak to rozhodnutí není vůbec těžké. Já si vyslechl zájemce, byl jsem rád, že ke mně byli otevření a solidární. Ale toho kroku nelituji.
Kdo vás vlastně oslovil?
České Budějovice a Ostrava. Neřešil jsem, jestli by to byl větší nebo menší klub. Já jsem ve Varnsdorfu vážně nanejvýš spokojený. Oddíl funguje, jak má. Na maximálně profesionální úrovni. Nejsem natolik starý, abych po té šanci čapnul okamžitě. Něco budujeme, nechci utíkat. A nezáleží, jestli to dopadne dobře, nebo špatně.
Kdyby vás chtěl někdo v létě, koukal byste na to jinak?
Stoprocentně se jinak vnímá nabídka, když skončí soutěž. Ale já trénuji dva roky jako hlavní, a ta zkušenost v tréninku a v zápase je k nezaplacení. Není to o tom, že bych se bál. Ale nenastal čas.
V Ostravě jste teď mohl vést útočníka Milana Baroše...
Jenže v čase mé nabídky se o tom absolutně nikomu nesnilo. Přeju Ostravě i Českým Budějovicím, aby se zachránily. Třeba přijde někdy do ligy jiný hráč podobného kalibru a budu ho trénovat.
Ligu jste odmítl nejen vy, ale i obránce Martan. Znamená to, že Varnsdorf je dobrá adresa?
Já tady hlavně poznal pana Gabriela (ředitele klubu), který má obrovský přehled o hráčích, velezkušenosti. V klubu pracuje málo lidí, ale odvádějí maximální penzum práce. Není to o tom, v jak velkém klubu jste, ale jak se v něm pracuje. A dělat s lidmi, kteří pro fotbal dýchají, mě baví a zajímá. Ne s těmi, kteří si jen na něco hrají, ale nejsou pro to zanícení.
Jak často mluvíte s reprezentačním trenérem Michalem Bílkem, s kterým jste hrál v Teplicích?
Neustále. Nejméně dvakrát třikrát týdně si telefonujeme. Gratulujeme si k sebemenším úspěchům, svátkům, narozeninám. On je pozitivní, já se taky snažím být. Proto jsme už teď hladoví. Jak on na světovou kvalifikaci, tak já na jarní druholigové souboje.
