"Když máte dvacet let řízenou životosprávu, tak to ve vás zůstane. Já bych prostě nedokázal jen se válet v sedačce a koukat na televizi," dodává Vaniak.
Právě on 19. listopadu v útrobách stadionu v pražském Edenu prohlásil: "Právě jsem měl poslední trénink s áčkem. Po Novém roce se už budu věnovat jen slávistické mládeži."
Platí tato vaše listopadová věta i dnes?
Zatím platí.
Aha, tak teď už říkáte zatím. Připouštíte tedy, že byste se mohl i v novém roce objevit v prvoligovém týmu?
Možné to je, ale spíš s tím nepočítám. V pondělí 3. ledna se nemám hlásit v áčku, ale u generálního ředitele pana Platila. A ten mi řekne, jak přesně se věci mají. Každopádně je jisté, že k těm slávistickým dorostencům a žákům jako trenér brankářů nastupuju.
Takže kdybyste své další působení v Edenu byť jen částečně spojil s první ligou, bylo by to něco jaksi navíc?
Dá se to tak říct. Klubové vedení a realizační tým dávají v těchto dnech dohromady prvoligový kádr a jestli dojdou k tomu, že by čtyřicetiletého Vaniaka na nějakou výpomoc ještě potřebovali, o tom bych se dozvědět měl. Předpokládám, že ne až toho třetího ledna, věřím, že by mi dali vědět ještě před Silvestrem.
Ale s plným úvazkem v áčku už nejspíš nepočítáte.
To opravdu ne. Já mám svoje odchytáno a nikam se necpu, nemělo by smysl zabírat někomu místo. Slavia má talentovaných a dobrých gólmanů dost. Kdybych ale přece jen někdy zaskočit měl, musel bych být v odpovídající permanenci, tedy aspoň dvakrát třikrát týdně se objevit na tréninku áčka. Dokážete si představit, že bych byl jen u té mládeže, najednou přišel den, kdy bych měl chytat ligu, a ten zápas mi nevyšel. To byste mně a Slavii vy novináři dali!
Slavia - Sparta: slávistický gólman Martin Vaniak sleduje, kam letí míč.
Slavia: Jaroslav Černý a Martin Vaniak oslavují titul fotbalového mistra
Coby jasná brankářská jednička jste se Slavií slavil dva mistrovské tituly a ještě v minulém soutěžním ročníku jste osmnáctkrát nastoupil v základní sestavě. Jenže letos na podzim jste se z prvoligové scény jaksi v tichosti vytratil. Nepřijde vám takový odchod líto?
Čas a tím pádem věk se zastavit nedá. Ale samozřejmě, že bych se se Slavií moc rád rozloučil na hřišti. Nerad bych na jaře před nějakým ligovým zápasem přišel pár metrů za lajnu, dostal kytku, dárkovej koš, dres a zase se poroučel.
Takže vaše představa o loučení?
Moc bych si přál, aby Slavia byla už před koncem ligy zachráněná a já se v sobotu osmadvacátého května v posledním kole postavil v domácím zápase s Bohemkou do branky. Ale ne jenom symbolicky na pár minut, rád bych si takový zápas na rozloučenou odchytal celý.
Věříte, že se vám tohle přání vyplní?
Doufám. Byla by to nádherná tečka.
A věříte, že se Slavia v nejvyšší soutěži zachrání?
Situace je vážnější, než se zdá. Každý ale říká, že se zachráníme. Já tomu věřím taky, jenže každý hráč do toho musí dát mnohem víc, než zatím na podzim dával. Když si vzpomenu třeba na zápasy v Ústí a v Příbrami, tak to bylo z naší strany opravdu příšerné. S podobnými výkony bychom se nezachránili.
Jste rád, že v lednu nemusíte na horské soustředění do Krkonoš?
To tedy jsem. S přibývajícím věkem to pro mě pokaždé byly galeje. Já navíc neumím lyžovat, zkrátka, vždycky jsem to tam jen protrpěl.
Koncem listopadu jste byl na stáži v Atlétiku Madrid, což vám zařídil jeho hráč, bývalý reprezentant Tomáš Ujfaluši. Před odletem do Madridu jste věřil, že se tam hodně přiučíte. Přiučil jste se?
Každá takováhle zkušenost se člověku hodí. Sledoval jsem hlavně tréninky brankářů, dělal si pečlivě poznámky a hodně jsem si toho i nahrával. Zaujalo mě třeba, že trénink byl každý den jiný. Ale celkově vzato, příprava gólmanů v naší lize se v ničem zásadním neliší.
Slavia - Valencie: Martin Vaniak (vpravo) dostává gól
Odveta čtvrtfinále Ondrášovka Cupu Sparta - Slavia; zasahující gólman Slavie Martin Vaniak.
Našel jste v Atlétiku něco, co byste mohl využít u slávistické mládeže?
Dvakrát jsem sledoval i přípravu dorostenců a žáků. Tam jsem si všiml, že při nácviku jedné herní činnosti ji trenéři s jedním gólmanem neopakují, stačí jim jednou a jde další brankář. Zatímco u nás taková cvičení opakujeme až moc. Uvědomil jsem si při tom, že při třetím, čtvrtém, pátém opakovaní toho samého už nejde o zdokonalování fotbalové dovednosti, ale o morálně volní vlastnosti.
A co ti úplně nejmenší?
Další poznatek, který pro mě ale nebyl něčím zase tak neznámým. V žácích brankáři dostávají hodně příležitostí zahrát si na tréninku i v poli, aby to uměli také nohama, což je i pro gólmana nesmírně důležité. A většinou tam tihle kluci dělají i další sport, aby se rozvíjeli všestranně. Na úzkou specializaci mají dost času v dorostu.
Jak jste v Atlétiku viděl gólmany prvoligového mužstva?
Jedničkou je tam už delší dobu obrovský talent dvacetiletý De Gea. Štěstí jsem mu ale nepřinesl, protože v domácím zápase s Espaňolem, na kterém jsem byl, dostal tři góly a Atlétiko tři dva prohrálo. Pak tam jsou další tři mladí brankáři od dvaceti do dvaadvaceti let, což mi přijde při absenci nějakého zkušeného harcovníka docela rizikové. Každé větší mužstvo si takového veterána pro všechny případy drží.
Bude si takového muže držet i Slavia?
K tomu jsem se přece už vyjadřoval. V Edenu by i v tomhle měli mít jasno nejpozději první lednové pondělí.
