"Pravda, uteklo to. Kdo by pomyslel, k jakému číslu to s těmi ligovými starty dotáhnu, když jsem v dubnu ve třiadevadesátém nastoupil v lize poprvé. To ještě za Olomouc na stadionu v Nitře," říká Vaniak. "Jistě, mám osm startů ještě ve federální lize."
A jak to tenkrát v Nitře dopadlo, to si pamatujete?
Na první ligový zápas si přece musí pamatovat každý. Uhráli jsme tam bod za remízu jedna jedna."
Jak vypadal váš stý ligový zápas?
Tak to nemůžu sloužit. To mi tenkrát nikdo nespočítal. Ani dvoustý, ani třístý. Samozřejmě by se to najít dalo, ale já po tom už pátrat nebudu.
Ale o té nedělní čtyřstovce jste věděl?
Asi týden před zápasem. Upozornil mě na to náš klubový tiskový mluvčí Ondra Zlámal.
Mohlo vás tohle takřka magické číslo nějak znervóznit?
Kdepak. V zápase s Budějovicemi přece nešlo o nějakou Vaniakovu čtyřstovku. Šlo v něm hlavně o body. Takže kdybych měl být nervózní, tak snad jedině z obav, abychom to zase nepodělali. Ale nervózní jsem nebyl a tři body jsme udělali.
Dokážete odhadnout, který ligový zápas bude vaším posledním?
Nejspíš ten příští rok v květnu. Právě jsem se se Slavií domluvil, že prodloužím smlouvu ještě na příští ligový ročník. A pak skončím.
Nebude to ale s tím vaším koncem podobná historie, jako s konci a návraty hokejového brankáře Dominika Haška?
Nejsem zastáncem velkých slov. V téhle chvíli jsem přesvědčený, že je to moje konečné rozhodnutí. V říjnu mi bude devětatřicet.
A co s vámi bude potom?
Rád bych u fotbalu zůstal a lákalo by mě začít třeba u žáčků v Olomouci, kde bydlím.
Za šestnáct let jste chytal v pěti prvoligových klubech. Není to na tak dlouhou dobu přece jen málo?
Je pravda, že některý fotbalista toho stihne víc třeba i za deset let. Ale u mě je to tím, že ze začátku jsem byl hodně věrný. V Olomouci čtyři roky, v Drnovicích pak zase čtyři, a další čtyřletka přišla po návratu do Olomouce.
A potom?
Pak přišlo angažmá v aténském Panioniosu, kde jsem měl smlouvu na rok. Odchytal jsem tam třicet ligových zápasů, ale do nového ročníku přišlo nové klubové vedení a to se cizinců zbavovalo. Takže mi smlouvu neprodloužili. Potom jsem byl rok v Mostu, když přišla s nabídkou Slavie.
Takže nebylo co řešit?
Slavia je prostě víc než Most.
Jistě jste při slávistické nabídce pomyslel i na to, že byste na stará brankářská kolena mohl získat titul?
To vůbec. Já tam šel vlastně jen na záskok, protože slávisti měli brankáře Vorla zraněného. Jenomže pak se zadařilo a já převzal pozici jedničky.
A v sedmatřiceti jsem se titulu dočkal.
Byla to oprostě fantastická sezona. Hráli jsme Ligu mistrů, triumfovali i v domácí lize, prostě jízda.
A napadlo vás, že titul obhájíte?
Ještě jsme ho neobhájili. Ale je fakt, že už k tomu máme krůček. Ty dva body ze tří zbývajících zápasů snad už uděláme. A když teď Sparta neporazí Střížkov a Liberec nevyhraje na Kladně, máme titul v kapse ještě před naší pondělní dohrávkou na Žižkově.
