Na turnaji v Plzni ale ukázal i jiné věci. Další šance už proměňoval neomylně, jen málo ztratil z pověsti střelce. A vydražil žlutý dres gólmana Petra Čecha.
Ten ze Sparty, který s Čechem prošel Ligou mistrů. Za čtyři tisíce korun, jež pomohou, stejně jako výtěžek z celého turnaje (80 000), Dětskému domovu Domino v Plzni.
Jako byste se snažil, aby na vás lidé v Plzni nezapomněli?
Můj vztah k Plzni je výborný. Kdykoliv sem rád přijedu a hodně lidí tu považuji za přátele. I na tenhle turnaj jezdím pravidelně, letos jsem tady potřetí v řadě.
Je to výjimka, nebo jste s aktivní činností ještě úplně neskončil?
Hraju pražskou Hanspaulku v malém fotbalu, velký pak za SK Advokát Praha, tuším, že krajský přebor. K tomu přáteláky s Pivrncem, s advokáty, občas za Českou televizi.
Nakolik váš život změnila funkce mezinárodního hráčského agenta?
Já měl jasno už ve čtyřiadvaceti, i když nahlas jsem to neříkal. Postupně jsem se připravoval na tuhle práci. Učením jazyků nebo manažerskou školou. Pak přišla nabídka z Viktorie Plzeň, za kterou jsem a budu vděčný. Ale nepočítal jsem s tím, že hráčským agentem se stanu tak brzy. Osud mi přál.
Kolik hráčů nyní zastupujete?
Okolo dvaceti. Ale nerazím filozofii, že čím více hráčů zastupuji, tím lepší budu manažer.
A jakou tedy?
Nabízet kompletní servis. Starat se o hráče. Nejen o jejich smlouvy, ale i o jejich zdraví, bydlení, auta, domácnost. Vztah mezi nimi a mnou zakládám na důvěře.
A co vztah s českými kolegy-agenty?
Jen se usmívám, když čtu rozhovory o tom, že mezi agenty nejsou problémy. Je mezi námi konkurence. Jako v každém jiném podnikání. I když to někteří z nich neřeknou nahlas.
