A tuto imponující bilanci si nejspíš vylepšil i ve středečním ligovém zápase s Atlétikem Bilbao, který domácí Zaragoza vyhrála 2:1.
"Ty nejrůznější statistiky vycházejí v nejčtenějším sportovním deníku Marca pravidelně každé pondělí. A jak jsem si naposled všimnul, před druhým Brunem z Villarrealu jsem měl docela slušný náskok. No a v sobotu máme doma Barcelonu a v obraně se zase budeme muset pořádně ohánět. Takže z toho prvního místa mě jen tak někdo nesesadí," pokračuje Jarošík.
K výhře nad Bilbaem jste přispěl vyrovnávacím gólem. Jak vlastně jste se prosadil?
Kopali jsme roh, oni míč odrazili zpátky a ten samý spoluhráč ho poslal znovu před branku. Tam jsem hlavičkoval do protihráče, míč se odrazil zpátky ke mně a já to dorazil do odkryté branky, protože gólman s tím nastřeleným obráncem byli na zemi. Taková trochu šťastná trefa.
Hodně vám asi pomohlo, že jste vyrovnal už šest minut po přestávce.
Hlavně bylo důležité, že za dalších pět minut jsme dali na dva jedna. Do toho druhého gólu jsme hráli fantasticky, jenomže pak jsme se zase úplně zbytečně zatáhli. Pro nás je asi lepší, když prohráváme, protože ten gól, co jsme dostali od Bilbaa, nás probudil a nakopnul.
Středečním vítězstvím jste dostali ze sestupových příček na patnácté místo. Přineslo to vašemu mužstvu uklidnění?
Kdepak, dole je to v tabulce strašně našlapaný. Jen dva body ztrácíme na dvanáctý Santander a stejně tak jsme dva body od osmnáctého místa, ze kterého se sestupuje. A v sobotu hrajeme v Barceloně a další sobotu máme doma třetí Valencii.
Proti Barceloně jste si ve španělské lize zahrál už dvakrát, shodou okolností na domácím stadionu. Loni na jaře Zaragoza prohrála 2:4, v říjnu 0:2. Myslíte, že do třetice byste s tímto soupeřem mohli bodovat?
Nebudu klasicky říkat, že hrát se dá s každým a že každý zápas začíná od nula nula. Barcelona je prostě Barcelona, navíc se tentokrát hraje na vyhlášeném Nou Campu, takže žádné iluze si nedělám. To spíš máme šanci udělat něco v dalším zápase doma s Valencií.
Vraťme se ještě ke statistikám. Špatně na tom nejste, ani pokud jde o odehrané minuty v nejvyšší soutěži. S 2 207 minutami jste totiž sedmým nejvytíženějším hráčem ligy.
A mohlo to být ještě lepší, kdybych na podzim nebyl vyloučený v domácím zápase s Gijónem, protože pak jsem nemohl hrát v Bilbau. Jinak je to taky zásluhou toho, že se mi vyhýbají zranění a že jsem ještě v tomhle ročníku nestál kvůli žlutým kartám. Teď s Bilbaem jsem dostal teprve třetí a stojí se za pět.
Jak ve třiatřiceti to enormní zatížení snášíte?
V pohodě. V létě jsem poctivě absolvoval hodně kvalitní přípravu a zatím jsem nevynechal jediný trénink. Taky si nedávám žádné úlevy, všechno dělám naplno. Ono totiž jak si člověk začne ulevovat, bývá to začátek konce. A jak už jsem říkal, důležité je samozřejmě zdraví.
V červnu vám v Zaragoze končí smlouva. Už jste jednal o jejím případném prodloužení?
Zatím ne, ale na nic nepospíchám. Bude totiž hodně záležet na tom, jestli se zachráníme. Z toho pak bude vycházet klubové vedení i hráči.
A co vy a Sparta, z níž jste v lednu 2003 do světa odešel, a s níž jste loni v lednu po ukončení angažmá v ruské Samaře trénoval?
Jéžiš, ve Spartě je teď obránců. To leda, že by vzadu chtěla hrát na pět. Nebo bych musel jít do útoku.
Kde vás tedy můžeme od léta čekat?
Když se Zaragoza zachrání, tak tu třeba zůstanu. Ale to víte, já jsem takový cestovatel a pořád mě to táhne z jednoho místa na druhé. Ale kam mě to táhne tentokrát, to zatím sám nevím.
