Největší zážitky ve fotbalové kariéře mu přinesly evropské poháry, které si zahrál v dresu Boleslavi pod vedením Dušana Uhrina mladšího. "Bylo to zatím nejvíc, co jsem kdy dosáhl. Nikdo s námi v té době nepočítal," zavzpomínal sedmadvacetiletý záložník.
Od svého odchodu z Jihlavy před šesti lety jste vystřídal hned několik klubů, na jaké angažmá máte nejhezčí vzpomínky?
Nejhezčí vzpomínky mám asi na Mladou Boleslav, kde jsem zažil největší úspěchy. Zahrál jsem si zde i pohárovou Evropu.
Na jaké zápasy nejvíce a nejraději vzpomínáte?
Řekl bych, že byly dva. Bylo to ve třetím předkole Ligy mistrů s Galatasarayem Istanbul, kdy jsme hráli u nich. Poprvé jsem hrál před takhle plným stadionem. Pětadvacet tisíc bláznivých Turků na nás od začátku řvalo. Takže to byl takový nejlepší zápas, co se týče atmosféry. Co se týče fotbalu, tak to bylo utkání doma s Marseille. To jsme to dokázali otočit. U nich jsme totiž prohráli 1:0. Doma jsme taky prohrávali 2:1 a nakonec jsme vyhráli 4:2 a postoupili. Takže to byl skvělý zážitek. Pak jsme si vlastně zahráli tu Evropskou ligu.
Ve vaší cestě pohárovou Evropou jste narazili na zvučná jména nejen klubů, ale také samotných hráčů. Kdo vám nejvíce utkvěl v paměti?
Zvučný jméno, které mi utkvělo v paměti, bylo při zápase s Marseille, kdy tam ještě hrál Ribéry. Tehdy největší hvězda francouzského fotbalu a já hrál i na stejné straně. Takže jsme se také často potkávali. Už v té době to byla velká hvězda.
Nebál jste se toho, aby si z vás neudělal "dobrý den", jak se říká?
Vůbec ne. Taková ta předzápasová nervozita tam vždycky byla. Ale když jdete na hřiště, jdete odevzdat to nejlepší. A ne se strachem, aby vás někdo náhodu nevyškolil. Spíš s tím, že se snažíte vyškolit vy jeho. Takže strach tam rozhodně nebyl.
Postup do evropského poháru řadíte tedy mezi své největší úspěchy?
Určitě. Bylo to nejvíc, co jsem kdy zatím dosáhl, protože v té době byla Boleslav malé středočeské město a nikdo s námi nepočítal, že bychom tam mohli projít. A my jsme všechny překvapili.
Prošel jste si už dost štací. Jaký trenér vám toho ve fotbalovém životě dal nejvíce?
Každý trenér má něco do sebe. Když bych vzal začátky v Jihlavě v dorostu, tak to byl pan Jansa, který teď dělá asistenta v áčku. V mužským fotbale to byl Dušan Uhrin mladší, který mi v Boleslavi dal šanci, držel mě, stavěl mě... A ještě před ním bych asi zmínil trenéra Pivarníka v Jihlavě.
Vaším posledním působištěm byl kyperský tým Nea Salamina Famagusta, jaká je vůbec úroveň kyperského fotbalu?
Řekl bych, že kyperský fotbal jde hodně nahoru a momentálně bych to přirovnal, že přední kyperské kluby mají určitě větší kvalitu než týmy z české ligy. Je to hlavně z toho důvodu, že se tam ve větší míře začaly otáčet peníze. Vedení jednotlivých klubů je schopno do ligy dostat hráče z anglické nebo španělské ligy, a tím ta kvalita roste.
I ve vašem celku figurovali hráči z předních evropských lig?
My jsme například měli v týmu hráče, který před čtyřmi lety hrál Premier League, druhý hrál Bundesligu, třetí byl bývalý srbský reprezentant, takže ta kvalita našeho mužstva byla velká. A co takhle vím, tak ty nejlepší kyperské kluby stahovaly v jednu chvíli hráče z Realu Madrid, kde jim končila smlouva. Kvalita místních klubů jde tedy hodně nahoru, záleží na tom, jestli to dokáží udržet.
Na Kypru jste strávil jen půl roku, stihl jste za tu dobu poznat místní kulturu a jakýsi způsob místního života?
Určitě jsem to stihl poznat. My jsme měli výhodu, že jsme se seznámili s Kypřany, kteří studovali v Česku a vyprávěli nám o jejich způsobu života.
A je hodně odlišný?
Je naprosto odlišný. Mají úplně jinou mentalitu než my. Ten život si víc užívají. My se spíš přibližujeme k západu, jsme ve větším spěchu a shonu. Oni se zkrátka za vším nehoní tolik jako my.
Zvykal jste si na jiný životní styl dlouho nebo bylo snadné se přizpůsobit?
Ono tomu jejich pohodlí se dá "přizpůsobit". Horší je to s přizpůsobením, když se vrátíte zpátky do Čech.
Jeden z důvodů, proč jste ukončil své angažmá na Kypru, byly prý cizinecké kvóty místní soutěže. Jak je to tedy s cizineckými kvótami, kolik může za kyperský klub nastoupit cizinců?
Ve druhé lize může být osm cizinců z Evropské unie a žádný jiný. V první lize je to osm z Evropské unie plus pět mimo ní. Osmdesát procent klubů má tuto kvótu vyčerpanou, protože za ně nastupuje přímo směska zahraničních hráčů. Byl to tedy jeden z důvodů, proč jsem tam skončil. Dalším důvodem vašeho odchodu z Kypru bylo zranění.
Za jak dlouho se v Jihlavě zapojíte do zimní přípravy?
Pomalu jsem začal vyklusávat, poslední čtyři dny. Bohužel musím pozvolna, protože to není tak jednoduché. Ještě při výklusu cítím tlak v noze, takže musím na své tělo dávat pozor a postupně ho zatěžovat, aby si na to zvyklo.
Když jste poprvé otevřel dveře od jihlavské kabiny, jak vás hráči přivítali?
Já myslím, že všechno bylo v pohodě. Tím, že jsem tady v létě absolvoval měsíc přípravu, tak jsem se s většinou hráčů poznal. Několik z nich jsem znal už předtím.
V tomhle problém, myslím si, nebyl.
Jak se vám jeví současné složení jihlavského kádru? Má podle vás FC Vysočina na to, aby dosáhla vytouženého postupu mezi českou elitu?
Musím říct, že kdybych si to nemyslel, tak se sem nevracím, to bych raději zůstal na Kypru zraněný. Věřím tomu, že Jihlava má na to, aby postoupila. Skládá mančaft už nějakou dobu. Pokud všichni odvedou to, na co mají, a přikloní se k nám i trochu štěstí, tak si myslím, že do ligy postoupíme.
Od vašeho odchodu z Jihlavy se v týmu vystřídalo skutečně mnoho hráčů. Rozumíte si s některým více než s ostatními?
To asi ne. Nemohu říci, že by tam někdo takový byl.
Teprve nedávno jste přišel na Vysočinu a na budoucnost asi moc nemyslíte. Přesto... Hodláte tu zůstat do konce kariéry nebo ještě přemýšlíte nad jiným angažmá?
Samozřejmě bude záležet na více faktorech. My jsme zatím ani neprobírali smlouvu, na jakou dobu bude podepsaná a tak podobně. Já se nebráním ani variantě A, ani variantě B. Když to řeknu z osobního hlediska, chtěl bych Jihlavě pomoci co nejdříve do ligy. Ale na druhou stranu bych zkusil ještě na nějaké dva tři roky vyrazit někam ven. Poznávat zahraniční život a kultury. Chtěl bych právě díky fotbalu ještě takto cestovat. Ale také záleží na tom, jak mi bude sloužit zdraví, což je pro mě prioritní. Pokud sloužit bude, tak nevylučuji, že se ještě někdy co ciziny podívám. Pokud se ovšem s Jihlavou domluvíme na něčem zajímavém, je možné, že bych do konce kariéry zůstal na Vysočině.
