Už běžela 90. minuta, když Procházka poněkolikáté vtrhl do šestnácky soupeře. A tentokrát byla jeho „návštěva“ pro Lotyše osudová.
„Naběhl jsem si z pravé strany za obranu, Vláďa Darida mě krásně našel,“ vybavoval si třicetiletý obránce. „Snažil jsem se rychle vystřelit na zadní tyč, brankář to vyrazil a Pilka (Václav Pilař) dorazil. Aspoň že ta ofenzivní snaha k něčemu byla.“
Už předtím jste měl jednu dobrou šanci. Co chybělo?
Asi tak deset centimetrů... Pak mi ještě říkal Tomáš Necid, že možná jemu chybělo ještě méně, aby to do branky doklepl. Na zakončení nebylo moc času, šel proti mě hráč. Ještě jsem to docela dobře trefil, ale bohužel to šlo kousek vedle.
Takhle jste si asi už dlouho nezaútočil, ne?
V Plzni se k tomu taky občas dostanu, tam spíš potom hraju takové levé křidélko (úsměv). Ale tady už jsem musel útočit opravdu dost, Lotyši byli zatažení a cítil jsem, že moment překvapení je potřeba. Asi nečekali, že stopeři budou zabíhat za obranu.
Vlastně jste nakonec měl víc šancí než většina českých ofenzivních hráčů...
To nevím, ale je fakt, že do zakončení jsem se asi třikrát dostal. To je na stopera docela dost. Ale byl to trochu i díl náhody, míč se v těch situacích mohl odrazit ke komukoli.
V základu jste byl po delší době. Máte z vlastního výkonu dobrý pocit?
Měl jsem chuť, byl jsem rád, že hraju v základní sestavě. Z Plzně jsem zvyklý podporovat i útočnou fázi, tady jsem to zkoušel za nepříznivého stavu taky. Ale už to byl trochu vabank, nechtěli jsme prohrát, tak jsme se tam tlačili už skoro všichni.
Nesvázalo vás trochu to, že jste poprvé v kvalifikaci šli do zápasu jako jasný favorit?
Nevím, jestli nás to svazovalo, ale v určitých fázích jsme asi měli být trpělivější. Při standardkách jsme to otevírali až moc, soupeř přitom byl na nás dobře připravený. Z jedné takové situace nás potrestal, dostal se do vedení a pro nás pak bylo ještě těžší se před jejich branku dostat. Moc vyložených šancí jsme ani neměli.
Lotyši měli brejků několik. Byl záměr tlačit se při standardních situacích až tak výrazně dopředu?
To určitě nebyl. Standardky jsme trénovali, ale v tu chvíli jsme to nezahráli tak dobře, jak jsme měli. Soupeř nás okamžitě potrestal, měli i další brejky, které jsme naštěstí ustáli. Lotyši měli také nebezpečné standardky, při rozích to asi dvakrát letělo těsně vedle branky. Byli před brankou hodně nebezpeční.
Co českému týmu nejvíc chybělo?
V prvním poločase důraz, agresivita. To nám zdůrazňoval trenér a říkali jsme si to i sami mezi sebou. Věděli jsme, že je to málo, že musíme začít jezdit po zadku, že Lotyše nepřehrajeme jen fotbalově. Ve druhé půli se to trochu zlepšilo, přišlo pár závarů, bohužel jen jeden gól. Ale zaplať pánbůh za něj.
Co jste říkal remíze Nizozemska s Tureckem?
Určitě to bylo překvapení. Ale říkal jsem si, že Turci ještě nějaké body uhrají. Pro nás je to dobře.
Vás teď čeká přátelské utkání se Slovenskem. Jak se těšíte?
Bude to zajímavý zápas, se Slováky je to vždycky vypjaté. Jen škoda, že si to nerozdáme jako dva nejúspěšnější týmy kvalifikace... Ale těšíme se určitě.
