Někdejší sparťanský útočník se s Masopustem potkal na stříbrném mistrovství světa 1962 v Chile. I když je dělilo deset let, stali se z nich časem velcí kamarádi. „Už v Chile byl úžasný. Hlavně k nám, kteří jsme tehdy v národním týmu začínali,“ vzpomínal Mašek. „Snažil se nám pomáhat, radit... Byl to hrozně prima kluk.“
A také vynikající fotbalista. Hrál jste někdy s lepším, než byl on?
Určitě to byl jeden z nejlepších. Měl všechny fotbalové vlastnosti, které by hráč na nejvyšší úrovni měl mít. Technika, přihrávka, střela, uměl obejít protihráče, vytvořit šanci. Měl velkou fotbalovou inteligenci. To, co on dokázal na hřišti vymyslet... To dokáží jen géniové.
Také byl velký gentleman. Slavná je třeba historka, kdy na mistrovství světa nešel do souboje se zraněným Pelém.
Od toho jsem byl kousek. Bylo to gesto, které se opravdu vidí málokdy. Ale pokud někdo takovou gentlemanskou povahu má, tak ji projevuje v každém zápase. Momentů, kdy pomáhal protihráčům na nohy nebo se jim omlouval za faul, byly desítky.
Už jste zmínil, že v Chile pomáhal mladším hráčům. Vy jste byl v týmu úplně nejmladší, jak jste spolu vycházeli?
Byl o deset let starší než já, takže jsem ho bral vlastně jako svého tátu. Opravdu. On na nás nedal dopustit a my na něj taky ne. Pomáhal nám, radil, když jsme něco udělali špatně, dokázal to kamarádsky říct. A když se něco povedlo, uměl ještě víc povzbudit.
Říkalo se o něm, že byl také dobrý kamarád, uměl bavit okolí. Bylo to tak?
Ano. Byl to ideální kluk do party, žádnou legraci nezkazil. Zahrál si karty, sem tam si s někým sedl a vypil pivo, dobře se s ním povídalo. Prostě kamarád, jak má být.
Máte na něj nějakou nezapomenutelnou vzpomínku?
Napsal krásný úvod ke knížce Věrné sparťanské srdce, kterou jsem vydal. A nesmírně mě potěšilo, když mi tehdy řekl, že to je pro něj čest. Od takového hráče a člověka jsem to bral jako velkou poctu.
V kontaktu jste byli pravidelně?
Jistě, ještě v roce 2012 jsme byli společně na oslavách padesáti let od mistrovství světa v Chile, které se konaly v Sao Paulu. Vycházeli jsme spolu pořád výborně... Hrozně mě mrzí, když se teď dozvídám, že už mezi námi není.
Mluvili jste spolu i v posledních týdnech?
Věděl jsem, jak na tom je. Několikrát jsem mu volal, ale on mi vždycky říkal: Vendo, víš co, nechoďte za mnou. A já jsem v tom hlase cítil, že ho hrozně mrzí a bolí, že nám tohle musí říct.
