Útočník Václav Kadlec udělal všechno tak, jak byl celý fotbalový život zvyklý: připravit, pozor, pal!
Jenže když se položil do centru z levého křídla, minul. Nevadí, třeba příště. Zásadní zprávou je, že se vrátil. „Jsem šťastný,“ řekl, když se v Jablonci dohrálo. Nejenže si do Mladé Boleslavi odvezl vítězství 1:0, především sám sobě dokázal, že ta dřina se vyplatila.
Jablonec - Boleslav 0:1, trápení na severu Čech trvá, rozhodl Hlavatý |
Loni v únoru oznámil konec. Smířený s tím, že zpropadené levé koleno už mu nedovolí víc. V sedmadvaceti naťukal na svůj Instagram: „Game over. Konec.“
Býval útočníkem moderního střihu. Rychlý, mazaný, přesný, všemi kolem hýčkaný. Ligu hrál už v šestnácti. V říjnu 2010, coby osmnáctiletý, vstřelil gól za reprezentaci, jako nejmladší hráč samostatné historie.
Ale taky si prošel životními etapami, ve kterých musel dostat facky, aby pochopil, že není superman a na svůj talent nesmí žehrat. Hlavně angažmá ve Frankfurtu vzdal skoro bez boje. Ve Spartě naopak vždycky ožil.
Fotbalový smolař Kadlec: Život je fajn, proč bych se mračil? Všeho si víc vážím |
Dohromady tam sehrál přes 200 soutěžních zápasů a nastřílel víc než 60 gólů. Jenže když mu v koleni ruplo naposledy (9. března 2019), v slzách pochopil, že na další návrat už nemá morální síly.
No vidíte, a teď je Kadlec zpátky v lize. Zatím jako boleslavský náhradník, i tak je to ovšem velká osobní výhra. Ligu nehrál přesně 996 dní. Už dávno není floutkem, který by se předváděl a rozhazoval. V létě se stal podruhé tátou, což oznamoval fotkou přímo z porodnice: „Jsem ten nejšťastnější chlap pod sluncem.“ K maličké Viktorce přibyl ještě menší Vašík.
Václav Kadlec je znovu profesionální fotbalista. Poté, co kariéru kvůli zdravotním potížím předčasně ukončil, podepsal po osmnácti měsících smlouvu s Mladou Boleslaví.
Nedělní comeback byl další kapitolou do originálního příběhu. Po poslední operaci Kadlec na fotbal pár měsíců zanevřel: „Žralo mě, že už si nezahraju.“
Vyhlížel jsem to. Když mi trenér řekl, že půjdu na hřiště, byl jsem šťastný.
Když už si zapnul zápas v televizi, tak jedině Spartu. Daleko radši chodil do fitka. Napadlo ho, že by mohl nejen cvičit, ale taky ostatním pomáhat. Absolvoval speciální kurz a získal certifikát fitness trenéra.
Jenže bez fotbalu žít nedokázal. Nejdřív odkýval nabídku z Červených Janovic, které hrají pralesní soutěž na Kutnohorsku, a když poznal, že koleno drží, připojil se v létě k Mladé Boleslavi. Na zkoušku. Nejdřív trénoval s třetiligovým béčkem, s áčkem byl mezitím dvakrát coby náhradník. V neděli to přišlo. Se sedmičkou na zádech a ležérně zarostlou tváří.
Zvládl půl hodiny. A co bude dál?
