Než v pátek podstoupí důležitou (a jak uvádí, snad poslední) operaci levého kolene, která je nutná pro jeho bezproblémové fungování v běžném životě, bude se prodírat stovkami vzkazů, které mu od oznámení o konci kariéry zaplnily profily na sociálních sítích.
Kadlec z vrcholového fotbalu odchází předčasně, v sedmadvaceti letech. A v rozhovoru pro klubovou televizi přiznává, že se s tím nesžívá snadno.
„Člověk si říká, že když už to v něm nějakou dobu zraje, tak se s tím vyrovná líp... U mě to teda tak úplně nebylo. Bude to trvat, ze dne na den se s tím vyrovnat nedá,“ prohlásil Kadlec. Zároveň však připustil, že se mu ulevilo.
Nejmladší střelec reprezentace už hrát nebudezpráva o konci kariéry  |
„Je to v tenhle moment těžké, ale existovala varianta, že to oznámíme v létě, že se mezitím budu po operaci dávat do kupy. Ale s tím, že bych věděl, že to nemá smysl. Takhle je to pro mě lepší, než abych několik měsíců mlžil a dělal, že je všechno v pohodě,“ podotkl.
Je nejmladším střelcem v historii reprezentace, ligu hrál od šestnácti, má dva tituly se Spartou, okusil soutěže v Německu i Dánsku. Ale že by se svým fotbalovým životem zcela spokojený?
„Ne,“ zakroutil hlavou.
„Kdyby mi v šestnácti někdo řekl, že budu mít šestnáct startů za nároďák, podívám se ven a odehraju 162 ligových zápasů za Spartu, byl bych samozřejmě nadšený. Ale myslím, že se z kariéry dalo vymáčknout mnohem víc, nicméně to takhle prostě dopadlo,“ vydechl smířeně.
Připomněl, že různé zdravotní lapálie jej brzdily prakticky celou dobu. V devatenácti si najednou poranil levý kotník i pravé koleno, trápil ho zánět šlachy v nártu, po srážce s Martinem Nešporem utrpěl hrozivou frakturu čelní kosti... A pak zase kolena. Pravé v Dánsku, levé před dvěma roky v Jihlavě.
„Na to, co mě v životě potkalo, jsem vlastně udělal ještě fajn kariéru,“ uvedl Kadlec. Nejraději vzpomíná na první titul, ke kterému Spartě pomohl coby sedmnáctiletý v ročníku 2009/10, a na trenéra Vítězslava Lavičku.
„Právě on mi ve Spartě dal nejvíc. Přišel v době, kdy o mně kolovala fůra věcí, ale prohlásil: ‚Řeči mě nezajímají, pravdu mi ukaž ty.‘ Věřil mi, bylo mi devatenáct a v té době se to celé nastartovalo. Během roku a půl jsem odcházel ven,“ vybavuje si.
Do německého Frankfurtu přestoupil v srpnu 2013, po dobrém úvodu angažmá se však postupně vytrácel ze sestavy.
Ožil až v polovině druhé sezony.
Doma. Na hostování ve Spartě.
Kadlec s netypickou trojkou na zádech válel, dal ve třinácti zápasech devět gólů a chtěl pokračovat, jenže Frankfurt byl proti. A odchovanec pražských Bohemians toho dodnes lituje.
„Měl jsem zůstat, což bohužel nevyšlo, protože Eintracht nedal svolení. A taky lituju odchodu do Dánska. Na druhou stranu mi dalo hodně, osm měsíců jsem tam žil sám, naučil jsem se anglicky. Fotbalově mi zbrzdilo kariéru, ale pro mě jako pro člověka bylo přínosné,“ zamyslel se nad angažmá v Midtjyllandu.
A co jej čeká dál, po operaci a následné rehabilitaci?
„Něco v hlavě mám, ale rozhodnutý nejsem. Vždycky mě bavilo cvičit, určitě bych chtěl zůstat u sportu. Nikdy jsem neměl ambici být trenérem, ale třeba kondiční kouč? To by mě asi bavilo,“ dodal.
