„Nevím, co jsem komu udělal, že teďka zažívám zápasy s takovým nervovým vypětím,“ povzdechl si Jílek.
Přemýšlel jste nad tím?
Svoji příčinu to má. Byť apel byl jednoznačný – abychom šli do zápasu s daleko větší koncentrací, obezřetností, abychom soupeři nenabídli lacinou ztrátou brejkové situace –, tak přesně to se stalo. Dostali jsme jednoduchý gól po standardce, což je vždy chyba. Kdybyste byl na čtvrteční přípravě na standardky soupeře, tak byste viděl, že jsme se připravovali, že 90 procent jich zahrávají do prostoru první tyče – a z toho inkasujeme. Nepochopitelné věci. Pak se mužstvo dostává do křeče.
Tak jste znovu použil tříobráncový systém.
Byť jsme znovu sáhli k systému na tři obránce, tak z pohledu útočného to bylo nejméně povedené utkání. Ale bylo to dáno i soupeřem, který pak poctivě bránil. S vypětím všech sil jsme srovnali a věřili, že ve zbytku času ještě rozhodneme, jenže místo toho, abychom to dohrávali bezpečně, tak jsme zápas zase dohrávali v naivitě.
A z poslední akce opavský kapitán Žídek napálil břevno. Bod po takovém průběhu berete?
Při zkušenosti hráčů, kteří byli na hřišti, je pro mě nemyslitelné, abychom zahráli takový roh – šest lidí ve vápně, tři u praporku, jeden v zajištění. Když trefíte prvního hráče a soupeř jde tři na jednoho, je to hrůzostrašná chyba, protože pořád tam byla půlminuta do konce a my jsme si mohli standardku připravit líp. Soupeř měl pak vpředu převahu a mohl rozhodnout. Pak by byla naše situace ještě daleko horší. Chtěli jsme jednoznačně bodovat naplno. Konečně by nám to pomohlo dostat se do středu tabulky. Ale když ztrácíte 0:2, tak bod prostě musíme brát, i když pro mě osobně je to málo.
Stává se tříobráncový systém účinnou zbraní, nebo jde spíš o důsledek hry vabank?
Je tam zvýšená míra rizika. Dostáváme se do situací, kdy soupeř víc brání výsledek. Není to vždycky otázka tříobráncového systému, ale naší otevřenosti, uvolněnosti. Nikdo neví, jak by to dopadlo v čtyřobráncovém systému. Když hrajete 4-3-3 s vysoko postavenými beky, pak hrajete jen na dva stopery, takže ještě máte o jednoho hráče navíc ve vyšší pozici než v tříobráncovém systému se stopery. Je to diskutabilní. Ale vzhledem k tomu, že se nám povedlo zápasy otočit herně i výsledkově, tak jsme k tomu sáhli znovu za stavu 0:2. Otázka je, jak by to vypadalo od první minuty. Teplice třeba na Bohemce sáhly k tříobráncovému systému a otočily díky čtyřobráncovému.
Vás do hry vrátila krásná branka svátečního střelce Vepřeka. Viděl jste ho tak někdy vystřelit?
Už dlouho ne. Ani nevím, jestli takhle čistě někdy trefil balon. Nádherná branka.
Zlobil vás Kayamba. Dával jste hráčům speciální pokyny?
Těžko se zastavuje, když nabere rychlost s míčem. Pokyny byly, abychom zbytečně nesahali do kvalitního driblinku, pokud nemáme jistotu, že balon získáme. Spíš se navázat na jeho pohyb. Při brejku, po kterém jsme dostali gól, jsme mu lajnu zavřeli, ale odstoupili jsme od něho strašně daleko, odcentroval a Zapalač to krásně trefil. Uvědomovali jsme si, že odtam hrozí největší nebezpečí. Kayamba se do větší šance sám nedostal, ale byl schopen dělat rozdílové situace.
V utkání bylo až příliš emocí. Překvapilo vás to?
Ani moc ne. Když jsem viděl zápasy Opavy, tak emoce tam jsou. Je to otázka typologie hráčů jako je Zavadil, Smola i náš odchovanec Svozil. Z mého pohledu, možná zaujatého, tam bylo ale strašně moc teatrálnosti. Dovolím si tvrdit, že čistého času se neodehrálo ani 50 procent utkání. Kouskovaná hra pak možná i hráče startovala. Na můj vkus se strašně málo hrálo. Tahali čas. Není to cesta, jak posouvat český fotbal dál, ale to si každý musí vyložit.
Proč jste dal šanci od začátku Dvořákovi, a ne Texlovi, který skóroval v posledních dvou zápasech jako střídající hráč?
Rozhodli jsme se na základě způsobu hry soupeře a toho, co chceme hrát my. Pavel Dvořák ukázal v obou zápasech, kdy střídal, velkou kvalitu. Je to víc podhrotový hráč než Jirka Texl. Místo Kuby Plška byl pro nás lepší varianta. Víme, že Texl je teď v dobré formě, vždy tomu pomohl, šel tam jako první střídající hráč, i když k jeho výkonu mám výhrady. U něj člověk nikdy neví, jestli z toho bude příležitost pro nás, nebo soupeře. Je to pade na pade s velkou dávkou rizika.
Střídající posila Milan Lalkovič hru oživila. Má už na devadesát minut?
V tuhle chvíli ještě není připraven na devadesát minut, což ale neznamená, že nemůže nastoupit od začátku. Máte pravdu, že jeho příchod efekt přinesl v odvaze jeden na jednoho, v kreativitě. I když je to typ hráče, který chce ze všeho vyjít fotbalově i na své polovině. Jednou dával i housle na riziko, ale vyšlo mu to. Musí si však uvědomit, v jakém prostoru se nachází, abychom neohrožovali sami sebe. Což se dělo. Ať už to byl první gól, nebo šance Kayamby. To jsme jim darovali.
Na lavičce byli i Plšek či Zahradníček. Dopředu máte zajímavé možnosti, že?
Otázka střídání není o štěstí a kvalitě trenéra, ale o kvalitě střídajících hráčů. Pokud máte kvalitu na lavce, vždycky vám to něco přinese. Pokud tam rozdíl nemáte, tak je předpoklad, že šťastnou ruku mít nebudete. Na marodce máme ještě Martina Hálu, Romana Poloma, Juraje Chvátala a Michala Surzyna. Ale směrem dopředu se nám uvolnily možnosti, abychom se zápasem mohli něco dělat. Pro trenéra dobrý.
Očima trenéra OpavyMají velmi dobré hráče „I když to ze začátku vypadalo, že soupeř drží víc míč, tak nám se velmi vydařil první poločas. Předvedli jsme tři perfektní akce. Z jedné jsme dali gól, v druhé Kayambu vychytal Buchta a i třetí Smolova šance byla velká. Pak jsme přidali druhý gól a soupeře drželi dál od naší branky. Ve druhém poločase soupeř přeskupil řady a v systému tří obránců si vytvořil velký tlak. My jsme ale poctivě bránili a měli i štěstí. Dobře zachytal Šrom. Ubránili jsme standardní situace a v poslední minutě mohli dokonce vstřelit gól a zvítězit. Je to o herní inteligenci. Když jdete v poslední třetině hřiště tři na jednoho, tak by se to mělo vyřešit. Stačilo málo a skončilo to v bráně. Mrzí mě, že ztrácíme zápasy v 90. minutě. Ale soupeř si vytvořil příležitosti, takže jsme mohli klidně i prohrát. Sigma má velmi dobré hráče, kvalitu na míči a jsou rychlí. Ale je škoda, že už poněkolikáté inkasujeme v závěru. Pro nás trenéry byl závěr náročný na srdíčko. Musím ale ocenit výkon týmu, protože bod z Olomouce se počítá.“ Ivan Kopecký, trenér Opavy |
