Když rozhodující zápas s Dánskem skončil pro Čechy porážkou 2:4 a vyřazením z mistrovství Evropy, stačil si krátce popovídat s dánským záložníkem Andersenem, se kterým dřív hrál v Ajaxu. Ale ani kamarádský rozhovor ho nemohl utěšit.
„Sedl si ke mně a říkal, že to bylo dobrý, že viděl, že jsem byl jiný než první zápas. Snažil se mě utěšovat,“ pokrčil Černý rameny. „Pak jsme se bavili o tom, co bude s námi dál. Ještě si chvíli popovídáme u autobusu, na hřišti se mi do toho moc nechtělo.“
Jak těžké je porážku skousnout?
Dost, protože vím, co všechno jsme pro to udělali. Teď se mi těžko mluví, musíme si o tom ještě popovídat s odstupem. Ale nechali jsme tam, myslím, všechno. Možná je jednoduché to takhle říct, ale opravdu to tak bylo. A... Nezvládli jsme to.
Vypadáte hodně naměkko.
Určitě, protože jsme všichni měli jasný cíl. Dva dny jsme tím žili, říkali jsme si, že není sebemenší pochybnost, že to zvládneme. Šance na to byly, takže teď to budou těžké chvilky. Musíme se přes to jak já, tak všichni ostatní dostat.
V čem je vyřazení nejsmutnější?
Ve všem. Po zápase si uvědomíš, žes to nezvládl, tak to na tebe padne. Když pak jdeš k fanouškům, víš, že za tebou stáli, všechny tři zápasy... Nechci říct, že jsme to měli udělat jen pro ně, ale hlavně pro ně. Ale samozřejmě i pro nás všechny. Za ty dva roky jsme si to myslím zasloužili.
Měl tenhle tým na víc ,než v Polsku předvedl?
Stoprocentně. Tenhle mančaft se může měřit se špičkou - to říkám, i když jsme nepostoupili. Kdyby si to na turnaji sedlo jako v kvalifikaci, tak by to šlo.
Jak hodnotíte sám sebe?
První zápas špatně, druhý jsem nenastoupil, tak jsem zkoušel aspoň žít na lavičce, abychom to zvládli jako tým. To je jediné, co nás mohlo zachránit, abychom bojovali do posledního zápasu. Povedlo se. A třetí zápas ze hřiště... Udělal jsem, co jsem mohl, ale i tak to bylo málo. Byly tam momenty, které jsem měl vyřešit líp, to si uvědomuju už teď, některé věci byly škoda. A nakonec to nestačilo.
Jak moc poslední zápas ovlivnil postupový klíč?
To jsme věděli už před turnajem, že je takový. Cíl jsme měli jasný, nehnat se bezhlavě dopředu, ale postupem času prostě musíš, když prohráváš. Jdeš za góly, protože víš, že ti moc času nezbývá. Oni to uhráli chytře na brejky a kvalitní hráče na to taky měli. Prostě si to dobře uhráli a my jsme neproměnili obrovské šance. Jejich gólman odchytal asi životní zápas. Ty šance, které pochytal, by měly skončit gólem.
Je pro turnaj dobře, že ze tří skupin postupují jen čtyři týmy?
Teď bych to tady mohl obrovským způsobem natřít, že je to vlastně úplná blbost a jak je to možné. Ale my jsme věděli, jaký klíč je, a počítalo se s tím, že musíš zvládnout všechny tři zápasy, což se nepovedlo. Zvládli jsme jeden, ten třetí, rozhodující, ne. A to nestačí.
