Tolik vás ten nečekaný boj o záchranu vyšťavil?
Já to prožíval hrozně špatně. Ten tlak na nás byl obrovský. Zaplaťpánbůh, že se to takhle uhrálo a jsme zachránění. Opravdu, hrát příští sezonu zase o záchranu, to už nevím, jestli na to mám.
Prohráli jste doma se Spartou 0:3 a jste zachránění. Další paradox této sezony.
Je to krutá prohra, ale v první půli jsme měli dost šancí, abychom to třeba zremizovali. Bohužel, kdybychom hráli do zítra, tak ten gól nedáme. Na druhou stranu jsme zachránění... Divná sezona.
Nápor na nervy?
Určitě na psychiku. Budeme muset příští rok začít jinak, od všech.
Kam konkrétně míříte?
Musíme vycházet z toho, abychom dobře začali sezonu. Důležité bude zvládat domácí zápasy, které se letos vůbec nedařily.
To byl největší problém?
Můžete doma prohrát, ale musíte především vítězit. Hlavně s těmi týmy kolem nás, jako byly Hradec Králové a Příbram. A za druhé bude klíčové, abychom hráli čtyři pět zápasů ve stejné sestavě, aby se to tolik netočilo. Abychom si na sebe zvykli, sehráli se.
Nestabilní složení sestavy hrálo podle vás tak zásadní roli?
Přípravu jsme měli velmi dobrou, tři čtyři zápasy jsme hráli v totožné sestavě. Pak najednou zranění, karty. To všechno na souhře nepřidá. Zaplaťpánbůh, že jsme tam, kde jsme. A že už je pomalu konec.
Jediný pravidelný střelec byl útočník Mahmutovič, pak se přidal Litsingi. Další problém?
Samozřejmě. Těch gólů jsme nedali moc, i když šance jsme měli. U nás je to o první možnosti. Jako proti Spartě. Můžeme se dostat do vedení, nedáme, místo toho inkasujeme. Tyhle domácí zápasy, když jdete do dvacáté minuty do vedení, tak se pak hrají jinak.
Aspoň jste zvládli klíčové zápasy o záchranu v Olomouci a doma s Ostravou. To je zase vaše dobrá vizitka.
Je vidět, že máme z čeho brát. Když jde do tuhého, dá se říct, že ty zápasy zvládáme. Teď bude důležité, abychom příště vyhrávali víc doma.
