Právě Jaroslav Vacek má k Peterovým návrhům nejvíc co říci. Je totiž místopředsedou za ligu, tedy za dvě domácí profesionální soutěže. Do funkce ho na loňské valné hromadě už na druhé čtyřleté funkční období volili zástupci první a druhé ligy.
Kromě toho, že Peterovy podněty vnímáte, jak jste řekl už v minulých dnech, jste si o jeho návrzích jistě udělal nějaký obrázek. Jak na vás tedy tato iniciativa působí?
Mým prvotním pocitem je nadšení z toho, že muži číslo jedna v jednotlivých klubech se chtějí ujmout vlády nad prvoligovým děním.
Má tedy pravdu Petera, když říká, že ligové shromáždění, které je složené ze statutárních zástupců klubů první a druhé ligy, a jemuž předsedáte, není v současné podobě akceschopné?
Neřekl bych, že není akceschopné. Ale v podstatě je dnes degradované tím, že se často mění v debatní kroužek řady lidí, kteří pak za závěry shromáždění nenesou žádnou odpovědnost. Navíc je častým jevem, že kluby na ligové shromáždění posílají funkcionáře, kteří jejich statutárními zástupci nejsou.
Mělo by se v tomto směru něco změnit?
Zadal jsem svazovému řediteli pro profesionální fotbal panu Lubasovi, aby vypracoval návrh, který by vedl ke změně statutu ligového shromáždění. Ten by měl být na tomto plénu předložen v polovině ledna, kdy se ligové shromáždění sejde.
Uvažovalo se však, že toto shromáždění se uskuteční ještě v prosinci.
Ukázalo se, že hodně lidí je v těchto dnech zaneprázdněno, takže reprezentativní složení by se nepodařilo dát dohromady. Polovina ledna je vhodnější už také kvůli přípravě návrhu nového statutu.
Máte představu, jak by nový statut ligového shromáždění měl vypadat?
Podle mě by se například v březnu mohli scházet majitelé druholigových klubů, v dubnu pak majitelé těch prvoligových. A tito muži by se vždycky dohodli na nějaké linii pro následující soutěžní ročník, ať si tedy svou soutěž řídí. Přitom vedle toho by se čtyřikrát do roka mohlo scházet ligové shromáždění v současné podobě a probírat méně důležité záležitosti. Ale to všechno bude záležet na tom, co si kluby v té polovině ledna odsouhlasí.
Platový strop už kluby jednou odmítly
Z páteční Peterovy schůzky vyšel jediný konkrétní výstup: v zájmu zajištění ekonomické stability prvoligových klubů je zapotřebí zavedení platového stropu v podobě maximálního procenta z rozpočtu klubu. Co si o tom myslíte?
Ale asi před třemi lety jsem na ligovém shromáždění navrhoval, aby kluby dávaly na platy hráčů maximálně sedmdesátiprocentní částku z ročního rozpočtu. Důvodem bylo stanovit jakousi regulaci, prostě aby někdo nezačal dělat nepředloženosti. Jenže tenkrát se většina klubů shodla, že takovou regulaci nepotřebují. Co se tedy zavedením platového stropu sleduje dnes, o tom spekulovat nehodlám.
Kolik prvoligové kluby dávají na platy hráčů v současné době?
Jsem přesvědčen, že tak pětasedmdesát až osmdesát procent z ročního rozpočtu. Ale jak vyplývá z jejich dokumentů, které předkládají při licenčním řízení, je to míň. Přesto se hodně klubů dostává do ekonomických problémů, z nichž tím nejmenším zlem bývají opožděné výplaty. Možná už víc jim vadí, že si dluží mezi sebou. Ale tady by úplně stačilo, aby kluby při licenčním řízení předkládaly rozpočty reálné. Pak by se jen ojediněle mohlo stát, že ty peníze dohromady nedají.
Nemělo by se tedy licenční řízení zpřísnit?
Přimlouval bych se, aby si svaz pro licenční řízení vytvořil novou kategorii. Ta by zahrnovala celkové náklady na hráče. Čímž myslím opravdu všechny náklady, tedy mzdy, prémie, bonusy za podpisy smluv, odměny agentům a přestupové částky. Dalo by to poměrně přesný obraz, co se v mzdové politice klubu děje.
Domníváte se, že by na tuto kategorii kluby přistoupily?
Vždyť přece chtějí platové stropy. A tohle by byla jejich kontrola. Ale už jsem říkal, že nebudu spekulovat o tom, proč se myšlenka platových stropů objevila. Navíc Evropská fotbalová unie připravuje pro své členské svazy nový licenční manuál, který bude platit už pro soutěžní ročník 2008/09. Předpokládám, že proti současnému zpřísněný bude.
Od rozhodčích čekám profesionální přístup už teď
Jak se díváte na myšlenku profesionálních rozhodčích?
Když má prvoligový hlavní rozhodčí za zápas patnáct tisíc plus cestovné, přitom frekventovaný rozhodčí píská třikrát do měsíce, tak od něj profesionální přístup očekávám už dnes. Takže já budoucnost v profesionalizaci rozhodčích nevidím. Šel bych spíš cestou diferenciace jejich odměn, prostě systém odměňování rozhodčích by měl být propracovanější. A to už nemluvím o iluzorní myšlence, že profesionální rozhodčí by chyby nedělal.
Právě Peteru popudilo, že rozhodčí Ostravu třikrát vážně poškodili.
Já chyby dnešních rozhodčích vidím v jejich nezkušenosti. Po korupční aféře přišlo hodně mladých a musí se zkrátka vypískat. Stejně jako předseda komise rozhodčích Macela, tak ani já sudí nepodezírám z nějakých nekalých úmyslů. A že je některý klub těmi chybami poškozen dvakrát, třikrát? Já tvrdím, že když ty chyby na konci ročníku sečteme, tak si kluby v tomto ohledu nebudou nic dlužné.
Co soudíte o případném zavedení videa, podle něhož by se při utkáních posuzovaly sporné situace?
Použít by se možná dalo, ale určitě ne systémově. Navíc neexistuje komplexní sledovací systém, který by se dal na každý stadion objednat ze dne na den.
Jenže debaty o použití videa se postupně zúžily pouze na sledování míče na brankové čáře. Tedy jestli byl, či nebyl gól.
Tohle jsem to před časem veřejně odmítal s tím, že taková situace přijde dvakrát, třikrát za rok. A nevěřili byste, kolik jsem měl telefonátů, esemesek a mailů, že jsem se zbláznil, že do roka k tomu přijde maximálně jednou.
Volá se rovněž o větší samostatnosti první ligy.
Když si kluby odsouhlasí už zmíněný nový statut ligového shromáždění, jistě to k větší samostatnosti prvoligové soutěže povede. Ale pod fotbalový svaz musí podle regulí UEFA spadat disciplinární komise a rozhodčí, takže úplné odloučení ligy od řídícího orgánu možné není. Mimochodem, jistě si dovedete představit jak by to dopadlo, kdyby si kluby chtěly řídit například i rozhodčí.
Schvalování listin rozhodčích je velký lobbing
Máte z pozice svazového místopředsedy za ligu s nejvyšší domácí soutěží nějaký problém?
Fotbalový svaz dává v rozhodování o lize absolutní volnost ligovému shromáždění. Jediný zásadní problém vidím v procesu schvalování listin rozhodčích a delegátů.
Co tím myslíte?
Na můj vkus tady u řady členů výkonného výboru příliš převažují lokální zájmy, které s ligou nemají nic společného. Mně by se líbilo, kdyby předseda komise rozhodčích a delegátů Macela tyto listiny předkládal jen k formálnímu schválení a ne k diskusi, která okamžitě přechází na holé lobbování za různá jména. Za ty listiny je přece zodpovědný právě Macela, který na nejrůznější kamaráčofty nedá.
Jak se stavíte k myšlence nejvyšší domácí soutěž zeštíhlit?
V našich ekonomických podmínkách je dvakrát po šestnácti profesionálních mužstvech téměř neúnosný luxus. O tom jasně vypovídají rozpočty v první lize, které se pohybují od osmadvaceti do tří set padesáti milionů korun. Takže první lize by asi víc odpovídalo dvanáct mužstev a kompromis by mohl být čtrnáct.
Takže jste pro snížení počtu účastníků?
Tak jednoduché to zase není. Vedle těch peněz musíme taky slyšet hlasy většiny. A ty říkají, že současný počet mužstev umožňuje klubům vychovat pro nejvyšší soutěž vlastní hráče, kteří pak v lize dostanou šanci v sedmnácti, osmnácti letech. Tady se pak objevují ti Rosičtí, Barošové, Čechové a další, kteří by se nejspíš při menším počtu mužstev tak snadno na prvoligovou scénu nedostali. Tohle objevování mladých talentovaných hráčů samozřejmě podporuje český fotbalový export. A peníze za přestupy takových fotbalistů do zahraničí se přece postupně rozdrobí mezi naše kluby.
