"S Čechy mluvím česky, se Slováky slovensky," prozradil zásadu, které se obvykle drží.
Teď ale stojí před českým novináře a odpovídá slovensky. "Jsem tady doma, tak mluvím slovensky," řekne hrdě.
Zápas je pro něho velkou výzvou. Se spoluhráči ve slávistické kabině se pořádně hecoval, a teď si neumí představit, jak by v kabině dopadl, kdyby Slovensko dnes večer vyhořelo. "Pro mě je zápas s Českem významnější, než utkání s Brazílií," přiznává důrazný obránce.
V případě českého triumfu by si na něm nejvíce smlsli Stanislav Vlček s Lukášem Jarolímem. "S těmi jsem se hecoval nejvíc," uvedl.
Musely to být zvláštní dohady. Krajčík hájil Slováky, spoluhráči stáli na české straně, ale přitom na sebe mluvili všichni česky.
Po útlém dětství v české části tehdy společného státu se sice Krajčík vrátil na Slovensko, ale fotbal ho vedl po otcových stopách. "Po vojně jsme v devatenácti letech přestoupil do Frýdku, a tak nějak automaticky mi znovu naskočila čeština," vzpomíná.
V České republice hraje už devět let a česky mluví tak, že na něm cizí původ nikdo nepozná. I záludnou hlásku "Ř" vyslovuje jako rodilý Čech. "Ale bližší mi je stejně slovenština," tvrdí. Když přemýšlí nebo si mluví sám pro sebe, hlavou mu prý létají slovenská slovíčka.
A co na hřišti, když se mu něco nepodaří a on si sám pro sebe potřebuje zanadávat? Jaká volí slova? "Já nenadávám," usměje se. Pak ale dodá, že v takových momentech se mu občas oba jazyky pomíchají.
"Jsem svobodný, singl, bez přítelkyně," odpoví na dotaz, jak mluví doma s partnerkou.
Kamarádům se přizpůsobí a mluví, jak už bylo řečeno, jejich jazykem.
Dnes večer bude Matej Krajčík zajímavým pojítkem mezi soupeřícími týmy. Do slovenské reprezentace se dostal teprve před rokem a po mnoha letech strávených v Česku se musel se spoluhráči nově seznamovat. Český fotbal zná dokonale, i když s většinou legionářů z Brücknerova kádru se osobně také nezná.
O to víc jsou mu blízcí dva nováčkové z domácí soutěže. "S Kuličem a Lafatou se dobře znám ze společného působení v Českých Budějovicích," připomíná osmadvacetiletý slovenský reprezentant.
Nahoru mu pomohla náhoda
Krajčíkova cesta na vrchol nebyla snadná. Na Slovensku začínal v Senici, krátce působil v Považské Bystrici a Malackách. V nižších soutěžích se dlouho pohyboval i na opačném břehu řeky Moravy. Hrál za Frýdek-Místek, Vítkovice a za Xaverov. Tam si jej vyhlédla Slavia, jejímž hráčem se stal v lednu 2003. Do sestavy se i kvůli častým zranění neprosadil a po půldruhém roce odešel na hostování. Nejprve na Žižkov, potom do Českých Budějovic.
Loni v létě se Krajčík do Slavie vrátil, ale moc se tam s ním nepočítalo. Sezonu začal v béčku a do prvního mužstva se dostal vlastně jen náhodou, když trenér Jarolím před kvalifikací Ligy mistrů postavil tým složený téměř výhradně z náhradníků. Zápas s Jabloncem Slavia otočila z 0:2 na 3:2 a výrazný podíl na tom měl právě Matej Krajčík.
Od té chvíle neodmyslitelně patří do základní sestavy Slavie a krátce na to dostává i první pozvánku do národního mužstva.
Teď stojí na prahu svého životního zápasu. "Bude to těžký zápas. Češi mají velmi zkušené mužstvo, v tom je jejich výhoda," myslí si. "Těším se na bouřlivou atmosféru, zápasy v takovém prostředí mám rád."
 Slovenský reprezentant Matej Krajčík (vpravo) obešel v kvalifikačním utkání proti Kypru Jannise Okkase. |
