Rodák z Karviné to jako hráč dotáhl až do druhé ligy. Za Havířov, kde teď žije, v ní ale odkopal jen pár zápasů. Těžký úraz kolena ho připravil o další kariéru. „Dodneška nemám křížové vazy, koleno je uvolněnější, takže hraju jen tenis.“
Zranění ho navedlo už v osmadvaceti na trenérskou dráhu. Od poloviny devadesátých let se tím živí. „Prošel jsem i zahraničí, což se každému nepoštěstí. Naučil jsem se polsky nejen mluvit, ale i psát. Proto patřím mezi trenéry, kteří tam jsou žádaní,“ líčí Pala. Už jako dítě polštinu pochytil z televize.
Na různých trenérských pozicích, ať u mládeže nebo jako hlavní trenér či asistent, pracoval v Karviné, Ostravě, Opavě, Polonii Varšava, Nowym Dworu, Lechu Poznaň a Pogoni Štětín.
„Asistenta jsem v ligových soutěžích dělal Ličkovi, Bartlovi, Večeřovi a Hapalovi,“ vypočítává osobnosti, kterým vypomáhal. „Od každého jsem si vzal něco, každý měl svoji trenérskou ruku.“
S Polonií, stejně jako s Ostravou, si zkusil Pohár UEFA. Jenže Polsko je fotbalový ráj i peklo zároveň.
„Fotbal je tam modla, zažívá obrovský boom, ale je tam i obrovský tlak,“ zjistil, že polská kopaná je jedna velká divočina. „My jsme národ systematický. Oni jsou srdcaři. Buď je všechno dobré a nosí vás na rukách, anebo je všechno špatné a plivají po vás. Jsou nevyrovnaní, skáčou z jednoho tématu na druhé.“
Pala, bývalý defenzivní záložník, jako hlavní kouč dotáhl do nejvyšší polské soutěže Nowy Dwor. „Udělali jsme ve druhé lize 56 bodů, což je výborné, a dostali snad jen 21 branek. Všichni v soutěži hráli systém 3-5-2, já jediný 4-4-2.“
V roce 2003 půl sezony seděl na lavičce ligové Poznaně. „Čichl jsem si k tomu, stal se známým. V polské televizi jsem komentoval i české zápasy na mistrovství světa.“
Loni na podzim se vydal za dobrodružstvím do Brazílie. Nyní už bývalý majitel Štětína vybudoval nedaleko Sao Paula fotbalovou akademii „Ptak“, kde mladí Brazilci přivykali evropskému stylu kopané.
„Krásné centrum v pahorkatině, pět hřišť, hotel, jídelna. Nádhera,“ užíval si Pala v zemi, kde fotbal je náboženstvím. „Mohl jsem zůstat až do léta, ale já se v zimě nechal ukecat, ať vezmu Pogoň Štětín. Chodili se dívat, jak trénuju, a potom mě přemluvili.“
Teď lituje. Ve Štětíně vydržel jen do dubna. „Tři utkání, jeden bod.“ Nakonec klub z ligy sestoupil.
Pogoň = polská rarita. Téměř celé mužstvo bylo složené z Brazilců. „Z 25 hráčů bylo 17 z Brazílie. V základní sestavě jsem měl jen dva Poláky. Liga se s devatenáctiletými kluky nedá hrát. Chyba, že jsem to vzal.“
Polští fanoušci experiment nepřijali. „Oni jsou hrozní nacionalisti. Ani české trenéry nechtějí. Ta jejich trenérská klika si svůj trh brání. Nechutným způsobem intrikují.“
Do Ústí se těší. „Když budou výsledky, bude to radost. Klub je takový rodinný.“
