V Laziu někdy zůstávám po škole, říká Rozehnal

Zrovna před týdnem letěl z Říma do Prahy. Vysoko nad mraky zavřel David Rozehnal oči a ve vlastním tichu přemýšlel, co vlastně v posledním roce prožil. V Newcastlu okusil nejlepší soutěž světa, ale časem se cítil nadbytečný a na konci ledna překvapivě vyměnil klub i zemi.

FOTBALOVÝ CESTOVATEL. David Rozehnal už hraje ve čtvrté zahraniční lize, po Bruggách, Paříži a Newcastlu se teď stal jeho fotbalovým domovem Řím. Odpočívat tak může třeba na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu. | foto: Michal Sváček, MF DNES

Jenže v Laziu Řím vysedával mezi náhradníky znovu. Dokonce pochyboval, jestli ho trenér Brückner vezme na Euro. Rozháraná sezona. "Ovšem může mít sladkou tečku. Když nám vyjde mistrovství Evropy, na všechno špatné se zapomene," říká stoper české reprezentace, základní muž defenzivy.

Na co jste na lince z Říma přišel?
Že to nakonec nebyl tak špatný rok. Posledních pět zápasů jsem za Lazio hrál, což byla injekce, při které jsem si uvědomil, že fotbal umím. Po psychické stránce jsem se dostal na dobrou notu.

Jakou formu tedy máte?
To teprve uvidíte. Já se cítím silný.

Neříkejte, že jste přestupu z Newcastlu do Lazia nezalitoval? Do Říma jste přišel hrát, přitom jste dlouho marně vyhlížel místo v sestavě.
Ne, vážně nelituju. Každá štace vás něco naučí. Kdo ví, jak by to se mnou dopadlo v Newcastlu. Když jsem sečetl všechno dobré i zlé, říkám si, že jsem udělal pozitivní krok.

I když pořád nevíte, co s vámi bude v létě? V Laziu zatím jen hostujete.
Snad na mě klub uplatní opci a koupí mě. Když jsem se po posledním zápase s Neapolí loučil, každému jsem popřál hezké prázdniny. Sbohem se mi říkat nechtělo. Snad jsem dokázal, že italskou ligu hrát můžu. Rád bych zůstal.

. Tři otázky o Euru

12 dní před začátkem

Kdo vyhraje Euro?
Řekl bych, že... Nechci, aby to vyznělo špatně, ale doufám, že bychom mohli vyhrát my.

Koho byste chtěl mít v hledišti?
Manželku Peťku se synem Lukou, ale zatím je malý. Taky rodiče, bráchu, pár lidí z Kožušan. Když jsem na mistrovství světa viděl v hledišti národní vlajku s nápisem Kožušany, zahřálo mě u srdce.

Co chcete slyšet po Euru od kouče?
Dobrá práce.

Římské začátky jste komentoval jako rozčarování, v prvních dvou měsících jste hrál všehovšudy 100 minut.
Makal jsem a čekal na šanci. Tréninky jsou v Laziu skvělé, tvrdé, po fyzické stránce jsem na tom líp, než když jsem odcházel z Anglie.

Nebude vám přece jen chybět herní praxe? Dřív jste byl zvyklý na 50 až 60 zápasů za sezonu.
Teď jsem zvládl zhruba polovinu, což by mělo stačit. I když jsem nehrál, nezevloval jsem. Kdybych neměl ve fotbale žádné ambice, byl by Řím nádherné místo pro život. Sluníčko, pohoda, blízko je moře i hory. Pro rodinný život paráda. Ale já chci hrát. Ze začátku jsem opravdu cítil rozčarování, teď je to mnohem lepší. Chytil jsem se.

Proč se to vlastně v Newcastlu pokazilo? V létě jste si nemohl přestup do Anglie vynachválit.
Trenér Allardyce mě přivedl z Paříže a já mu jsem vděčný. Jenže bez vysvětlení mě vyšoupl ze sestavy. Někde jsem se dočetl, že chtěl jen najít správnou sestavu, ale tomu jsem nerozuměl. Výsledky jsme měli slušné, nekritizoval mě a najednou jsem seděl.

Přesto: nebylo unáhlené, že jste v lednu zmizel? Trenér Allardyce je pověstný tím, jak hráče v zápasech točí.
Kdyby měl důvod, tak prosím. Ale pokud osa týmu nedělá chyby, měla by zůstat. Brankář, stopeři, střední záložník, útočník. Já devět zápasů hrál bez velkých chyb a pak mě trenér srazil. Bez důvodu. K tomu se přidalo škaredé počasí, divná atmosféra. Padla na mě deprese a já cítil, že bude lepší odejít. Kvůli rodině, kvůli Euru.

Manželce se v Anglii nelíbilo, že?
Peťka musela být s malým Lukou pořád zalezlá doma. Venku buď sněžilo, foukalo nebo pršelo. Rodina je pro mě důležitější než fotbal.

Počkejte, ale vy jste z Newcastlu odešel ve chvíli, kdy už tam trenér Allardyce nebyl.
Nic se nezměnilo. Přišel Kevin Keagan, velká legenda. Když už jsem hrál, tak na kraji obrany, proti Arsenalu dokonce středního záložníka. Byl to začarovaný kruh.

Takže potřebujete od trenéra cítit důvěru, abyste odvedl maximum?
Já myslím, že se docela umím poprat. Tak jako v Newcastlu jsem se vlastně nikdy v kariéře nepral. Ale abych hrál nad průměr, potřebuju cítit, že mi trenér věří. Abych pro něj byl nepostradatelný.

Pravda, takovou pozici jste v Newcastlu rozhodně neměl.
Možná je slovo nepostradatelný příliš silné, chtěl bych být prostě důležitý pro tým. Sebevědomí stoupne, hrajete přirozeně, víc si dovolíte. Spíš se hlídáte, abyste nelítal v oblacích. Pro mě je snazší krotit sebevědomí než ho nemít vůbec.

. Očima prvního kouče

Oldřich Rozehnal, TJ Sokol Kožušany

"Jako kluka jsem ho nutil, aby kopal i levačkou, a vyplatilo se to. Hučel jsem do něj: Davide, jednonohý je jen půl fotbalisty! Když jsme v Kožušanech vytvořili tým žáků a vyjeli na první turnaj do Olomouce, David už tam zůstal. V osmi letech šel do Sigmy. Byl to živý kluk, rychlý a šikovný. Jen o něco menší než ostatní. Ráno nasedl na autobus a jel deset kilometrů do Olomouce, odpoledne jsem ho vozil zpátky. Byla to řehole. Doma pod okny se honili kluci s praky a on se musel po tréninku učit. Já ho mučil fotbalem, manželka kantorka učením. Největší krizi měl v dorostu, když ho ze Sigmy vyšoupli. Byl pro ně malý, neperspektivní. Měl nutkání s fotbalem praštit. Tak jsem ho vzal do Kožušan na hostování, David si zkusil krajský přebor s muži, otrkal se a pak se vrátil. To už měřil o 30 centimetrů víc, během roku se vytáhl."

Berete jako osobní zklamání, že to v Newcastlu nevyšlo?
Zklamání? Spíš zkušenost. Za půl roku v Anglii jsem odehrál 24 zápasů, většinu v základu. Dokázal jsem si, že v Premier League obstát můžu. Samozřejmě by pro mě bylo lepší vysvědčení, kdybych odehrál čtyři sezony v kuse a pak šel dál, ale prostě se to vyvrbilo jinak.

A zase jste se stěhoval. Olomouc, Bruggy, Paříž, Newcastle, Řím, to všechno jste stihl za šest let.
Už bych potřeboval zakotvit. Kvůli rodině, kvůli fotbalu, kvůli sobě. Potřeboval bych najít klub, kde mi budou věřit a kde se budu cítit dobře. Snad to bude Lazio.

Jak je složité přizpůsobit se novým fotbalovým stylům? Za poslední rok jste si vlastně vyzkoušel tři soutěže.
Jsem přizpůsobivý typ. Důležité je nezranit se na začátku a dostat šanci. Já nikdy nepřestupoval s tím, že musím hned hrát. Bez práce rovnou do základu? To není můj styl. Vždycky se chci předvést v přípravě a místo si zasloužit stabilními výkony. Držím se zásady: raději být pořád v kvalitním průměru, než s výkony lítat nahoru dolů. Výborný, špatný, výborný, špatný.

Zkuste porovnat země, v nichž jste dosud hrál: Belgie, Francie, Anglie, Itálie. Kde se hraje nejlepší fotbal?
Nejlepší atmosféra je v Anglii. Fanoušci, stadiony, strhující tempo. V Itálii se víc dbá na taktiku. Kolikrát jsem byl na jaře po škole.

Prosím?
Tak tomu říká můj táta, když mu vyprávím, že jsem s trenérem zůstal na hřišti po tréninku. Dopodrobna mi vysvětloval, jak se na hřišti pohybovat, jak se zajišťovat, jak rozehrávat. Všechno do detailu, do omrzení. Na můj vkus možná až moc, ale Itálie je taková, taktika je základ. Něco podobného jsme zkoušeli i před lety v Olomouci s barevnými tyčkami. Pamatuju, jak jsme se smáli, co to na nás trenéři zkoušejí za blbosti, ale ono je to opravdu potřeba.

Jak by vypadalo srovnání čtyř soutěží podle konkurence?
Určitě vede Anglie. Pak Francie, Itálie, Belgie.

Co srovnání podle životosprávy hráčů?
To vede Francie. Vzpomínám na dietní večeře: ovoce, zelenina, špagety, kuře, nic tučného. V Anglii si kluci dali klidně vajíčka před zápasem. Pro mě to bylo nepochopitelné, ale oni jezdili.

Kde jste si nejrychleji zvykl?
V Belgii a Francii takřka okamžitě. Vletěl jsem tam, učil se jazyk a hrál fotbal. Anglie, to byla úplně jiná rovina. A Itálie je podobná.

V jaké zemi jsou nejostřejší média?
Asi v Itálii. V Laziu nám na jaře vedení zakázalo mluvit s novináři. To jsem zažil poprvé v životě.

Mimochodem, co jazyky? Nemáte v nich guláš?
Někdy trochu. Chytám italštinu, zdokonaluju angličtinu, francouzsky se domluvím. Přitom nejlíp jsem vždycky uměl němčinu, protože jsem se ji učil na škole.

Teď budete potřebovat jen češtinu, za pár dní začíná Euro. Jaké bude?
Věřím, že úspěšné. Škoda, že se zranil Tomáš Rosický, pak bychom byli silnější. Ale důvěřuju panu Brücknerovi, který říká: Já si vás připravím. Vážně to umí. Pokud budeme mít formu jako na konci kvalifikace, mohli bychom dojít daleko.

. David Rozehnal

Stoper, který v národním týmu stále čeká na gól – už 43 zápasů. Jako kluk hrál v útoku, pak se posunul do zálohy a skončil v obraně. Z dorostu Olomouce ho vyřadili, protože byl příliš malý. Dnes mu táhne na 28 let a s výškou 191 cm patří mezi nejvyšší reprezentanty. Mistr Evropy do 21 let vyniká elegancí a rozehrávkou, ale vyčítal se mu nedůraz. Po utkání s Arménií v září 2005 kouč Brückner řekl, že Rozehnal hrál "fotbalové baroko", což zlidovělo. Olomoucký patriot vystřídal v cizině už čtyři kluby ve čtyřech zemích: Bruggy, Paříž, Newcastle, Řím. Při půlročním hostování v Itálii se až v posledních týdnech probil do sestavy. Teď čeká, zda na něj Lazio uplatní opci. S manželkou Petrou má osmiměsíčního syna Luku.

To znamená?
Všechno postupně. Nejdřív postoupit ze skupiny a pak se uvidí.

Až na Euru odehrajete poslední zápas, Brücknerova éra skončí. Jaká bude ta nová? Bez trenéra, bez Galáska, Kollera a možná dalších.
Doufejme, že minimálně stejně úspěšná. Já pod trenérem Brücknerem hrál v jedenadvacítce i v áčku, jsem mu strašně vděčný. Zatím moc nepřemýšlím, co nastane pak. Bude nový trenér,možná noví hráči, odpověď nám dá budoucnost.

Myslíte, že první reprezentační gól zažijete ještě pod Brücknerem?
To rozhodně!

A v plánu ho máte kdy? Příliš možností nezbývá.
Je mi jedno, kdy ta nula zmizí, ale kdybych si přece jen mohl vybrat, ať je to při Euru. Vstřelit gól na šampionátu, to by byla pecka.

Vadí vám to, že na gól čekáte už 43 zápasů?
Je příjemnější, když u své vizitky nulu nemáte, ačkoli jste stoper, který má gólům spíš zabraňovat. Můj kamarád Patrik říká: Kvalitního obránce posouvají do top kategorie jeho góly. A je to pravda. Když hrajete dobře v defenzivě a přidáte tři čtyři góly za sezonu, hned jste v jiném světle. Pár gólů bych potřeboval.

Šancí už jste měl dost, ne?
Řeším je zbrkle. Chci míč rychle uklidit, aby mi do střely nikdo nešlápl, ale účinek je opačný. Když to pak vidím na videu, nechápu, proč jsem byl tak splašený. Přitom jsem dřív jako útočník dával gólů dost.

Jaká bude oslava, až se nuly zbavíte?
To je zatím tajné. Nechte se překvapit.