"Bylo to divné - málo lidí, mrtvá atmosféra." Takhle to bude celou sezonu: zatímco Jablonec, České Budějovice, Zlín či Synot budou v azylu jen krátce, Blšany celou sezonu.
"Je to velký handicap především po psychické stránce," uznává trenér Günter Bittengel. "Než jdou na hřiště, mají kluci v hlavách, že nejsou doma. A to samé si samozřejmě dobře uvědomuje i soupeř."
Sobotní zápas se odehrál spíš na neutrální půdě. A pokud se přece jen někdo cítil alespoň částečně doma, byla to Slavia. Z poměrně nedaleké Prahy za ní dorazily skupinky fanoušků. V hledišti, kam přišlo něco málo přes 2000 diváků, byly rozvinuty červenobílé transparenty, ozývalo se skandování "Slavie, Slavie".
Kuriozitou bylo už to, že ač Blšany na papíře domácí, i ony jely na utkání z Prahy.
"Měli jsme v Praze sraz dopoledne v půl jedenácté, pak jsme se přesunuli do Příbrami," líčil Jakub Bureš, obránce poražených.
Sám nevěděl, co ho vlastně v Příbrami čeká. Blšany ani jednou v létě na tamějším stadionu netrénovaly. Přitom důvěrná znalost prostředí je výhodou. Stadiony v Blšanech a Příbrami mají navíc rozdílné parametry.
Opravdu doma, tedy na Žatecku, bylo Bittengelovo mužstvo zvyklé na úzké hřiště, kde mohlo uplatňovat bojovný styl. V Příbrami běhali fotbalisté po rozlehlém prostoru. "Nejsme na to zvyklí, asi to chvíli potrvá," přiznal Bureš.
Nemělo tedy pro Blšany význam v Příbrami si v pauze zatrénovat? "Samozřejmě je lepší, když máte stadion osahaný," připouští Bittengel. "Jenže my v rámci smlouvy máme povolený jen jeden předzápasový trénink, což by stejně nepomohlo."
V sobotu v Příbrami našli Blšanští vyklizenou šatnu třetiligového béčka místního klubu. Z ní do neznámého prostředí vyběhli k prohře. Byla to prohra za čtvrt milionu korun. Zhruba tolik vesnický klub za pronajaté hřiště platí. Je lehké spočítat, že za sezonu to dělá téměř čtyři miliony. Přitom Blšany jsou možná nejchudší klub v lize.
