Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


V Egyptě skončilo povstání chudých

2 2006
Káhira - Ti nejlepší, které africký fotbal má? Omyl, účastníci letošního mistrovství světa na kontinentálním šampionátu takřka do jednoho vyhořeli. Revoluce, rozdmýchaná v loňském roce, tak skončila v troskách. Africká šlechta tvrdě potlačila povstání "chudých". Probíhající šampionát opět nastolil na "černém kontinentu" dlouho platný řád.

Ten se loni otřásl v základech, když náročnou kvalifikací pronikli na mistrovství světa čtyři absolutní nováčci. Jen Tunisko se tehdy udrželo mezi vyvolenými, další tradiční bašty Kamerun, Nigérie, Senegal či Jihoafrická republika propadly zoufalství.

Jejich místa drze zaujalo Pobřeží Slonoviny, Angola, Togo a Ghana.

Že by příliv nové krve? Kdepak, pouze chvilková slabost mocných. Afrika kvůli ní nevyšle na světovou přehlídku svou největší pýchu.

Africký šampionát v Egyptě tuhle zvěst potvrdil. Jen jediný z kvarteta loňských rebelů tu pronikl do čtvrtfinále. Angola, Togo i nadcházející soupeř českého týmu Ghana – ti všichni uvízli v základní skupině.

Jak chtějí vzdorovat světové elitě, když neobstáli ani na domácí scéně? "Zápasy v Africe jsou naprosto odlišné od mistrovství světa. V Německu předvedeme to nejlepší, Afrika na nás bude hrdá," snažil se přebít rozpaky Luis Oliveira Goncalves, kouč Angoly.

Hru v egyptských arénách znovu ovládají zaběhnuté veličiny. Kamerun a Nigérie dosud nenašly konkurenci, skupinami prošly bez zakolísání.

V dlouhé světové kvalifikaci si podobně jako Senegal počínaly povýšeně, do zápasů tehdy nevysílaly své nejblyštivější hvězdy. V Egyptě však mají své výběry pohromadě v plné kráse a jejich lesku nemohou pracovití outsideři vzdorovat.

Přesvědčila se o tom i Ghana, obávaný protivník českého výběru na šampionátu v Německu. Ze tří zápasů dvakrát prohrála a jela domů. "Nehráli jsme dobře, ale to nic neznamená. Do mistrovství světa zbývá spousta času," chlácholí trenér Ratomir Dujkovič.

Na Africkém poháru národů postrádal základní osu svého týmu. Zranění opor Essiena, Muntariho a Asamoaha zasadila Ghaně podobný šrám, jako kdyby Česku chyběli Nedvěd, Rosický a Koller.

I tak se na srbského kouče svalila ostrá kritika. "Beze mě by se Ghana na mistrovství světa nikdy nedostala. Postup na něj byl můj hlavní úkol, ne mistrovství Afriky," opáčil Dujkovič.

Vyvrcholení probíhajícího turnaje bude sledovat jen v televizi. V červnu zato role diváků připadne pro změnu hvězdám typu Kamerunce Eto'a či Nigerijce Martinse, kteří nyní v Africe září. K nevoli svých evropských klubů, žehrajících na zimní termín turnaje. "V létě ve většině Afriky prší, hráli bychom vodní pólo," vzkázal jim šéf afrického fotbalu Issa Hayatou.

Afrika? Splašená hra a zmatky

Káhira (rkr) - Největší kouzlo afrického fotbalu tkví v jeho chaosu. Místy je to komicky splašená hra nabušených atletů. Půvabně nepřehledný mumraj dovádějících fanoušků. Neskutečný zmatek mezi organizátory. Na to všechno na africkém šampionátu, hraném nyní v Egyptě, nevyhnutelně narazíte.

Fotbal na černém kontinentu provází nenapodobitelná atmosféra. Snad nikde na nejpopulárnější hru světa nenazírají vášnivěji. "Fotbal a tanec je jedno," tvrdí fanoušek Chas, který doprovází tým Ghany.

Tímto mottem se řídí všichni. Sledování fotbalu je tam jedna velká taneční party. Neustálý rej za halasu bubínků, píšťalek a dalších nástrojů.

Chytlavé melodie ponoukají k trsání i přihlížející egyptské zvědavce. Ti se baví po svém, i když nehraje Egypt, skandují hromadně pokřiky.

Kolorit pestrobarevného karnevalu dotvářejí divoce oděná či počmáraná individua, každý tábor fandů se pyšní svým originálem.

Kamerun doprovází skupina svůdných tanečnic, Demokratická republika Kongo je hrdá na svého šamana, guinejským příznivcům vévodí "kostlivec". Ovšem nenechte se zmást tím, že fanoušci působí při svém vyvádění nepřítomně. Vznětlivě reagují na každý podnět na hřišti, oči k němu mají neustále přibité.

Nebo k televizní obrazovce. "Každý zápas sleduje celá země," vypráví kamerunský fanoušek Issa. Fotbal je v Africe obrovský fenomén, i když jen hrstka nadšenců sežene peníze na dalekou cestu za svým týmem. Ne všechny fanoušky podporuje zlatý důl jako ty z Ghany.

Na prázdná místa a hrozící ticho na stadionu ovšem mají pořadatelé účinnou fintu. Opuštěné sektory obývají tisíce diváků, oděných v barevných mundúrech a co chvíli hlasitě skandujících a poskakujících na místě. Že by egyptští zvědavci? Omyl, vojáci! Halasí na povel důstojníka, stojícího s megafonem pod nimi.

Příslušníci armády vůbec mají v Egyptě nad civilními návštěvníky převahu, tisíce jich hlídkují před stadiony vyzbrojení kalašnikovy. Zdání pořádku je ovšem jen povrchní, ve skutečnosti všude vládne chaos. Do hlediště klidně projdete bez lístku, jinde vám ani ten není nic platný.

Před zápasem Egypta jsem musel obejít celý stadion, než mě na něj pustili. Kde? Na stejném místě, kde to předtím údajně nešlo. Jen důstojník se vyměnil a lístek ani vidět nechtěl. Taková je zkrátka Afrika.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze