"Tohle by mě v tom listopadu nenapadlo ani ve snu. Chystal jsem se na práci s mladými slávistickými brankáři, dokonce jsem kvůli tomu odletěl na stáž do Atlétika Madrid. Jenže v prosinci se mi ozval trenér Petrouš a šokoval mě sdělením, že všechno přehodnotil a že chce, abych mužstvu pomohl i na jaře," vzpomíná Vaniak.
Z toho šoku jste se už jistě vzpamatoval.
Dostal jsem se z něj poměrně rychle. Ještě ten prosincový večer jsem si uvědomil, že mám zase něco před sebou, že ještě v tomhle věku můžu něco dokázat, zase jsem cítil to, čemu se říká motivace.
A co ještě hrálo roli v tom, že jste na Petroušův návrh kývl?
Uvědomil jsem si, že na sobě samém můžu vyzkoušet, co všechno vydrží čtyřicetiletý organismus. Tak jsem naplno absolvoval zimní přípravu, dokonce jsem si dával něco navíc. Jednou bych se chtěl brankářům věnovat profesionálně, tak si ověřuju, co všechno jednou vlastně budu moct od svých svěřenců chtít.
Zmínil jste, že v přípravě jste si dával něco navíc. Můžete být konkrétní?
V lednu jsem asi čtrnáct dní každé ráno od osmi makal na fyzičce s kondičním trenérem. A potom jsem absolvoval dopolední i odpolední tréninkovou fázi s mužstvem.
Trenér Petrouš na začátku zimní přípravy prohlásil, že trojice Vaniak, Zlámal, Hanuš se o post brankářské jedničky musí poprat. Byla to pro vás zvlášť důležitá motivace?
Ani ne. Já už dřív říkal, že v tomhle věku a při těch zkušenostech chci mužstvu pomoct hlavně tím, že v brance zvýším konkurenci. Na postu jedničky fakt nelpím, ale trenér dobře ví, že když mě do branky bude chtít, budu připravený na sto procent.
Říkáte, že na postu jedničky nelpíte. Ale že do ligového jara jako jednička vstupujete, to vám jistě lichotí.
Lichotí, nelichotí, to se takhle říct nedá. V situaci, v jaké Slavia je, není o co stát. Já to cítím hlavně jako obrovskou zodpovědnost vůči spoluhráčům, celé Slavii i vůči fanouškům.
A nenapadlo vás, že byste se postu jedničky v tak ošemetné situaci mohl vzdát a nechat to na těch mladších?
To ani náhodou. Nikdy jsem před problémy a před složitými situacemi neutíkal. A tahle moje filozofie mi pořád dodává sílu. Já říkám, že pokud se člověk problémům vyhýbá, nikdy ničeho pořádného nedosáhne.
Nedávno jste se svěřil, že byste se s aktivní činností rád loučil v posledním jarním kole při domácím zápase s Bohemians. Platí to pořád?
To momentálně nevím. Počkal bych tak do dubna, až budeme vědět, jak na tom se záchranou jsme. Když jsme nedávno hráli přátelák ve Splitu, byla na čtyřicetitisícovém stadionu i díky slávistickým fanouškům tak nádherná atmosféra, až jsem si říkal, že právě tohle bych chtěl při svém loučení zažít.
V lednu jste prohlásil, že se do slávistické branky vracíte naposledy. Změnilo se v tomto ohledu něco?
Tohle by platit mělo.
Nesoutěžíte náhodou s hokejovým brankářem Dominikem Haškem, který v Rusku chytá na vrcholové úrovni v šestačtyřiceti?
To mě nikdy nenapadlo. Já si po třicítce říkal, že s první ligou skončím tak v sedmatřiceti. Ale místo toho jsem si v tomhle věku zachytal v Lize mistrů a pak se ještě dočkal dvou slávistických titulů. Ale po kariéře Dominika opravdu nepošilhávám. Hokej jsem nikdy nehrál, takže nevím, jak je v něm role brankáře náročná. Ale odhaduju, že ve fotbale je tenhle post přece jen náročnější.
Máte stručný recept na sportovní dlouhověkost?
Prvním předpokladem je být zdravý. A potom nikdy nepolevovat v tréninku. Já se na tréninku vždycky snažil zlepšovat. A čím jsem starší, o to víc na sebe dbám. Pokud jde o životosprávu, mám čisté svědomí. A s přibývajícím věkem chodím brzo spát, tak kolem desáté.
Jak na vás omlazené slávistické mužstvo dva dny před prvním ligovým zápasem s Brnem působí?
Máme moc dobrou bilanci z přípravných zápasů, ale příprava je jedna věc a ligová soutěž druhá. Všechna mužstva mají natrénováno přibližně stejně, jenže v lize je to hodně o hlavě. Jsem přesvědčený, že trenér Petrouš ideálně složil tým, ve kterém se vhodně prolínají starší a mladší. A co je nejdůležitější, všichni víme, za čím od toho prvního zápasu jdeme. Samozřejmě bych byl rád, kdybychom byli zachráněni co nejdřív, na druhou stranu zápasy pod tlakem, které nás čekají, jsou hlavně pro ty mladé jedinečnou školou.
Co byste tedy k pátečnímu duelu s Brnem, které má na patnáctém místě tabulky o pouhý bod méně než čtrnáctá Slavia, řekl? Nejspíš to pro vás bude zápas jara.
Zápas jara to asi nebude, protože potom jistě přijdou další důležitá utkání. Ale je nám jasné, že s Brnem se bude hrát vlastně o šest bodů. A i když vyhrajeme, dál nás čeká venku Liberec, pak doma Teplice, jedeme do Olomouce, následuje doma Hradec a pak zápas na Spartě. Tak jsem zvědavý, co asi pro nás tím zápasem jara bude.
