Posledním jejich rázným, o to však víc nepochopitelným verdiktem, byla výše stopadesátitisícové pokuty Zápotočnému. Řečeno fotbalovou mluvou, šlo o kiks, jako když Nistelrooij z malého vápna trefí ochozy.
Není divu, že právě proto mnozí čekali, jak teď disciplinárka exemplárně zatočí se třemi hanlivě skandujícími slávisty, kteří v euforii po vítězství v Boleslavi víceméně bezděčně opakovali po svých fanoušcích "smrt Spartě".
A hle, nestalo se. Zvítězil zdravý rozum - jak ze sebe po osvobozujícím verdiktu vysoukal chudák Vlček.
Opět za použití fotbalové terminologie, Károlyiho komise si ve čtvrtek s tímhle míčem poradila jako cizelér Rosický. Vzala ho, prošla s ním bystře (po výslechu se radila necelých dvacet minut, zatímco jindy sedí třeba i dvě hodiny) a od kvality jedna ho dovedla do kvality deset. Jak říká trenér Brückner.
Od potrestání slávistů bylo upuštěno, protože se fotbaloví soudci se dokázali vžít do stavu bezbřehého štěstí, kterým se tihle hráči a v tenhle moment opíjeli. Protože však ani to se nemá, musí se červenobílí křiklouni sparťanům omluvit.
Ze sparťanského tábora se rozhořčeně ozývá: A co Řepka, ten letos dostal dvě mnohatisícové pokuty! Jenže pozor, tenhle samorost se urážek a vulgarit dopouštěl vědomě a navíc při hře.
Navíc, srovnávat Vlčka s Řepkou, to je asi jako mluvit o svatém Mikuláši a čertovi. Pravda, tyhle dva ještě doprovázívá anděl. Ale hledejte tuhle postavu v českém fotbale.
Á propos! Přišla mi esemeska od jednoho zaníceného sparťana. Jen dvě slova. Smrt disciplinárce - stálo v ní. Ale neudám ho. Dobře přece vím, že Károlyiho a jeho lidi na kandelábry věšet nechce.
