"Někdo říká, že jsem ztratil důležité roky. Ale já nelituju. Poznal jsem velké hráče, učil jsem se od nich a poznával, jak se chovají," vypráví jedenadvacetiletý mladík. Jak se fotbalová esa projevují? Jsou to kamenné tváře, bičované nelítostnými médii? Stroje na fotbalovou zábavu a vydělávání peněz? Nebo kluci, kteří hrají fotbal pro radost a prýmují i o věcech, jež jsou ve velkém klubu svátostí? Jarolím poznal, že jsou mezi nimi obrovské rozdíly.
Po necelém roce v Německu ho čekal první trénink s dospělými. Bylo mu sedmnáct. Vešel do kabiny, kde měl připravenou skříňku se jménem "Jarolim". "Byl jsem pěkně nervózní. Všichni si v kabině tykali, tak jsem to také zkusil. Ale byl jsem připravený, že kdyby mě někdo napadl, co si to dovoluju, tak se vymluvím, že ještě neumím německy." Při tréninku se cvičilo ve dvojicích.
Ani neví, jak se to seběhlo, ale najednou stál u Matthäuse. "Povídá mi, odkud jsem. Říkám, že z Čech. Bylo krátce před Eurem v Anglii a naši měli Německo ve skupině. Matthäus mi tvrdil, že náš nároďák překvapí. Měl pravdu." Na Matthäuse nedá Jarolím dopustit.
"Vždycky byl jako divý do fotbalu. I když je mu devětatřicet, choval se jako dvacetiletý. Pořád si hrál na mladšího, i proto se asi dvakrát rozvedl." Povahově byl prý úplně jiný než Klinsmann. Asi proto před lety vzplál mezi oběma hvězdami ostrý konflikt. "Klinsmann byl úsečný, moc nemluvil, žil uzavřeně. To ale není nic proti Effenbergovi. Jednou je v pohodě, podruhé agresivní, až se ho člověk bojí. Má tři dcery a úzkostlivě si chrání soukromí.
Jednou si dobíral jeho rodinu spoluhráč Kuffour a málem z toho byla rvačka." Nejvíc zábavy Jarolím zažil s Baslerem. "Svými výstřelky i vtípky pořád provokoval. Za trenéra Trapattoniho dělal asistenta Egon Coordes, neoblíbený pro tvrdé metody. Vždycky vletěl do kabiny a hned koukal po hodinách na stěně, aby nás vyhnal na hřiště. Basler hodiny jednou sundal, přivázal si je tejpem na ruku, houpal s nimi a dělal na Coordese opičky." Hodně si hráči užili s italským trenérem Trapattonim. Neuměl pořádně němčinu, jeho přebrebty vysílala televize. A Basler ho imitoval.
"Když Trapattoni spustil němčinu, dusili jsme se smíchy. Pak najednou přešel na italštinu a Matthäus, který v Itálii hrál, to překládal. Byl to zmatek a my se při přípravě nesoustředili." Klid a úspěchy přinesl až další trenér, Hitzfeld. Úžasný psycholog. Také on přesvědčil Jarolíma před rokem, aby prodloužil smlouvu. Sliboval mu, že dostane šanci. "Jsi nejtalentovanější ze všech mladíků v mužstvu," sladce mu vyprávěl.
Ale za celou dobu v Bayernu hrál Jarolím jediný zápas v bundeslize a jeden v Lize mistrů před pár týdny v Kyjevě, kdy už měli Mnichovští postup jistý. "Byl jsem asi naivní. Uvěřil jsem, že mi dají šanci. Ale já opravdu nelituju.
Pochopil jsem, že dnešní fotbal stojí na vůli a tvrdém tréninku. V tom byl dokonalý Kahn, který vyrostl ve špičkového světového brankáře právě díky velké snaze. A podobně maká i Scholl." Jarolím se učil mezi hvězdami a teď nadešel čas, aby vše prodal. Do Norimberku ho nalákal Klaus Augenthaller, bývalý německý internacionál a dnes trenér, který ho kdysi vytáhl do áčka Bayernu.
Norimberk je v druhé bundeslize bod od postupové příčky. "I kdyby se jim to nepodařilo, nevadí. Já chci hlavně hrát, mám na to správný čas."
Po necelém roce v Německu ho čekal první trénink s dospělými. Bylo mu sedmnáct. Vešel do kabiny, kde měl připravenou skříňku se jménem "Jarolim". "Byl jsem pěkně nervózní. Všichni si v kabině tykali, tak jsem to také zkusil. Ale byl jsem připravený, že kdyby mě někdo napadl, co si to dovoluju, tak se vymluvím, že ještě neumím německy." Při tréninku se cvičilo ve dvojicích.
Ani neví, jak se to seběhlo, ale najednou stál u Matthäuse. "Povídá mi, odkud jsem. Říkám, že z Čech. Bylo krátce před Eurem v Anglii a naši měli Německo ve skupině. Matthäus mi tvrdil, že náš nároďák překvapí. Měl pravdu." Na Matthäuse nedá Jarolím dopustit.
"Vždycky byl jako divý do fotbalu. I když je mu devětatřicet, choval se jako dvacetiletý. Pořád si hrál na mladšího, i proto se asi dvakrát rozvedl." Povahově byl prý úplně jiný než Klinsmann. Asi proto před lety vzplál mezi oběma hvězdami ostrý konflikt. "Klinsmann byl úsečný, moc nemluvil, žil uzavřeně. To ale není nic proti Effenbergovi. Jednou je v pohodě, podruhé agresivní, až se ho člověk bojí. Má tři dcery a úzkostlivě si chrání soukromí.
Jednou si dobíral jeho rodinu spoluhráč Kuffour a málem z toho byla rvačka." Nejvíc zábavy Jarolím zažil s Baslerem. "Svými výstřelky i vtípky pořád provokoval. Za trenéra Trapattoniho dělal asistenta Egon Coordes, neoblíbený pro tvrdé metody. Vždycky vletěl do kabiny a hned koukal po hodinách na stěně, aby nás vyhnal na hřiště. Basler hodiny jednou sundal, přivázal si je tejpem na ruku, houpal s nimi a dělal na Coordese opičky." Hodně si hráči užili s italským trenérem Trapattonim. Neuměl pořádně němčinu, jeho přebrebty vysílala televize. A Basler ho imitoval.
"Když Trapattoni spustil němčinu, dusili jsme se smíchy. Pak najednou přešel na italštinu a Matthäus, který v Itálii hrál, to překládal. Byl to zmatek a my se při přípravě nesoustředili." Klid a úspěchy přinesl až další trenér, Hitzfeld. Úžasný psycholog. Také on přesvědčil Jarolíma před rokem, aby prodloužil smlouvu. Sliboval mu, že dostane šanci. "Jsi nejtalentovanější ze všech mladíků v mužstvu," sladce mu vyprávěl.
Ale za celou dobu v Bayernu hrál Jarolím jediný zápas v bundeslize a jeden v Lize mistrů před pár týdny v Kyjevě, kdy už měli Mnichovští postup jistý. "Byl jsem asi naivní. Uvěřil jsem, že mi dají šanci. Ale já opravdu nelituju.
Pochopil jsem, že dnešní fotbal stojí na vůli a tvrdém tréninku. V tom byl dokonalý Kahn, který vyrostl ve špičkového světového brankáře právě díky velké snaze. A podobně maká i Scholl." Jarolím se učil mezi hvězdami a teď nadešel čas, aby vše prodal. Do Norimberku ho nalákal Klaus Augenthaller, bývalý německý internacionál a dnes trenér, který ho kdysi vytáhl do áčka Bayernu.
Norimberk je v druhé bundeslize bod od postupové příčky. "I kdyby se jim to nepodařilo, nevadí. Já chci hlavně hrát, mám na to správný čas."
