Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Už žádné zítra nebude, povzdechl si Nedvěd

17 2006
Uherské Hradiště - Bylo po zápase. Stál v kabině, v ruce držel velký pugét růží s červenou stužkou a rozmlouval s trenérem Karlem Brücknerem. "Nebylo třeba velký slov. Oba jsme pro národní mužstvo odevzdali, co v nás bylo. Zažili jsme výborný i horší chvíle. Navzájem jsme si poděkovali, bylo to hezké," líčil Pavel Nedvěd poslední chvíle v české reprezentaci.

Za reprezentaci jste nastoupil naposled. Co jste prožíval?
Bylo to něco nového, něco co jsem neznal. Poděkoval jsme klukům i trenérovi. Prožili jsme spolu spoustu let. Bylo to fakt fajn.

Slyšel jste bouřlivý potlesk. Bylo to jako, když jste vyhrál Zlatý míč?
Ne, to s tím nemá nic společného. Teď jsem věděl, že už nikdy před našimi lidmi hrát nebudu. To člověk jen tak neskousne. Tohle bylo mnohem horší. Zlatý míč, to byla radost.

Byly i slzy?
Když jsem obcházel tribuny, nechtěl jsem jít blízko k fanouškům, abych se nerozbrečel. Chtěl jsme jim poděkovat. Vždycky se ke mně chovali hezky. I když nám to někdy nešlo, tak byli s námi.

Byl jste někdy ve fotbale smutnější?
Asi ne. Když přijde porážka, tak člověk ví, že je zítra další zápas, že to může napravit, pokusit se vyhrát. Ale tohle byl konec, zítra už není.

Jak jste poslední zápas prožíval?
Bylo ve mně tolik emocí, že jsem se nedokázal koncentrovat na hru. Ovlivnilo to i další hráče. Další věc je, že někteří z nás trénujeme dva tři týdny a to bylo taky znát. Tyhle srpnové zápasy takové bývají. Za čtrnáct dní se jede naostro, tam se chyby dělat nesmí.

Říkal jste, že se vám klepaly nohy. Kdy jste to zažil naposled?
Když jsem v národním mužstvu začínal. Ale to se mi klepaly strachy. Přitom jsem na emoce zvyklý, hrál jsem spoustu těžkých zápasů. Ale tohle nebyl těžký zápas, ale poslední zápas. Na to zvyklý nejsem, to jsem neznal.

Jak dlouho bude dnešní loučení doznívat?
Hodně dlouho. Když jsem to v úterý oznámil, tak ty další hodiny byly hodně divný. Neměl jsem vnitřní klid. Měl jsem sto chutí odjet domů a v klidu si to prožít. Ale byl tady ten zápas se Srbskem.

Když jste to sdělil spoluhráčům, co říkali?
Když jsme šel z tiskovky na kafe, tak už to všichni věděli. Spíš nevěřícně koukali. I když jsem jim to naznačoval, tak tomu nevěřili. Dívali se divně. To se všechno dneska na výkonu podepsalo. Nemohli jsme se soustředit.

Mluvil jste o svém konci s Vladimírem Šmicrem, který v reprezentaci hraje ještě o rok déle než vy a neskončil?
Říkal, že končit se může vždycky. Říkal, abych zůstal, že mám mužstvu ještě co dát. Ale pro naši partu to skončilo mistrovstvím světa. Je třeba vytvořit nové mužstvo a dát šanci mladým.

Proti Srbsku jste střídal těsně před prvním poločasem. Jak jste sledoval druhou půli?
Přišel jsem, když už jsme prohrávali tři jedna. Nebylo to nic moc. Ale teď se kluci musí dát dohromady, musí se udělat parta, aby to dva roky zase klapalo.

Budete kvalifikaci sledovat?
Nevím, asi předtím půjdu hrát golf a počkám si na výsledek.

Od lidí v Uherském Hradišti jste dostal víno a slivovici. Padne už v letadle do Prahy?
Byl bych rád, kdybychom se napili. Slivovici si dám, babička říkala, že léčí. Do čaje bude dobrá. 

(OD)LOUČENÍ? Takto se Pavel Nedvěd (dočasně?) loučil s reprezentací v zápase se Srbskem v srpnu 2006.

PŘED POSLEDNÍM ZÁPASEM. Kapitán české fotbalové reprezentace Pavel Nedvěd před duelem proti Srbsku.

HRAJÍ HYMNU. Pavel Nedvěd před posledním zápasem za národní tým.

KOUČ A ODCHÁZEJÍCÍ HRÁČ. Karel Brückner a Pavel Nedvěd po vystřídání v utkání proti Srbsku.

LOUČENÍ. Pavel Nedvěd odehrál v reprezentaci poslední zápas

Pavel Nedvěd







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze