"Konečně přišlo období, které mi opravdu dělá radost," říká dvacetiletý Vydra.
Jihlavský odchovanec přišel v lednu 2010 do Ostravy a po půl roce ho za 100 milionů korun koupilo jako osmnáctiletého italské Udine. V létě 2011 odešel Vydra na hostování do FC Bruggy, nastoupil v belgické lize poprvé a pár dní poté si utrhl vaz v koleni.
Letos v lednu se do Udine vrátil, ale kvůli operovanému kolenu nastupoval pouze za rezervu a v lize se jen jednou objevil na lavičce.
"Teď si užívám druhou anglickou ligu, což je fakt hodně dobrá soutěž," říká Vydra, který je ve Watfordu od července na ročním hostování. "V téhle soutěži jsou úplní blázni, mydlí se to od první do poslední minuty, ale docela se v té mele orientuju. Jak člověk začne uhýbat, tím spíš si koleduje o zranění."
Ta se Vydrovi zatím vyhýbají, ale pro dokreslení svých slov si vyhrnuje levou nohavici a ukazuje holeň, kterou zdobí tři hrozivé krvavé šrámy od protihráčových kolíků. "Tohle je v pohodě, jak říkám, uhýbat v soubojích, to by byl konec. V zemi, kde se šlapáky nepískají, je lepší hrát naplno. I po tom zákroku na mou holeň se hrálo dál. Dokud se nelámou kosti, tak se nepíská."
Matěj Vydra, nováček v reprezentaci.
Vedle dravého a tvrdého stylu českému mladíkovi vyhovuje také trenér Gianfranco Zola, bývalý vynikající italský reprezentant.
"Jako bývalý útočník hodně vyznává útočný styl, nemáme se bát chodit jeden proti jednomu, chce, abychom na hřišti byli správně drzí. Někdy je to sice proti těm dvoumetrovým pořízkům těžké, ale zatím se s tím vypořádávám docela dobře," líčí Vydra.
Šestačtyřicetiletý Zola, který mimo jiné patřil před lety k oporám Chelsea, je prý u hráčů po všech stránkách oblíbený. "Při trénincích si často zahraje taky, baví se s námi jako rovný s rovným, dělá různé srandičky, prostě je fajn. Navíc já mám výhodu, že se s ním můžu bavit v jeho mateřštině, protože v Udine jsem se italsky naučil."
Italštinu trenér na Vydru například použil, když se dozvěděl o jeho nominaci do české reprezentace. "Co v tom vašem nároďáku děláš, když tady hraješ tužku, dobíral si mě," říká Vydra.
Když šel z Jihlavy do Ostravy, doprovázela Vydru starostlivá maminka. A stejně tak se o něj starala v Udine. "Ale tady v Londýně už budu sám, přece jen už jsem trochu vyrostl."
Mladý fotbalista si dělá legraci, že v těchto týdnech mu dělá maminku slečna Veronika, přítelkyně klubového spoluhráče Daniela Pudila, který ve Watfordu hostuje ze španělské Granady.
"Ve druhé polovině září mám dostat byt, tak zatím bydlím u Dana, abych nemusel být sám na hotelu. Takže musím Veronice za tu péči poděkovat. A jestli vaří líp než moje maminka? Musím jí pochválit, protože zatím mi od ní všechno chutnalo," říká Vydra.
On sám žádnou přítelkyni nemá. "Nikdo mě nechce," směje se. "Ale po téhle stránce to bylo mnohem lepší v Itálii. V Anglii moc hezký ženský nejsou, leda si tam najít nějakou cizinku."
Když Vydra pohlédne do nejbližších dnů, konkrétně na sobotní kvalifikační zápas v Dánsku, poznamená: "Každý chce hrát, ale když se na hřiště nedostanu, zklamaný nebudu. Já si hlavně užívám toho, že jsem poprvé mezi reprezentanty. A kdybych v sobotu náhodou šanci dostal, určitě se s ní poperu ze všech sil," uzavírá Vydra.
