Vyhlášený technik nastřádal 77 ligových gólů, z toho posledního se radoval předloni v Mladé Boleslavi.
Pak se ale neuchytil v druholigovém Slovácku ani Čáslavi a na podzim tak hostoval v divizních Živanicích. "Tam jsem si celkem zahrál. Už jdu prostě jenom níž," povídá smířeně čtyřiatřicetiletý hráč.
Co vás do Chrudimi přitáhlo?
Pět let tady bydlím, pocházím odsud, a po těch letech už se mi moc nechtělo cestovat. Tady v Chrudimi mám kamarády, hraje tady brácha a trénuje Pavel Jirousek, se kterým jsem hrával v Jablonci.
Váš bratr Martin je střední záložník. To znamená, že vám bude servírovat gólové přihrávky?
Snad jo. Jestli nám tedy vydrží zdraví (smích).
Jaké má Chrudim cíle?
Loni skončili myslím druzí, letos jsou na třetím místě. Takhle jsme se o tom ale ještě nebavili, spíš půjde o vychovávání mladých hráčů. Myslím, že to dělají dobře, mají koncepci, a do budoucna bych se tu mohl zapojit a třeba trénovat nějaké kluky.
Na vyšší soutěž už nemyslíte kvůli zdravotním, nebo výkonnostním důvodům?
Je to jedno s druhým. Poslední rok už to nebylo ono, ve Slovácku jsem se neprosadil, v Čáslavi taky ne. Tak si člověk říká, že raději půjde níž, kde ještě bude nějaký rok platný. Holt je mi 34 a věk se nedá zastavit, měl jsem také dost problémů s kolenem.
Všude v první lize, kde jste hrál, jste sázel plno gólů. Na které období kariéry vzpomínáte nejraději?
V Jablonci jsem vlastně pořádně začal dávat góly, předtím v Hradci Králové jsem se spíš rozkoukával. V Jablonci jsem do toho pořádně nakoukl, pak přišel přestup do Sparty, kde se hrály poháry, to byl úplně jiný svět. No a Uefu jsem si zahrál i vMladé Boleslavi, tam to bylo taky dobré.
Dařilo se vám také v Drnovicích.
Tam to zas byl takový rodinný klub s krásným stadionem. Je škoda, že se tam nepodařilo sehnat peníze, aby se pokračovalo.
Ještě v sezoně 2007/08 se vám v Mladé Boleslavi dařilo a patřil jste k tahounům týmu. Pak jste ale najednou skončil v béčku. Co se tehdy stalo?
To nevím. Na jaře jsem dával góly, a pak zničehonic o mě najednou asi nebyl zájem. Pak jsem se zranil, v létě mě přeřadili do béčka a dával jsem se do kupy. V zimě přišla nabídla ze Slovácka, tak jsem si říkal, že to zkusím, ale bohužel se to nepovedlo.
Proč?
Nebyl jsem rozehraný a druhá liga je taky něco úplně jiného než první. Je to spíš boj a já jsem spíš fotbalovější typ. To možná byl taky důvod, proč jsem se tam neprosadil. Pak jsem šel do Čáslavi a to bylo to samé: samý boj, souboj, člověk ani neměl moc balon. Tak jsme se dohodli, že půjdu na hostování do Živanic, a teď v zimě jsem už v Čáslavi rozvázal smlouvu.
Divizní fotbal vám tedy vyhovuje?
Je tam určitě víc prostoru a člověk, který má dost zkušeností, toho může využít. Jsou tady i mladí kluci, takže jim taky můžu něco předat. Už je to asi můj poslední klub.
Uvažujete o konci kariéry?
To ne, tak dva tři roky bych ještě chtěl hrát, ale v lize už nikam nepůjdu. Tady se trénuje míň a já jsem měl pětkrát operované koleno, tak mi ty čtyři tréninky týdně úplně vyhovují. V profifotbale se kolikrát trénuje dvoufázově a to je velký rozdíl.
Když se ohlédnete za svou kariérou, mrzí vás z ní něco? Nebo jste naplnil své představy?
V Česku jsem toho dokázal dost, ale určitě to šlo jít i dál. Když jsem byl ve Spartě, tak jsem měl nabídku jít ven, ale Sparta bohužel řekla, že mě neuvolní, a za týden jsem si utrhl koleno. Člověk se mohl dostat i do ciziny, ale tak už to v životě chodí, všechno se nepodaří. Cizina mi nevyšla, ale nestěžuju si.
