Co jste za dva týdny stihl?
Moc jsem se nezastavil. Setkal jsem se s lidmi okolo fotbalu, s primátorem, jednám s firmami.
Dal jste si tři úkoly: stabilizace klubu, stadion, postup do ligy.
Budoucnost začíná u mládeže. Evropská fotbalová asociace UEFA podporuje přes český svaz stavbu minihřišť. V Ústeckém kraji není žádné! Musíme to udělat. Nejen pro děti, které jsou ve fotbale registrované, ale pro všechny. Město Ústí potřebuje atmosféru. Chceme spolupracovat se školami, pořádat tam autogramiády, besedy. Naši odborníci z klubu mohou vyučovat na ústecké vysoké škole. Když máte cíl, je všechno možné.
Jenže potřebujete peníze. A ty se v tomto kraji těžce shání.
Ale ani nemůžeme jen čekat na peníze od státu, od města. Musíme najít možnosti, jak je získat, vydělat. Být farmou úspěšného klubu není budoucnost. Ústí je deváté největší město Česka a zaslouží si velký klub. Nebude to jednoduché, potřebujeme spolupráci města, partnerů, všech místních klubů i fanoušků. Nemá cenu budovat klub, přijdeli 400 lidí na zápas.
Jak chcete fanoušky nalákat?
Chci fotbal a fotbalisty zpopularizovat. Média dostanou naprostou volnost k hráčům, k trenérům, k vedení. Rád bych udělal třeba soutěž o míč, s nímž se hrálo a který hráči podepsali. To je něco, co nemůžeš koupit. Chci přinést něco nového.
A další příklad?
Představuji si v rádiu seriál Život ve fotbale. Ukázat hráče jinak než jen po sportovní stránce. V Anglii se píše o Beckhamovi v souvislosti s jeho manželkou a synem. Proč ne? Musíme lidi přitáhnout. A taky holky. Choděj okukovat hlavně hokejisty. Přitom ti jsou navlečení do výstroje a nosí helmu. A my tu máme 22 mladých kluků, kteří jsou pěkní a po hřišti běhají skoro nazí. Sex on legs! A když přijdou holky, tak hráči budou běhat dvakrát rychleji a dají dvakrát víc gólů (smích).
Manchester, pojítko
|
Kdy Ústí zaútočí na postup?
Bez dobré mládeže, obchodních partnerů a stadionu, který má být hotový do konce roku 2007, to nepůjde. Takže až pak. Já bych totiž nechtěl do ligy jen vstoupit, ale také v ní zůstat. Dvakrát v historii už v ní Ústí bylo, tak snad to bude do třetice všeho dobrého. Reálně je potřeba rozpočet 40 milionů korun. Chci, aby v klubu byli lidi a hráči z Ústí a okolí. V tom jsem starouš - klub je město. V Manchesteru United jsem dřív znal každého hráče. Teď je tam jen jeden odchovanec. Fotbalistu si musíme vypiplat už od šesti let.
Plánujete, že budete spolupracovat s nějakým klubem z Anglie?
Určitě! S některými jsem ve styku. Jezdili by sem předávat zkušenosti jeho trenéři, marketingoví pracovníci... Každý ligový klub v Anglii musí mít fotbalovou akademii. My ji potřebujeme také.
Jaký jste šéf? Křičíte?
Hlas zvyšuji maximálně jednou za rok. Důležité je pochopit, proč někdo pochybil, a ukázat mu cestu. Je jednoduché křičet: Ty jsi hajzl. Ale tohle já nedělám. Když prohrajeme 0:10, budu naštvaný. Hlavně chci, abychom předváděli zajímavý fotbal. Hrajete-li pěkně, a přesto prohrajete, tolik to nebolí.
Opustil jste pozici sales manažera firmy Umbro pro Česko a Slovensko. Nebyl risk jít do českého fotbalu, pošpiněného korupční aférou?
Jdu do rizika, ale potřeboval jsem udělat krok dopředu. Ve společnosti Umbro jsem dosáhl stropu, dál už to nešlo, protože do jiných zemí nechci. Ve fotbale můžete vidět své výsledky. Pak má život význam.
Ani vás neodradilo, že tu chodí na fotbal jen pár stovek lidí?
Naopak, to je výzva! Aspoň bude krásně vidět ten rozdíl (úsměv). Chci, aby v budoucnu fandové vyprodali sto procent kapacity stadionu, tedy sedm tisíc míst. Ale musíme jim něco nabídnout, aby přišli.
Co jste říkal nízkým trestům v české fotbalové korupční aféře?
Svaz dává tresty, je to jeho práce a jeho věc. Nebudu začínat žádnou válku. Každý ví, co bylo. V Anglii jsou soudy přísné. Korupce je všude, kde jsou peníze. Nikdy ale v téhle souvislosti nechci slyšet o Ústí, to by byl konec! My budeme pracovat tak, aby se nám dobře spalo.
Vaše rodina je z Manchesteru. Půlka fandí slavným United, druhá městskému rivalovi City. A vy?
Dřív jsem byl nakloněn United, teď fandím dobrému fotbalu. Poprvé jsem navštívil anglickou ligu v Liverpoolu, když mi bylo deset. S tátou jsme totiž hodně cestovali. Je diplomat, teď pracuje ve Vídni. Mám čtyři bratry a sestru, jsem třetí v pořadí.
Všechny je sem pozvu.
Jak jste se dostal do Česka?
Právě s otcem, když dělal na ambasádě v Praze. Bylo to už v roce 1988, měl jsem 19 let. O rok později jsem při sametové revoluci cinkal klíči na Václavském náměstí. V letech 1992 až 1996 jsem byl v Keni, později jsem se sem vrátil.
A už nechcete pryč...
Dvakrát jsem se tady oženil. Prvnímu synovi bude třináct. Nehraje fotbal, nýbrž na kytaru. Narodil se v keňské Mombase, žije v Plzni. Druhému je patnáct měsíců, ale ten do míče kope už teď (smích).
Co vůbec vědí Angličané o českém fotbalu?
Řeknu vám příhodu. V Ústí jsem letos sledoval zápas s Českými Budějovicemi. Po něm sedím v restauraci Red Hot u stadionu a slyším, jak u vedlejšího stolu mluví šest lidí anglicky. Jaké překvapení! Zjistil jsem, že jsou to Angličané, kteří byli na "fotbalové“ dovolené v Rakousku a Německu a na závěr vyrazili i na střetnutí do Ústí.
Co se vám v Česku líbí?
Nádherný holky. A česká mentalita, tolik podobná anglické, zato úplně jiná než německá či holandská. To je můj pocit. Cítím se tu dobře. Navíc jsem v centrální Evropě, bydlím v Praze, každý pátek se můžu sebrat a zaletět si do jiné země.
A co vás tady naopak štve?
Byrokracie. Nekonečné čekání na razítko, kolky, všechno dokola a několikrát.
