V úplně stejném složení - tedy vy a my dva - jsme spolu hovořili předloni v prosinci, večer před vaším jmenováním do funkce reprezentačního kouče. Změnil jste se od té doby?
Ne, ne, vůbec.
Tehdy jste měl dobrou náladu.
Já mám vesměs dobrou náladu.
Ale jste ostražitější, na oficialitách rozhodně.
Jen si myslím, že v novinách občas vychází plácání. Pořád opakovat obecné věci, to se mi zajídá.
Čekal jste, že na vás bude takový tlak?
Ale jo. Určitou dobu už jsem s tím mužstvem žil, čtyři roky s Pepíkem Chovancem. Věděl jsem, do čeho jdu. A ve fotbale se pohybuji půl století, máloco mě může rozhodit.
- Překvapený budu, až vyhraju ve Sportce.-
Ovšem některé otázky vám vadí, že? Třeba osobní.
To vadí, to tam nepatří. My jsme jiného ladění, my jsme introverti.
Kdo my? Fotbaloví trenéři. Úplně jiný případ je akrobatický lyžař pan Valenta. Já v životě nebyl na party, absolutně ne. Taky dostávám pozvánky a odpovídám: Ne, děkuju. K fotbalu to nepatří. My jsme uzavření. Neznám kolegu, kterému to dělá dobře.
Takže vám vadí otázky o mimofotbalových věcech?
Ne otázky, ale ubohé romány o fotbalu, takové...
Pardon, co jsou ubohé romány?
Tak třeba o Řepkovi. Když se vzdal reprezentace, co potom následovalo? Není to ani půl pravdy, ani desetina pravdy...
Opět promiňte: nestačilo Řepkův případ vyřešit tím, že se k němu přímo vyjádříte?
Ne, ne, neměl bych šanci. Jedině v televizi bych se mohl vyjádřit přímo. V novinách to za vás někdo rozvede, spadnete do kolotoče. Aroganci a hloupost je nejlepší ignorovat.
Také vás téměř rozčilil dotaz po nedávné výhře týmu 2:0 ve Francii, zda si myslíte, že soupeř nebyl ve formě. Vadilo vám, že taková otázka sráží výkon vašeho mužstva?
Asi jo. Kdybychom hráli pasivně a naivně jako před námi na tom samém místě Slovinci, dostali bychom také 0:5. My hráli jinak, konstruktivně. Ta výhra nebyla náhodná.
Po ní všude vypukla euforie, jediný vy jste vypadal, že nemáte radost...
V tom je sebereflexe, automatismus vytvořený z činnosti, kterou dělám dlouho. Fotbal je emoční záležitost, ale když se všechno stále opakuje, stavy duše se tím upraví. A když pak přijdou neúspěchy, organismus na ně pak daleko snáz dokáže reagovat.
Tak jinak: všechny kolem výhra překvapila, ale vy jste tvrdil, že vás ne.
Vždy jsou dvě možnosti - úspěch a neúspěch. Nic jiného není, ani ve Francii ne. Když celý týden připravuji mužstvo na úspěch, proč bych pak měl být - panebože - překvapený z vítězství? Budu překvapený, když vyhraju ve Sportce, tam je šance jedna ku 52 milionům. Tady je to takřka jedna ku jedné, zvlášť když si věřím. Nemůžu být překvapený.
- Finta na Nizozemce? Od toho tady jsem -
A když se po Francii vyrojilo extrémně chvály, neříkal jste si: „Pozor! O to tvrdší pád může přijít?“
Já si to říkat nemusím, já to vím.
Mě nikdo nemusí upozorňovat, že tamto byl přátelák a teď se blíží kvalifikace. Ale nikdy jsem také nevytáhl alibistické argumenty, když se neuspělo. Neříkám, že to nebyl náš den a tak.
Kapitán mužstva Pavel Nedvěd tvrdil, že na Nizozemce určitě přichystáte nějakou fintu. Máte ji?
Od toho tady jsme. Ale já spoléhám na český fotbal, na to, co tvoří náš styl hry. Někdy na automatické, ale ne platonické řešení situací.
Vnímáte nominaci soupeře? Třeba že v ní pro zranění chybí záložník Cocu?
To nic neznamená. Já vím, jak budou Nizozemci hrát: agresivně, rychle, výbušně. Ale naše zónová obrana hraje taky pořád stejně, neměníme styl hry s ohledem na soupeře.
Obrana je základ?
Jednoznačně. Já ale nerad mluvím o obráncích. Brání celý tým, bez toho v dnešním fotbale neuspějete. Když třeba někdo řekne tvořivý hráč, špílmachr... Co to je?! Jaký tvořivý hráč?! On je univerzální.
Ale o obráncích máte jasno, ne? Grygera, Bolf, Ujfaluši, Jankulovski. Asi se nespleteme, když ji takhle napíšeme před sobotou...
Že je jasná obrana?
No, třeba nás v Nizozemsku překvapíte.
Nepřekvapím. Ale vy pořád mluvíte o obraně.
Protože nám přijde, že k této čtyřce je problém najít pátého, šestého obránce. Nemůže být slabinou, že máte styl nacvičený zatím s omezeným počtem hráčů?
Dva tři chlapci nám vypadli ze sestavy z loňského přáteláku se Švédy a bylo to znát. Dostali jsme tři góly a remizovali.
Jaký výsledek byste v sobotu bral?
Teď, když je to 0:0, se můžeme jinak bavit, než když v 60. minutě prohráváte 0:2. Že venku stačí remíza? Těsná prohra? Nejde spoléhat, že doma vysoko vyhrajeme. A Holanďani mají stejnou filozofii. S takovými počty se prostě v kvalifikaci nedá hrát, to téma nechávám vám.
Nizozemci měli tři skvělé generace: Cruyffovu, Gullitovu a tuhle. Máte oblíbenou, na níž jste se učil?
Jsem samouk. Jestli si něco beru, tak podněty, inspirace, víc nic. Jak to není moje myšlenka, je to cizí, falešné... Vy po mně vždycky chcete vědět, co je moje filozofie, z čeho čerpám. Tak já vám to řeknu, napište si to. Základ pro fotbalového trenéra je: vědět co naučit, jak to naučit a - to je nejdůležitější - naučit!
To už říkal někdo před vámi?
Je to moje krédo. Když vidím zápas, ve kterém tým dostane pět gólů ze standardek a poražený trenér řekne, že na ně upozorňoval, tak... On věděl, co hráče naučit, ale nenaučil.
Máte pak tendenci mladší kolegy poučit?
Ne, ne.
A když slyšíte ta vysvětlení...
Jen se usmívám.
- Úspěch je pouze postup -
S reprezentací jste v jedenácti zápasech ještě neprohrál. Řekněte, považujete se za úspěšného?
To není dobrá otázka, to si netroufám hodnotit. Úspěchem je vyhraná kvalifikace. Můžeme vyhrát padesát přáteláků, ale co z toho, pokud nepostoupíme na mistrovství Evropy? Tady se nehraje o příčky jako v lize, je to černobílé: buď úspěch, nebo nic. V kvalifikaci nejsou opravy.
