Jestli někdo v kvalifikaci opravdu nepříjemně překvapil, jsou to Američané. V deseti zápasech závěrečné fáze poztráceli osmnáct bodů, což bylo zoufale moc.
Jejich naděje přitom žila až do posledního zápasu, ve kterém jim stačilo uhrát remízu s Trinidadem, otloukánkem skupiny. Na první pohled snadný úkol totálně zbabrali – porážka 1:2 posunula místo USA na šampionát Panamu a do baráže Honduras.
„Jste jenom parta pohodlných, potetovaných, podprůměrně hrajících milionářů,“ opřel se do svých následovníků Alexi Lalas, bývalá reprezentační opora. Trenér Bruce Arena hned po krachu rezignoval a uznal: „Je neomluvitelné, že jsme nepostoupili. Dostat nás na šampionát byla má práce.“
Také vám přijde nedůstojné, že se mocná Amerika musí sklonit před státečky, které by proti její široké základně zdánlivě neměly mít šanci? Možná si jen vybrala jednu slabší kvalifikaci a příště už bude zase suverénní, jenže i zainteresovaní se shodují, že problém může být hlubší.
„Proč mohou hráči v Evropě přestupovat v šestnácti letech a u nás až v osmnácti? Vždyť v Evropě se hraje na mnohem vyšší úrovni, nikdo tam nemá nic jistého a nadějní kluci od nás se tam mohou zlepšovat,“ podivil se talent Christian Pulisic, který jen díky chorvatskému pasu mohl odejít do Dortmundu už v šestnácti.
Možná by Američanům skutečně pomohlo, kdyby nechali své největší talenty otrkat mimo kontinent o něco dřív. Ti, od kterých se čekalo, že provedou tým pohodovou kvalifikací do Ruska, zklamali na celé čáře.
„Vaše fotbalová generace dostala všechno. A všechno jste promarnili,“ rýpl si ještě Lalas. Od začátku devadesátých let, kdy za reprezentaci nastupoval on, tým nikdy na mistrovství světa nechyběl.
