Přitom oni dva ani Mašek nemohli ohrozit branku Sigmy. Všechno to byly Radakovičovy zkraty. Teď je v nejhorší možnou chvíli poznala i Sparta, která jinak šikovného čtyřiadvacetiletého stopera v létě vykoupila, když aktivovala výstupní klauzuli.
Přiznám se: psal jsem, jak výhodně si počínala, protože Radakovičova hodnota je vyšší než 15 milionů korun. O to těžší je teď si za svým názorem stát...
Jsou chvíle, kdy i chlapi pláčou. Radakovič si nemohl pomoct. Slzy nešly zastavit. Seděl na trávníku a nejraději by se neviděl.
Marně ho sparťané tišili. „Že jsme vypadli, není tvá chyba. Na hřišti je nás jedenáct, jsi velmi dobrý mladý hráč a určitě nám v budoucnu pomůžeš,“ chlácholil ho záložník Nicolae Stanciu. Obránce se zastal i zaskakující trenér Zdeněk Ščasný: „Podobná chyba je, když zahodíte šanci. Ano, mohl dát malou domů, v první půli to udělal třikrát. Hráčům jsem řekl, že všichni vyhráváme, všichni prohráváme.“
Co to Radakovič vyvedl? Místo toho, aby na jistotu přihrál brankáři, zvolil manévr doprava, jenže napadající Djenič měl jako střídající hráč spoustu sil, záměr krajana přečetl a v rohu pokutového území se dostal před zadáka Sparty.
Radakovič zazmatkoval, lehce soupeře přistrčil, následoval vozembouch a penalta.
Nemá smysl řešit, zda byla přísná. K tomuhle průšvihu vůbec nemělo dojít. A Sparta by třeba byla ve 3. předkole Evropské ligy. Srbský válečník se širokým srdcem, co tolik nesnáší porážky, schovával hlavu do dresu.
Ale on hlavu zase zvedne. Radakoviče jsem tři roky v Olomouci zápas co zápas pozoroval a kromě zkratů jsem viděl, jak roste, jak mění přístup, shazuje kila a rýsuje tělo. Jak vyhrává drtivou většinu soubojů, jak přesně rozehrává.
Proto názor neměním: Spartě se i přes šílený začátek ještě může vyplatit.
