Pochvaly se za vydařený úvod snáší na fotbalovou Sigmu a pro Uroše Radakoviče to platí dvojnásob. Srbský stoper vede společně se spoluhráčem Šimonem Faltou a brankářem Slavie Janem Laštůvkou hodnocení hráčů celé soutěže podle redaktorů MF DNES a iDNES. cz.
Je silný v soubojích na zemi a se 194 centimetry i ve vzduchu, další jeho předností je rozehra a navíc se letos zatím vyhýbá také minelám, které jeho výkony někdy srážely v minulých letech.
V Olomouci začal svou třetí sezonu skvěle. Pomohlo mu, že se naučil česky a vsadil na dietu, se kterou mu kuchařským uměním pomáhá i přítelkyně, jež za ním přijíždí ze Srbska. V dobrém rozpoložení tak 23letý Radakovič vyhlíží sobotní zápas (18.00) se Slavií. „Musíme bojovat a doufám, že když nám fanoušci pomůžou, tak snad vyhrajeme,“ přeje si.
Nikdo nečekal, že Sigma jako nováček bude po pěti kolech třetí. Čím si to vysvětlujete?
Je to samozřejmě krásné. Začali jsme výborně, povedlo se nám hlavně první kolo v Boleslavi a pak dal Moulis doma vítězný gól na 2:1 s Libercem. To určilo začátek a všichni hráči, co jsou na hřišti, i ti, co nastupují z lavičky, hrají kvalitní fotbal. Uvědomujeme si ale, že nejsme mistři světa. Musíme zůstat nohama na zemi a pracovat dále. Není konec, máme svůj cíl.
Po sestupu a sezoně ve druhé lize si konečně užíváte euforii?
Jsme spolu dlouho a kabina teď funguje lépe než před dvěma lety. A to se přenáší i na hřiště, proto hrajeme lepší fotbal. Všichni víme, jak jsme hráli dva roky zpátky, když jsme spadli. Víme, co nesmíme dělat, a máme zkušenosti, aby se to neopakovalo.
Připomíná vám to i trenér Jílek?
Drží nás na zemi, opakuje nám, že jsme zatím nic nedokázali a je to jen začátek. Máme hodně zápasů do konce a musíme pracovat dál, abychom udrželi formu a posbírali do zimy co nejvíce bodů. Pak budeme moct hrát druhou půlku sezony v klidu.
Ačkoliv je vám třiadvacet, jste ve stoperské dvojici ten zkušenější. Cítíte, že obrana stojí na vás?
Neříkám, že jsem stoper číslo jedna. Ale myslím, že jsem zkušenější hráč, než jsem byl před dvěma lety. Mám vedle sebe Džema (Jemelku – pozn. red.), který je mladý a perspektivní. Hraje teď výborně jako celý tým. Musím pochválit střední záložníky i útočníky, protože začínáme bránit už z útoku. To, že dostáváme málo gólů a dobře funguje defenziva, není tím, že já nebo ten vedle mě hrajeme výborně. Bráníme dobře jako celý tým. Druhou ligu jsme odehráli se Sláďou a se Sankou (Sladký a Vepřek – pozn. red.), takže se známe velmi dobře a víme, co máme od sebe na hřišti čekat.
A vedle sebe na stoperu máte Václava Jemelku, který sbírá první starty v lize, ale na jeho výkonech to vůbec není znát.
S Džemem se na hřišti cítím výborně, hraju z pravé strany, mám to přes nohu a funguje to dobře. Musím ho pochválit. Je to dobrý kluk a hraje velmi dobrý fotbal. Máme v kádru i další hráče, kteří nemají štěstí jako my a nejsou v základu, ale také tvrdě pracují. A tím se zlepšujeme navzájem.
V létě jste v klubu prodloužil smlouvu, co vás přesvědčilo?
Podepsal jsem do roku 2019. Hraju, klubu se daří a máme dobré výsledky. Jsem tu spokojený a snad to tak bude i dál.
Měl jste i jiné nabídky?
Nevím, jestli v klubu něco měli. Nezajímal jsem se o to, chtěl jsem zůstat v Olomouci a hrát první ligu. Chtěl jsem mít klid v hlavě, myslet jen na hřiště a na fotbal, proto jsem smlouvu prodloužil. Nezabývám se tím, protože jestli budu hrát dobře já a celý tým, nějaké nabídky přijdou. Teď jsem v Sigmě a jsem spokojený, že hraju první ligu. To je pro mě velmi dobré.
Zatím jste nechyběl ani minutu. Cítíte důvěru trenéra?
Je příjemné být v základu, ale musím udržet formu, protože máme další hráče, kteří tvrdě pracují, aby mohli hrát. Jsem šťastný, že tu šanci jsem na začátku dostal já, a teď to musím udržet.
Před vámi je zápas s mistrovskou Slavií...
...a bude hodně těžký. Ale všichni v klubu máme rádi taková utkání s mistrem, kdy bude plný stadion. Před dvěma lety jsme Slavii venku porazili a doma jsme neprohráli, tak snad bude takový výsledek i teď. Je to kvalitní soupeř, musíme tvrdě pracovat a bojovat devadesát minut, abychom jim ukázali, že nejsou lepší než my. A možná i získali body.
Pomůže vám zkušenost z Plzně, kde jste sice prohráli 0:1, ale po dobrém výkonu?
Ano, tam jsme hráli velmi dobře a možná jsme byli i lepší. Kdybychom dali šance, které jsme měli v prvním poločase, mohli jsme i vyhrát. Ale Plzeň je silná a dokáže z jedné chyby dát gól, člověk musí udržet koncentraci. Na tyto malé chyby si musíme dát pozor i proti Slavii, pokud chceme vyhrát nebo remizovat. A hlavně bojovat.
Jaký výsledek byste se Slavií bral?
Lepší neříkat nic a počkat, jak to na hřišti dopadne. Hlavně musíme bojovat a doufám, že když nám fanoušci pomůžou, tak snad vyhrajeme.
Přijde mi, že jste v obličeji hubenější než dřív.
(smích) Za rok jsem zhubl o deset kilo. Na začátku byl rozhovor s trenéry, kteří mi pomohli najít specialistku na stravu. Vytvořila mi plán na dietu, kterým se řídím už rok a cítím se lépe na hřišti i mimo něj.
Co nesmíte jíst?
Jím všechno, ale hlídám si, aby to byly jen zdravé potraviny. Vyhýbám se Coca-Cole a také jsem začal používat výživové doplňky pro profesionální sportovce.
První rok byl v klubu i Černohorec Denis Cana. Chybí vám možnost popovídat si srbsky?
Škoda, že tu Denis nezůstal. Skamarádili jsme se a doteď si voláme, takže vím, jak se mu daří v Bosně. Trochu mi tu chybí, i když se všemi kluky se rád potkám a vyrazím na oběd. Nemůžu říct, že bych s někým nevycházel. A také je pravda, že mi Denisův odchod zároveň pomohl, protože jsem se naučil česky. Dokud byl tady, tak jsem mluvil jen srbsky. To bylo zbytečné, protože jsem nechodil ven s kluky z klubu, ale jen s Denisem. Teď mi pomáhá, že se učím jazyk. A každý hráč cizinec by se měl naučit jazyk, protože to pomůže v kabině i na hřišti.
A necítíte se pak osaměle...
Vůbec. Teď už můžu říct, že se v Olomouci cítím jako doma. V klubu mám kamarády, párkrát jsem také byl na obědě s Petarem Aleksijevičem (bývalý brankář HFK Olomouc a nyní trenér – pozn. red.), je to dobrý kluk. A nejdůležitější je pro mě, že tu mám přítelkyni, se kterou jsme spolu pět let. Studuje v Srbsku poslední rok, ale když může, přijede za mnou třeba na měsíc. Když mám vedle sebe někoho, koho miluji, jsem pak spokojený.
