„Mají zájem, ale nevím, jestli už přišla do klubu oficiální nabídka. Já bych do Sparty chtěl jít, je to největší klub v Česku. Myslím, že by to pro mě byl krok dopředu,“ říká 24letý Radakovič, který do Olomouce přišel v létě 2015 z italské Boloně.
Láká vás zkusit něco jiného?
Ano. Mám ambice jít do většího klubu. V Olomouci se mi všechno líbí, jsem tu ale už tři roky, a když se spadlo z ligy, ukázal jsem loajalitu a zůstal. Teď je čas udělat krok dopředu a posunout se v kariéře.
V jaké fázi je jednání?
Já už jsem se Spartou jednal, a jestli kluby také, to nevím. Zatím není nic oficiálního, musíme to vyřešit s panem Minářem a uvidíme během dvou dnů, co bude.
Uroš RadakovičNarodil se 31. března 1994 v Novim Sadu v Srbsku. Je odchovanec Crvene Zvezdy Bělehrad, odkud jako mládežnický reprezentant odešel v 18 letech do FC Boloňa, za niž však odehrál jen pár zápasů v italském poháru. V roce 2014 šel hostovat do druholigové Novary, kde se však neprosadil. Proto v srpnu 2015 přišel do Sigmy Olomouc s cílem hrát. Za tři roky nasbíral 82 startů, v uplynulé sezoně vytvořil s Václavem Jemelkou nejlepší stoperskou dvojici v lize. |
Proč zrovna Sparta?
Mám i nějaké nabídky ze zahraničí, takže uvidíme, jak to nakonec dopadne. Ale pro mě by byla Sparta ideální, protože vím, jak funguje liga i všechno ostatní. Myslím, že je momentálně malinko lepší klub než Sigma (v uplynulém ročníku skončila Olomouc 4., Sparta 5. - pozn. red.). Chtěl bych tam jít.
Zkusit kvalitnější zahraniční soutěž vás neláká?
Ano, ale třeba časem. Kdybych se ukázal, mohl bych se pak posunout. Ze Sparty se dá odejít do lepších mančaftů než ze Sigmy.
Nebojíte se případné větší konkurence v letenském týmu?
To je normální věc, konkurence je všude. A je to dobře, protože se díky ní budu zlepšovat, stejně jako hráči vedle mě. Pro tým je lepší mít čtyři dobré hráče než dva. Nevidím v konkurenci žádný problém, kdo si zaslouží, bude hrát. Hlavně když tým bude vyhrávat a bude mít dobré výsledky.
V Olomouci jste byl klíčový muž a hrál jste všechny zápasy. Ve Spartě by to tak být nemuselo.
To záleží všechno na mně. Nebojím se ničeho a uvidíme, jak to bude.
Je šance, že byste zůstal v Olomouci, nebo v případě, že by Sparta nevyšla, upřednostníte zahraničí?
Pak je to na dohodě jiných zájemců s klubem, pokud by zaplatili výstupní klauzuli v mé smlouvě. Z mého pohledu by ale pro mě bylo nejlepší jít do Sparty. Uvidíme, jak to dopadne.
I proto, že ve Spartě máte už pár krajanů?
Jsou tam už čtyři. Rističe a Plavšiče znám z reprezentačních srazů srbské jedenadvacítky, Vukadinoviče zase z ligy, jen Čiviče neznám. Je to fajn, ale už se cítím trochu jako Čech, domluvím se a s aklimatizací by nebyl problém. Můžu se bavit s kýmkoli a nezáleží, jestli je to Čech, nebo cizinec. Mluvím anglicky, italsky a teď už i česky. Je mi to jedno.
Bavil jste se už s trenérem Hapalem?
Bavili jsme se jen malinko, ale myslím, že to je dobrý člověk, a mám z něj dobrý pocit. Měl velikou kariéru a teď ji asi bude mít i jako trenér. A pro mě je čest, že se o mě zajímá tak velký klub, jako je Sparta.
Jak budete vzpomínat na tři roky v Olomouci?
Jen v nejlepším. Cítím se tu jako doma v Srbsku a budu se sem rád vracet. Lidé v klubu, spoluhráči, trenéři i trávníkáři tu vytvořili partu, kterou jsem nikdy nezažil. Familiární klub. A proto jsme měli i takové výsledky.
Velký rozdíl proti italské Boloni, odkud jste přišel v létě 2015, ale kde jste si nezahrál?
Tam jsem měl hodně zranění. Na vyšetření mi říkali, že do jedenadvaceti let budu mít problémy se svaly, protože mi nevyrostly. V první sezoně v Boloni mi trenér říkal, že budu hrát posledních pět zápasů, protože už se klub zachránil. Ale zranil jsem se. Rok nato mi sliboval deset zápasů, už jsme byli zachránění, ale znovu jsem se zranil. A potřetí, když jsem měl hrát v základu proti Cagliari, jsem si den před zápasem zlomil nos. Byla to smůla. V tu chvíli jsem věděl, že musím jít někam na hostování.
Sedět na lavičce v Serii A vás nebavilo?
Je krásné v té soutěži být. Pamatuju, jak jsem se rozcvičoval a vedle mě byl Tevez z Juventusu, Vučinič, na hřišti Pogba. To je všechno krásné, ale pokud nehraju, necítím se dobře. Pro mě je lepší jít o úroveň níž a pravidelně hrát než být v top mančaftu a nenastupovat. Proto jsem šel do Novary, kde mi trenér vykládal, jak se mnou počítá a jak jsem se mu v tréninku líbil, a pak mě posadil na tribunu. Když už jsem začal hrát, znovu jsem se zranil. Naštěstí přišla Sigma, a i když jsem měl ještě na dva roky smlouvu s Boloňou, nechtěl jsem myslet na peníze. Když jsem nespokojený, nejsou pro mě důležité. Chci hrát fotbal, bavit se tím a naštěstí jsem vybral tu správnou cestu. Sigmě můžu jen poděkovat, že ve mně věřila a dala mi nový impulz. Doufám, že jsem jí za ty roky aspoň něco vrátil.
To byl pro vás důvod zůstat i po sestupu?
Cítil jsem, že sestup byl i má chyba. Zůstat byla morální věc, chtěl jsem vrátit mančaft zpět, kam patří, do první ligy. Sigma nemá co dělat ve druhé lize. Měl jsem nabídky i z první české ligy, ale domluvili jsme se, že nepůjdu nikam, zůstanu rok, a naštěstí se všechno povedlo.
Před více než rokem jste změnil stravovací návyky, pořád je držíte?
Musím se k tomu vrátit a znovu poděkovat trenéru Jílkovi a realizačnímu týmu. Bavili jsme se o tom, že musím zhubnout a pracovat na sobě ještě lépe. Poslali mě na vyšetření a pak bylo jen na mně, jestli chci pokračovat, nebo ne. Sám jsem si musel říct: „Chceš být profík? Pak musíš žít tak, jak se má, držet dietu a spát pravidelně.“ A opravdu mi to na hřišti v minulé sezoně hodně dalo. Pokračuju v tom stále dál a nemám žádný problém, neměl jsem žádné zranění.
Tehdy jste změnil svůj náhled na fotbal?
Ano. Zlomil jsem myšlení ve své hlavě. Rozhodl jsem se, že budu dělat všechno tak, jak se to má dělat, nebo raději skončím s fotbalem. Úplně jsem se změnil. A vím, že v tom budu pokračovat, ať budu hrát kdekoliv.
I proto jste si v průběhu sezony přidával tréninky s kondičním koučem?
Mám svého kondičního trenéra i v Srbsku, a když máme individuální přípravu, dělám cvičení, která mi napíše, a k tomu si plním věci, co mám od Sigmy. Během sezony jsem v Olomouci našel Tomáše Kulatého, se kterým jsme dělali v týdnu sílu a malinko rychlost a obratnost, jak jsem to chtěl, abych se cítil na hřišti co nejlépe. Tito lidé včetně realizačního týmu mají podíl na mých výkonech na hřišti a také na tom, že jsem celou sezonu odehrál bez zranění.
A pak jste nechal tělo odpočinout na dovolené?
Hned po sezoně jsem stihl jet na týden do Řecka a bylo to krásné, ale hned po čtyřech dnech jsem začal trénovat. Někdy si lidé myslí, že fotbalisté mají spoustu volna a vydělávají fůru peněz, ale není to tak. Během sezony máš za celý rok deset, dvanáct dnů, kdy odpočíváš a třeba ležíš na pláži. Ale pak už na sobě musíš pracovat, abys byl připravený.
Spoluhráči Sladký s Plškem se během pauzy stihli oženit. Vy jste nic takového nechystal?
Zatím ne, ale je to už blízko. S přítelkyní jsme spolu šest let, takže i to mě čeká. Příští rok nebo za dva. Počítám s tím.
Užil jste si i rodiny v Srbsku?
Pobyl jsem tam sedm dní. Doma je doma, ale po třech letech v Olomouci už můžu říct, že je to můj druhý domov. Když sem přijedu ze Srbska, necítím, že by mi tu něco chybělo a stýskalo se mi. Našel jsem tu svůj klid. Ale cítím, že po úspěšné sezoně je ten nejlepší čas odejít.
Nemrzelo by vás, že byste přišel o evropské poháry, které jste pomohl vybojovat? Byť může jít jen o dva zápasy.
Trochu ano, ale mám v kariéře své ambice a po třech letech cítím, že potřebuji změnu. Pokud odejdu, budu klukům přát, aby se dostali do skupinové fáze. A věřím, že Sigma může překvapit.
