"Prali jsme či spíše kočkovali jako každé děti. Byl silnější a mamka musela občas zasáhnout. To když už z pokoje byl slyšet můj křik a prosby o pomoc," směje se Šárka Čechová.
Ke gólmanovým slabostem patřil především úklid. "Nenáviděl ho v jakékoliv podobě. Kdybych v pokoji neuklidila, tak nevím, jak by to tam vypadalo. Měl na to jednoduchou výmluvu: na úklid jste doma vy - tím myslel mě a naši starší sestru Markétu. A držel se toho skoro stále," vzpomíná Šárka Čechová.
Ovšem nešlo jen o úklid společného pokoje, Petra nelákaly ani domácí práce, které měly děti nakázané od rodičů.
"Mamka nám napsala, co máme všechno udělat, uklidit to a to a umýt k tomu nádobí. Musely jsme všechno udělat samy, téměř na nic nesáhl. Maximálně šel vysypat odpadkový koš do kontejneru," říká Šárka.
"Ale abych mu úplně nekřivdila. Pamatuji se, že jednou šel mýt nádobí. Rychle jsem běžela pro foťák, abych si jej při tom zvěčnila. Byl to vzácný okamžik."
Starší bratr měl ale ještě jeden úkol. Zatímco on byl prakticky vzorným žákem, pro kterého byla dvojka neúspěchem, Šárka nebyla ve škole tak dobrá. A tak se často musel proměnit ve učitele. Brankářova mladší sestra přiznává, že to občas neměl vůbec jednoduché. Říká, že byla na základní škola jen průměrnou žákyní.
"Musel mě doučovat především matematiku a fyziku. Ty mně nešly, docela jsem se s nimi trápila. Občas jsem vůbec nechápala o co jde. Chvíli to Petr snášel v klidu, ale pak vybouchl: Nechápu, jak je možné, že to nepochopíš. Vždyť je to úplně jasné..," usmívá se drobná tmavovláska.
Jejich pokojíček se často měnil ve sportovní kolbiště. Petr měl od malička za sportovní vzor hokejového brankáře Dominika Haška.
"Měl udělanou podomácku brankářskou výzbroj. V pokoji byla dokonce branka. Petr se do ní postavil a já jsem na něho musela střílet. Pak se místnost změnila na basketbalovou arénu. Měli jsem tam dokonce koš," vysvětluje Šárka, které také nebyl sport cizí - hrála po roky házenou v plzeňském klubu Rozvoj.
Jak bylo Petru Čechovi cizí uklízení, tak nebyl líný hrát hokej. Ten jej lákal i v dobách, kdy už navštěvoval školu s fotbalovým zaměřením.
"Přišel domů z tréninku, vzal si hokejku, oblékl chrániče vlastní výroby a už byl za barákem. Tam hrál s kluky hokej s tenisákem - chytal v brance, to ho strašně bavilo. Chrániče míval často potrhané. Ale ty si opravoval vždycky sám. K tomu nás nepotřeboval," konstatuje Šárka.
 Petr Čech se sestrou Šárkou. |
