I česká reprezentace poznala jeho zabijácký dech. Vzpomínáte na Wembley? Náhradník Oliver Bierhoff v prodloužení hlavičkuje, míč pomalu letí za ztuhlého brankáře Koubu a národní tým prohrává ve finále mistrovství Evropy. Bierhoff hrál tehdy prý jen proto, že manželka trenéra Vogtse si to toužebně přála. A dal vyrovnávací gól a pak i vítězný. Už to budou čtyři roky.
Jsou tu vzpomínky i docela čerstvé. V posledním přípravném utkání české reprezentace na Euro 2000 v Norimberku se do české sítě brankáře Srníčka Bierhoff trefil opět dvakrát. Poprvé z penalty, podruhé v nastaveném čase, kdy rozhodl o výhře Německa 3:2.
Blíží se další šampionát, ovšem on už dávno nepatří mezi náhradníky. Dvaatřicetiletý Bierhoff, fantastický hlavičkář, je kapitánem Německa. "Je skvělé cítit, že za vámi stojí celý tým. Dodává mi to sílu a sebevědomí," říká. Rodáka z Karlsruhe však dlouho provázela nedůvěra. Nejsi pro bundesligu, slýchával robustní bijec ze středu útoku. Nechytil se v Hamburku a Mönchengladbachu, proto raději odešel přes Rakousko do Itálie. Tam se z druhé ligy vystřílel mezi elitu. "Oliver mě nikdy nezklamal. Za vítězstvím se žene jako býk," řekl jednou Alberto Zaccheroni, trenér, pod kterým se stal v Udine králem střelců italské ligy. To bylo před dvěma lety. Trenéra pak zlákal AC Milán a Bierhoff šel taky.
V národním týmu debutoval až v sedmadvaceti, krátce před minulým Eurem. Ale už se dočkal mnoha slastných chvil. Zasloužil se o zlaté medaile z Anglie, dvakrát byl zvolen nejlepším fotbalistou země. Neexistuje hráč, který by byl z německých krajánků tak obletován, vyjma Matthäuse. Bierhoff sem, Bierhoff tam. Televizní štáby za ním pravidelně jezdí do Milána, natáčejí aktuální rozhovory, sledují každý jeho pohyb nejen na hřišti. Vysoký usměvavý muž se stal rázem osobností s největší popularitou. Účinkuje v reklamách, ale je také vyslancem dětského fondu při Organizaci spojených národů UNICEF. Žije se svou přítelkyní Klarou nedaleko milánského stadionu San Siro a přemýšlí, jak s Německem obhájí titul evropských šampionů. "Jsem velký optimista. Naše reprezentace má dvě tváře.
V méně důležitých zápasech zklameme, ale jak jde o něco velkého, uděláme fanouškům radost. Na mistrovství ukážeme tu svou lepší tvář. Pevně tomu věřím." Ta slova plná sebevědomí vyřkl i přesto, že zrovna dvakrát nezáří. Za AC Milán nevstřelil od poloviny února gól, což je deset a půl zápasu! Bídná vizitka. Náhle se zdá, že by mohl ztratit pozici jedničky mezi německými útočníky. Čím je týmu platný, když nedává góly? "Udržet si teď místo v reprezentaci je snazší než prosadit se v AC Milán. A v Itálii hraju, takže nemám strach, že by mě trenér Ribbeck posadil na lavičku," usoudil.
