Když Dušan Uhrin mladší v zimě přebíral po Pavlu Vrbovi trenérské žezlo v plzeňské Viktorii, spousta známých ho zrazovala. "Říkali mi: Po Vrbovi to budeš mít těžké. Seš blázen, proč tam chodíš?!" usmíval se při rozhovoru na konci sezony šestačtyřicetiletý kouč. On však angažmá v Plzni bere jako velkou výzvu a svého kroku v žádném případě nelituje.
"Viktorka se mi líbí. Má velké ambice a dobré mužstvo. Rozhodně bych neměnil," dodal rezolutně. A to i přes to, že sám nehodnotí první půlrok v Plzni jako úspěšný.
Byl nástup po Pavlu Vrbovi skutečně tak těžký, jak se očekávalo?
Nebylo - a ještě ani nebude - to jednoduché. Ty ambice tady jsou a já je beru i za svoje. Pro úspěch tady dělají všichni maximum. Lidi tady žijou fotbalem, když stadion křičí červená modrá, běží až mráz po zádech. Jsem rád, že mě lidi přijali, za to jim děkuji. Ale to není všechno. Já vím, že mám co dokazovat.
Obhájit titul se nepovedlo, ani vyhrát domácí pohár, ale zase jste hráli dobře v Evropské lize. Jak hodnotíte pět měsíců v Plzni?
Úplně spokojený být nemůžu. Chtěl jsem, abychom byli blíž Spartě, hráli o titul delší dobu. Mám smíšené pocity. Že nevyšla obhajoba titulu, budiž, Sparta měla výjimečnou sezonu. Že jsme nevyhráli pohár, mě mrzí, ten jsem chtěl získat. A mrzí i vyřazení z Evropské ligy Lyonem, bylo v našich silách přes něj přejít.
Nemáte pocit, že když Sparta nehrála poháry, bylo téměř nemožné, aby titul nezískala? A navíc s jejím rozpočtem...
Nemyslím si, že je to o penězích, protože my ten kádr máme minimálně srovnatelný. Dokonce si myslím, že máme hráče, kteří jsou víc zvyklí hrát v režimu středa - neděle.
Jenže oni měli náskok a mohli se soustředit jenom na ligu, zatímco vy jste hráli na více frontách...
Určitě to bylo těžší z hlediska cestování, ale třeba i motivace hráčů. Zápasy jdou v rychlém sledu. Ale na druhou stranu chci říct, že jsme za to placení, a i proto chceme v každé soutěži maximum. Proto jsme byli zklamaní, když to nevyšlo.
Teď se všude hodně píše o tom, že nastává období Sparty. Myslíte, že jsou skutečně vepředu?
Určitě ne. Nedávno jsme s nimi hráli finále poháru a ve druhé půli jsme jasně dominovali. Od toho se musíme odrazit a poučit se z toho, co jsme pokazili. I já osobně. Nebudu tady říkat, že ne.
Sám jste zmínil pohárové finále se Spartou. Kousal jste porážku v penaltovém rozstřelu těžce?
Jsem emoční typ, ale spíš to dusím uvnitř. Po zápase jsem byl navíc úplně vyčerpaný, ty penalty se táhly strašně dlouho. Na mě všechno dolehlo až druhý den po utkání. Úplně vytočený jsem byl, když jsme udělali tu ruku ve vápně, ale to jsem se musel rychle zklidnit a zkoncentrovat, protože jsem věděl, že přijdou penalty.
Byl to váš nejvydařenější zápas, co jste v Plzni?
Patřil k těm nejlepším, druhou půli jsme hráli opravdu výborný fotbal. Zmínil bych ale ještě domácí zápas Evropské ligy s Lyonem a po taktické stránce pak ještě předtím odvetu v Doněcku, byť jsme tam hráli hodně defenzivně a někomu se to nemusí líbit.
A jsou utkání, u kterých vás mrzí, že jste je nezvládli?
Všechny zápasy, kdy jsme doma remizovali. To byly zbytečné ztráty, které jsme si zavinili sami, a možná nás stály titul. Nad tím bych se já měl zamyslet, do budoucna už to nechci vidět.
Proti Lyonu jste překvapil, když jste místo kapitána Horvátha nasadil mladíčka Hrošovského. Neměl jste strach, že vám to dají lidé "sežrat", když se ten tah nepovede?
Pavel toho měl v té době hodně odehráno. Cítil jsem, že Patrik by mohl naši hru oživit. No a vidíte, ve finále poháru se Spartou to bylo přesně opačně. A Pavel to na hřišti potvrdil, byl jasně dominantní. Držel balon, organizoval hru. V obou případech to nesmírně pomohlo týmu a to bude vždycky můj cíl. Teď jsme rádi, že jsme to zkusili.
Dušan Uhrin mladší (uprostřed) a Pavel Horváth (vpravo) na tiskové konferenci před duelem Evropské ligy se Šachtarem Doněck.
Jenže Pavel Horváth je spjatý se vzestupem Viktorie Plzeň, má velký vliv v kabině. Bylo to těžké sdělit mu, že půjde jen na lavičku?
Je to citlivá věc. My máme nastavenou nějakou komunikaci mezi sebou, kterou bych nechtěl zveřejňovat. Pavla uznávám, dokázal pro Viktorku hrozně moc. Jako jeden z mála hráčů, co jsou tady. Nám se podařila ještě jiná věc, Pavel si začal uvědomovat svoji míru připravenosti. Hodně zhubnul, nebudu říkat kolik, ale zhubnul tak razantně, že tak málo v Plzni asi nikdy nevážil. Doufám, že nepřibere.
Dostal nějaké ultimátum, nebo k tomu rozhodnutí došel sám?
Nějaké příkazy nemám rád, to k ničemu nevede. Volím spíš střední cestu. Několikrát jsem se mu to snažil vysvětlit a myslím, že to pochopil. Záleží jenom na něm, jak bude pokračovat.
Takže uznáváte, že komunikace s ním je hodně citlivá?
Víte, já jsem s hráči víc času než s vlastní manželkou doma. Ta komunikace je tady podobná jako v rodině, ať je něco špatně nebo dobře, musí se to řešit. Ale musí to být citlivě. Nechcete o toho člověka přijít.
Fanoušci hodně řeší, jestli bude Horváth v Plzni pokračovat?
Bude. (rozhodně) A to nejen proto, že má platnou smlouvu. Jak jsme viděli ve finále poháru, pořád je nesmírně platným hráčem. Má respekt, větší než ostatní.
Když určujete taktiku na zápas, berete velký ohled na to, jestli je Pavel Horváth na hřišti nebo ne?
Samozřejmě. Je lepší, když je na hřišti mladík Končal a má vedle sebe Horvátha nebo za sebou Limberského. Ti už si ho dokážou řídit. Někdy ale taky musíte vyzkoušet, jestli to ti mladí kluci zvládnou na trávníku sami. To je ta týmová chemie. (úsměv)
Myslel jsem spíš na to, že Horváth je nejkreativnější hráč v lize, ale přece jen už mu chybí rychlost. Je třeba myslet i na to?
Před příchodem do Plzně jsem viděl hodně situací, kdy Pavel zůstával posledním hráčem Viktorky. Tomu jsem chtěl předejít a snad úspěšně, nám se to stalo snad jenom jednou. Zase se nám ale nedařily jiné věci.
Které máte na mysli?
Před mým příchodem měla Plzeň lepší standardní situace. Zejména, když nehraje Pavel Horváth, nejsme nebezpeční. To neumíme, zatím. Musíme na tom zapracovat. Není to jen záležitost Pavla, ale i hráčů, kteří standardky mají zakončovat. V tomhle nám hodně chyběl Čišovský.
Když už jsme otázkou na další působení Pavla Horvátha nakousli ty personálie, také se hodně mluví o odchodu Marka Bakoše.
Zatím nikam neodchází. (úsměv) To můžu říct stoprocentně, zrovna Bakoš neodchází.
A co Milan Petržela? To je stejný případ jako Bakoš?
Jojo, nikam neodchází. Když ale přijde někdo s dvěma miliony eur, tak tady nezůstane nikdo. (smích)
Máte naopak představu, jak tým ještě víc posílit? Vím, že chyběly zejména rychlé kraje.
To by se mělo vyřešit návratem Rajtorala z Německa. Stopeři jsou také vyřešení, pravidelně začal hrát Hejda, dostal více šancí. Povedlo se i zařazení mladíků Hrošovského a Končala. Příchody i odchody budou. Já doufám, že uděláme hráče, jaké chceme, ale jména vám teď neřeknu. To je brzo.
Bulvár také spekuloval o tom, že vy už u toho nemusíte být.
Zrovna tenhle týden mně to četla manželka, tak jsem jí řekl, že se zeptám, jak to je. Abych ji uklidnil.
A co jste se dozvěděl?
Sešli jsme se na pravidelné schůzce a bylo mně řečeno, že je to nesmysl, víc se to neřešilo. Já jsem z Rumunska zvyklý na daleko větší masáž, tohle mě nerozhodí. Tam jste v novinách každý den a řeší se daleko horší věci. Spíš by mě zajímalo, proč se tady tyhle články objevují... Nějaký důvod to mít musí.
Uhrin pořád řeší fotbal, nic jinéhoTrenér fotbalistů Viktorie Plzeň Dušan Uhrin mladší má za sebou pět měsíců v klubu, kterému se letos nepodařilo obhájit mistrovský titul ani získat domácí pohár. "Spokojen tedy být nemůžu," připouští Uhrin. Mrzí ho především porážka ve finále poháru se Spartou až po penaltovém rozstřelu. "Na rovinu říkám, že pohár jsem chtěl vyhrát," říká trenér s tím, že v lize byla Sparta letos lepší a titul získala právem. Možná i proto, že obhájce trofeje si musel zvykat na nového kouče a ten si zase zvykal na Plzeň. Jak přiznal v rozhovoru na konci sezony, kromě fotbalu toho moc nestihl. "Město jsem si prošel a líbí se mi, i nějaké hospody jsem navštívil. Ale neměl jsem moc času a musím se přiznat, že ani myšlenek. Pořád řeším fotbal, na nic jiného není nálada," vysvětluje Uhrin s tím, že ani doma v Praze nikam moc nechodí a podobné prý to bylo i při angažmá v Tbilisi nebo Temešváru. "Spíš odpočívám doma."  Tomáš Paclík (vlevo) a Dušan Uhrin na tréninku fotbalové Plzně. Přestože byl z Rumunska zvyklý i na třicetitisícové návštěvy, fascinuje ho atmosféra v plzeňské Doosan Areně. "Když z tribun zazní červená - modrá nebo Viktorka - Plzeň, tak až chvílemi běhá mráz po zádech," vypráví Uhrin. Jeho otce, kouče vicemistrů Evropy 1996, každý sportovní příznivec dobře zná, ale fotbalem žijí u Uhrinů i další členové rodiny. "Na moje zápasy chodí manželka i všechny děti od nejmenšího po to největší," prozrazuje 46letý kouč. Fotbal je prý občas tématem i domácích rozhovorů. "Manželka má kolikrát větší přehled, co se o mně píše, než já," vyprávěl Uhrin, jak nedávno doma probírali články v bulvárním tisku, v nichž se psalo, že plzeňského kouče nahradí italský internacionál Gatusso nebo dokonce někdo z trojice Psotka, Hapal, Pivarník. Zatím Uhrinovu odvolání ale nic nenasvědčuje. S vedením klubu probírá kádr pro příští rok, plánuje letní soustředění a nezříká se vysokých ambicí klubu. Tak třeba vyjde hon za některou z trofejí příští rok. |
